Jste ve spojení se svými příbuznými v Americe?
Jsem ráda, že všichni jsou v tuhle chvíli zdraví (Kaia klepe na dřevěný stůl). Mám tam otce, bratra, jeho ženu, neteř, synovce, strýce, tetu a osmaosmdesátiletého dědu. Přirozeně se o všechny bojím a taky vím, že je asi nějakou dobu neuvidím. I kdybychom mohli opět cestovat, stejně se nevyhneme karanténě na obou stranách - dva týdny, když poletím tam, a dva týdny, až se zase vrátím. Na druhou stranu karanténa mě přiměla volat jim častěji než dřív. 
 
Jako zpěvačka jste aktivní hned v několika souborech. Jak zvládáte výpadek způsobený nouzovým stavem?
Zpívám v kapelách N.O.H.A a Amusement Park. Současně vystupuji jako Coca Valente se souborem Prague Burlesque. Zrovna tenhle měsíc měl být hodně nabitý, v diáři jsem měla celkem dvanáct představení. A to nepočítám zkoušení. Třeba s Prague Burlesque během sezóny zkoušíme každý den, ale právě burlesky se nouzový stav dotkl nejvíc. Zrušit jsme museli úplně všechno. 
 
Povedlo se vám něco z produkce ukázat divákům přes online přenosy?
Včera jsme měli s kapelou N.O.H.A. koncert v Lucerna Music Baru v rámci minifestivalu Hudebníci vědcům. Pořádali ho studenti a profesoři ČVUT jako poděkování všem odborníkům za to, co pro veřejnost udělali a stále dělají v čase pandemie koronaviru. Streamovali jsme společně s Ewou Farnou, Wohnout, The Atavists a dalšími. 

Foto: Zbyněk Kunc

Jak to šlo?
V našem případě to bylo o něco komplikovanější, protože náš druhý zpěvák žije v Düsseldorfu. Samozřejmě jsme nemohli být pohromadě, a tak jsme museli uspořádat double stream, což se neobešlo bez technických obtíží. Hlavní problém byl, že zatímco on slyšel nás, my neslyšeli jeho. Myslím, že tam byly drobné nedokonalosti v timingu, ale jinak to byl hezký příklad, jak se člověk dokáže adaptovat na nečekané situace. Umělci museli vystoupit ze zajetých kolejí a pokusit se spojit se diváky jinak... 
 
Jaké je hrát pro diváky „za zrcadlem”?
Bylo to už moje druhé online vystoupení, protože v březnu jsem takhle zpívala jako host kapely Noisy Pots. Tehdy to bylo minimalistické, jen pro kameramany a zvukaře. Tentokrát jsme měli dvě velké LCD stěny, na nichž jsme viděli diváky, kteří se připojili přes aplikaci Zoom. Někteří tancovali nebo s námi zpívali a to hodně změnilo situaci. Bylo to o moc lepší než hrát pro úplně pusté prostory. Cítila jsem, že se dokážu mnohem lépe napojit na energii diváků spíš než jen v temnotě s čočkami kamer. Věděla jsem, že tam jsou. Některé jsem znala, byli tam i členové našich rodin nebo naši přátelé, někteří drželi cedule s různými vzkazy. Bylo to super.
 
Je rozdíl zpívat v kapele a v burlesce?
Obě polohy jsou pro mě výzvou, i když pokaždé trochu jinak. Ve skupině N.O.H.A. mám jasně definovanou pozici. Skladby komponujeme tak, abych maximálně využila své hlasové schopnosti a rozvinula odkaz tvorby z doby, než jsem do níž přišla. V burlesce je to jiné. Tam mohu svou roli objevovat. Jsem tam víc diva, přitažlivá, oslnivá a nebezpečná. Díky burlesce jsem si splnila spoustu věcí, které jsem dříve opomíjela. Mohla jsem se věnovat ryze ženským věcem, jako jsou vlasy, nehty nebo kostýmy. Nikdy v minulosti jsem na tyhle věci nebyla, ale zamilovala jsem si to. Celá burleska je také mnohem víc založená na kontaktu s publikem. Je tam spousta interakcí, improvizací s lidmi a to i mezi jednotlivými čísly.


 
Co vám nejvíc chybí na tom, že teď burleska stojí?
Chybí mi všichni členové souboru. Jsme jako rodina, která se navzájem drží a podporuje. Každý je úplně jiný a dokáže do společného show přinést něco ze sebe. Uvolněná atmosféra přispívá k tomu, že můžeme svobodně dělat věci přesně tak, jak je cítíme uvnitř. 
 
Pamatujete na okamžik, kdy jste přišla nabídka přidat se k souboru?
Je to víc jak osm let. Moje tehdejší spolubydlící Doris Martinez mě přivedla do taneční skupiny Caribiana a na jednu z našich tanečních lekcí pozvala i zakladatele Prague Burlesque Sonnyho Vargase aka Davida Jahna. Dozvěděla jsem se od něj, že chystá představení na lodi a shání lidi do souboru. Burlesku jsme znala ze Států a byla jsem nadšená. Souhlasila jsem, šla do toho a začala připravovat své první číslo. Tím to pro mě celé začalo. 
 
Jak vzniklo jméno Coca Valente?
Vymysleli jsme ho spolu s Davidem v backstage před mým prvním představení v Krakově, protože náš soubor vystupuje pravidelně i v Polsku. Jméno Kaia Brown je už spojené s formací N.O.H.A. a ani nemělo ten zvuk, jaký by se hodil pro burlesku, která má zpívat duet se Sonny Vargasem.
 
Vaše představení pro letošní sezónu se jmenuje Supersonic Women. Jak velký jste v něm dostala prostor?
Mám v něm celkem tři výstupy. První je spolu se třemi tanečnicemi. Ve svém druhém čísle sdílím podium s Miss Cool Cat, která tam má scénu se sprchou. Nejraději mám písničku Diamonds are forever od zpěvačky Shirley Bassey, která perfektně sedí mému hlasu. V kuželu světla na minimalistickém podiu jsem jen já ve svém nádherném fialovém kostýmu. V duetu se Sonny Vargasem pak uzavírám celou show.


Foto: Zbyněk Kunc

Dokážete srovnat české publikum s tím ve Spojených státech?
Pomalu ale jistě i české publikum objevuje, že mezi sledováním a potleskem jsou i další roviny. Někteří diváci jsou bezradní v tom, co mohou a nemohou a jak se mají nebo nemají projevovat. Jsou tiší jako v divadle a tleskají vždy, když číslo skončí. Ale burleska je o tom, že můžete být hluční, odvázaní a reagujete živě na to, co se děje, co vás baví nebo co se vám líbí. Není snadné lidem naznačit, že se mohou odpoutat, být sami sebou a uvolnit se. Ale opravdu se to mění. Po krůčcích a pomalu, ale vidím to. Pomáhá, když vidí kolem sebe ostatní, třeba cizince nebo stálé návštěvníky, kteří už dobře vědí, jak věci chodí. Doufám, že se k tomu brzy vrátíme.
 
Dáte nám nějaké rady, jak se chovat na burlesce, až se zase otevře veřejnosti?
Nejlepší je, když vidíte něco, co se vám líbí nebo co vás zvedne ze židle, prostě to pusťte ven! Řvete, bavte se, dejte o sobě vědět. Buďte bezprostřední, otevření, chovejte se jako děti, protože cokoliv ze sebe vydáte, dostanete od členů souboru zpátky. Burleska je o tom, že chodíme mezi lidmi a bavíme se s nimi, což je další věc, na kterou řada lidí není zvyklá. Pak jsou ti, kdo si myslí, že burleska je jenom pro muže. To vůbec není pravda. Burleska není strip club. Větší část našeho obecentsta tvoří ženy. Milují to, protože burleska je oslavou lidí, kteří dokáží být sami sebou a dokáží vyjádřit to, co cítí. 


 
Jak vypadají vaše plány na zbytek roku?
To se teď v době nejistoty dost těžko předpovídá. Vystoupení a představení naplánovaná na jarní a letní sezonu jsme přesunuli na podzim. Situace se naštěstí rychle vyvíjí a snad se brzy dočkáme dalšího uvolnění. Už teď slibují, že se v létě otevřou akce pro tisíc lidí. Nechci se s nemocí v zádech potýkat po zbytek života. Za dva týdny budeme mít se skupinou N.O.H.A. křest nového alba Process of living v Lucerna Music Baru. Budeme ho opět přenášet živě. Nemám s tím problém, prostě to beru, jak to je. Současně se bude v prodeji 80 lístků. Osmdesát lidí na celý klub! Budou tam stát v rouškách s dvoumetrovými rozestupy. Neumím si to představit. A už vůbec si to neumím představit na burlesce. Jak budeme pít svůj oblíbený Hendrick’s gin s tonikem a okurkou? Máme před sebou spoustu zajímavých překážek, se kterými se musíme poprat, ale věřím, že všechno dobře dopadne. 
 
Kaia Brown: Americká zpěvačka žije v Česku už deset let. V roce 2010 přijela do Prahy jako učitelka angličtiny, ale vzhledem ke své pestré hudební minulosti z New Yorku se v novém domově rychle etablovala jako zpěvačka a tanečnice. V současné době je členkou skupiny N.O.H.A. (Noise of Human Art) a Amusement Park. V  souboru Prague Burlesque vystupuje pod jménem Coca Valente.

Reklama