Zofii Dares si můžete v nejbližší době poslechnout například na pražském festivalu Metronome. Jeho součástí bude i speciální koncert Hlasy svobody u příležitosti třicátého výročí sametové revoluce. Vystoupí například i Bára Poláková nebo Emma Smetana.


Foto: Alžběta Jungrová

Po kolikáté vystoupíte na festivalu Metronome a co pro vás tato akce znamená?
Pokud se nepletu, tak potřetí, ale pokaždé jsem zatím vystupovala s mojí kapelou Mydy Rabycad. Letos to pro mě bude premiéra v rámci projektu Hlas Svobody. Metronome festival jsem si už od prvního ročníku hodně oblíbila. Pamatuju si, jak jsme si tenkrát přišli děsně důležití, že hrajeme hned na prvním ročníku. Ten pocit mi zůstal.

Máte nějakého interpreta, kterého si sama nenecháte ujít?
Letos to budou rozhodně Kraftwerk!

Jak byste představila svou hudbu někomu, kdo vás nikdy neslyšel?
Jako melancholický electro pop spokojené zpěvačky.

A samu sebe?
Jako malé dítě s velkými sny a touhou zachránit svět.

Jak vzniknul pseudonym Zofie Dares?
Nad pseudonymem jsem přemýšlela už pár let zpátky. Svoje jméno mám hodně ráda, ale v zahraničí to s ním nemám lehké. To byl vlastně i hlavní důvod, proč jsem nad tím začala přemýšlet. Podobná témata často rozebírám nejprve se sestrou Julií. Jen co jsem se jí zmínila, vytasila se s přezdívkou Zofie Dares. Pár let jsem si tohle jméno schovávala v šuplíčku, abych zjistila, jestli se mi i po delší době bude líbit. A jo, líbilo se mi. Dares je nejen podobné mému vlastnímu příjmení, ale v angličtině slovo ‘dare’ znamená opovažovat se, troufat si. No co víc by mi tak mohlo sednout? Už odmala jsem takový troufálek.


Foto: Teki Shine

Vystupujete s úspěšnou kapelou Mydy Rabycad, ale nedávno jste vydala sólovou desku. Co vás k tomu vedlo?
Měla jsem zkrátka už dlouho takový plán. A myslím, že každá zpěvačka v hlavě tuhle vysněnou sólovou desku má. Já jsem jen čekala, až přijde její čas. Rozhodně to ale neznamená, že s Mydy končím. Na Mydy nedám dopustit, dál jsou mojí prioritou!

Album má jen šest skladeb, není to málo?
Je! Ale do začátku, myslím, stačí.  Alespoň je na co se těšit, než přijdou další. Tedy doufám.

Nechystáte také videoklip?
Chystám, dokonce už ho mám i natočený. Kdy ale vyleze, to neprozradím, protože to zatím sama nevím.

Jak jste se vůbec dostala ke zpěvu a k herectví?
Bylo mi, tuším, pět let, když jsem rodičům řekla, že bych chtěla zpívat. Ale nevím, kdy jsem se rozhodla, že opravdu budu zpěvačkou. Myslím, že to přišlo tak nějak samo, jako kdyby to bylo odjakživa prostě jasné. K herectví jsem naopak přišla jako ‘slepý k houslím’. Do první větší role Divé Báry v Plzni mě obsadili hlavně proto, že jsem byla zrzavá a věděli, že zpívám. Do té doby jsem ale nikde pořádně nehrála. Byl to pro mě tehdy hrozný boj, ale zároveň neuvěřitelná zkušenost, za kterou jsem teď nesmírně vděčná.

Můžeme vás teď někde vidět jako herečku?
Zrovna nedávno jsem dohrála poslední představení v plzeňském Divadle J. K. Tyla, takže mě momentálně bohužel nikde nenajdete. Ráda bych si v divadle znovu zahrála, jen na to momentálně tolik nespěchám, protože s Mydy zrovna pracujeme na nové desce a té chci věnovat veškerý čas. Je to naše další děťátko, na kterém nám opravdu hodně záleží. Zaslouží si tedy pětihvězdičkovou péči.

Na vystoupení volíte netradiční kostýmy. Co pro vás znamená móda?
Nechci říct, že by pro mě móda nějak moc znamenala, rozhodně mě ale baví. Ráda jejím prostřednictvím dávám najevo kdo a jaká jsem. Ne nadarmo se říká, že šaty dělají člověka. Čili ano, bezesporu má v mém životě svou pozici, ale není na té nejvyšší.


Foto: Alžběta Jungrová

Oblékáte se extravagantně jen na pódia nebo i v běžném životě?
Nedávno jsem si uvědomila, že to, kým jsem na pódiu, je mi mnohem pohodlnější. Snažím se tedy už nedělat takové rozdíly. Dříve jsem to kvůli svému okolí hodně rozlišovala, ale teď už vím, že není důležité, jak je to příjemné ostatním, ale především mně. Já žiju ve svém těle, a hlavně já musím být spokojená sama se sebou, ne nikdo jiný.

Okolí má na vaše oblečení nějaké poznámky?
Je to zvláštní. Když takhle vylezeme v civilu, každý se podivuje, občas to lidi dokonce pohoršuje. Ale na pódiu, tam vám to každý odpustí a lidi to naopak spíš obdivují. Je to kouzlo a zároveň je v tom hrozný paradox. Jste pořád tím samým člověkem, ale jednou akceptovaným a podruhé ne.

Jak vznikají vaše kostýmy?
Pokaždé jinak. Dříve jsme hodně vybírali po sekáčích, ale teď chci, abychom působili víc jako celek, takže si je většinou necháváme šít. Několikrát jsme spolupracovali například s Natálkou Dufkovou. Vždycky jí sdělím svou představu a ona ji pak zhmotní a dotuní svými nápady. Je radost takový proces pozorovat.

Co vás baví ve volném čase?
Když už nějaký mám, strašně ráda si jezdím vyčistit hlavu kamkoliv ke koním, nejradši však do Krkonoš na Farmu Hucul, kam nás rodiče od malička brávali. Krkonošské kopce mě samy o sobě fascinují a koně, ty mi v Praze hodně chybí. Tyhle výlety jsou pro mě čím dál vzácnější odměnou.

Náhledové foto: Ilkym

Reklama