Jsem asi typický zástupce mužského plemene. A tak mě nedávno napadlo pozorovat sám na sobě, jak se chovám v situacích, ve kterých se o chlapech tvrdí, že jsou hrozní, nemožní, příšerní a vůbec... Samozřejmě jsem nestihl vypozorovat a ozkoušt všechna moudra, vlastně ani všechna rčení o chlapech neznám, ale ta nejzákladnější jsem ozkoušel. Musím sklopit uši a říct: „Většina je pravdivá.“

Chlap nedokáže dělat dvě věci naráz

chlap

Ano. Nejlépe by vám to mohl potvrdit Honza, který se mnou sedí v kanceláři. Kdykoli něco potřebuje a osloví mne, musí posečkat, než dodatluji myšlenku do počítače. Od jisté chvíle si dokonce oblíbil větu: „V pohodě, já vim, že mě nevnímáš.“

Ale všimli si toho i ostatní kolegové. Například jsem si vydobyl hrdé pověsti odtažitého podivína jen proto, že jsem lidem, kteří procházeli okolo otevřených dveří našeho kanclíku, většinou odpovídal na pozdrav až za pět, deset minut, tedy tehdy, když jsem je zaregistroval. A co na to Honza?

„Kubo, Dana šla už před půl hodinou...“

„Aha, to byla Dana, ne Pája...?“

Muž nepokládá prkénko na záchodě

chlap

I tohle je pravda. Ale v tomto případě se vždy vehementně bráním, že ženy prkénko naopak nezdvihají. Dokáže mi někdy někdo odpovědět, proč je vlastně tahle věc tak strašně důležitá?

Když chlap něco dělá, potřebuje asistenta

chlap

Považuji se za domácího kutila. Dovedu udělat elektriku, nalepit kachlíky, vyrobit poličku... Pravda je ale taková, že mě tyhle věci moc nebaví, tak mám docela dlouhé dodací lhůty. Nikdy jsem si ale nemyslel, že k nim někoho potřebuji, i když jsem rád, když děláme s ženou věci společně - tak nějak se nad tím lépe přemýšlí.

Bohužel ale musím, po hlubším přezkoumání, dát i tomuto rčení za pravdu. Zrovna minulý víkend jsem demontoval jedny nepovedené regály a bylo to samé: „Hola! Potřebuju podat kladivo!“ a „Ještě šroubovák, rychle! Ten ne, ten plochej velkej!“ Stál jsem sice na štaflích, ale to mě neomlouvá, měl jsem si připravit potřebné dopředu...

Narazil jsem ale i na jedno rčení, které v mém případě neplatí...

Chlap je lepší kuchař než žena

chlap

Nepovažuji se za kuchařské nemehlo, ale někdy prostě rád experimentuju. Jenže někdy... ehm, vlastně asi dost často, s přihlédnutím k tomu, jak často mě žena pustí do kuchyně... někdy to s tím experimentováním prostě přeženu. Třeba tenkrát, když byla moje drahá nemocná a já se rozhodl o ni pečovat. Vymyslel jsem si bramborovou roládu, a protože to bylo v době, kdy jsme neměli moc peněz, musel jsem sáhnout do skoro prázdné spíže.

Mouka, vejce, brambory a dijonská hořčice - to bylo veškeré naše vybavení. Vypadalo to jako chutná kombinace, tak jsem brambůrky pěkně postrouhal, připravil jednoduché těsto z mouky, vajec a vody, z brambor a půl kila dijonské hořčice hravě vyrobil náplň a hurá do trouby. Ano, hádáte správně, ač vyválené na tenoučkou placku, těsto nešlo po upečení skoro ukousnout, a náplň byla jaksi nedopečená a jaksi pekelně pálivá. Spletl jsem si dijonskou hořčici s dijonskou pomazánkou, kterou mám tak rád... ups... Moje milovaná žena ale na tom byla tak špatně, že mi nebyla schopná klást odpor a poslušně roládu jedla - zajímavé bylo, jak rychle se vyléčila.

 

Otázka pro Heidi Janků: Jaké rčení na jejího chlapa sedí nejvíc?

Heidi JankůNa toho mého chlapa pasuje spousta rčení, jen nevím, ze kterého konce bych začala. Určitě na něj platí, že nedokáže dělat dvě věci naráz, ale našla bych toho mnohem víc... Ale rčení, které on sám rád používá, i když si nejsem tak úplně jistá, jestli na nás platí, je, že: „Ženská patří k plotně a chlap se má starat o všechno ostatní.“ Snaží se podle něj řídit náš život (to mu občas úspěšně kazím), vykřikuje ho i do světa, je holt ze staré školy.

 

A co ten váš chlap?

Reklama