Téma stěhování z města je mi celkem blízké.
Jako malá jsem trvávila většinu života u babičky na venkově. Později jsem sice chodila do školy u rodičů ve městě a dalo by se říct, že jsem tam i bydlela, ale město mi nikdy k srdci nepřirostlo. Přesto jsem tam žila dlouho - nejprve s rodiči, pak v podnájmu s manželem a malým miminkem. V té době už jsme ale opravovali malinkou garsoniéru, kam se odstěhovala moje tchýně, a ta nám přepustila svůj byt v domě hrůzy... panelák "na okraji ničeho". Poslední v řadě, poslední pokud šlo o rozvody, poslední, pokud šlo o údržbu. A jak je v našem městě zvykem, právě ty domy, do kterých se investovalo nejmíň, se prodávaly co nejdřív, takže náš panelák byl na prodej. Pěkně byt po bytu... i když cena byla zvýhodněná a ještě výhodnější, tak investrice do oprav, které by zajistily, že by náš "byt první kategorie v luxusní poloze na okraji centra" byl alespoň zdravotně nezávadný, přesáhly hodně přes 300 000 Kč. Bylo totiž zapotřebí nejen v bytě vyměnit naprosto všechno, od podlah až po umakartové jádro, ale i v celém domě zainvestovat nemálo peněz, aby nájemníkům nespadl na hlavu.
Naštěstí se našel mladý pár, který byl ochoten byt koupit a opravit si jej, takže jsme sbalili, co se dalo, a odstěhovali se do domku asi 35 kilometrů od města. Dneska máme domek, který postupně opravujeme, zahrádku (podsklepenou - děláme svoje víno) a jsme celkem spokojení.
A jak bych srovnávala bydlení ve městě a na venkově? Já si musela hlavně zvyknout, že musím nakupovat ve městě a většinu věcí vozit vlakem - když jdu do práce, je u nás ještě zavřeno, a když se vracím, je u nás sice "ještě otevřeno", ale vyprodáno... z toho důvodu jsme koupili pekárnu na chleba a mikropivovar a tím pádem nám nic důležitého doma nechybí. Na druhou stranu se mi splnil můj dětský sen - mám krásného velkého psa a k němu psího kamaráda, menšího, ale taky pěkného.
Manžel si musel zvyknout (a ještě stále nezvykl), že ježdění vlakem vyžaduje kázeň. Přesněji, že vlak nebude čekat, až si s kolegou ze sousední kanceláře vymění všechny fráze, které ten den ještě neřekli... prozatím jezdí občas autem a občas naštvaný:-)
Nejhůř asi prožíval změnu syn, ale i on si pomalu zvykl na to, že za kamarády musí dojíždět, že když si vzpomene v osm večer, že nemá něco do školy, tak to prostě mít nebude, a že sníst o půlnoci všechny rohlíky znamená, že ráno bude pěkně žižlat to, co nechal v chlebence. Ovšem psy má rád, může jezdit na kole, nikdo ho moc nehlídá, kde je a co tam dělá. Navíc zjistil, že máme velmi zajímavé sousedy - dělají historický šerm a aikido, a tak má o zábavu postaráno. Koníček v podobě tréninků šermu je mnohem zajímavější a užitečnější než vysedávání u počítače, které provozoval dřív. Ve městě totiž bylo tolik možností, že nevěděl, co si vybrat, a tak většinou nedělal nic...
Asi čekáte i srovnání finanční, ale to neudělám. Zatím nejsem schopná říct, jaké jsou kde náklady. Pořád totiž počítáme každou korunu, a tak na jedné straně vah sice přibyly nemalé položky za dojíždění, ale na druhé straně ubyly peníze, které člověk ve městě musí dát za jídlo - třeba i za čerstvou petržel do polévky, o drobném ovoci, kterého je na zahrádce přebytek, ani nemluvím. A domácí víno a nejrůznější zavařeniny z bezinek, šípků a dalších plodů přírody ve městě nepořídím vůbec, a když, tak jako luxusní doplněk.
Jedno vím jistě - zpátky do města bych už nešla.
Pajda
Milá Pajdo,
chleba z domácí pekárny je vynikající, ale o mikropivovaru jsem ještě neslyšela. Koukám, že si dokážete poradit se vším a venkovského života si dosyta užíváte.
Tak ať se vám krásně žije a děkuji za příspěvek.
Nový komentář
Komentáře
aha: V rodinném domku platím za teplo méně, než jsem platila v paneláku.
aha: s topením se pleteš - protopíme míň než v bytě, a to o hopdně. Přitom máme starý domek bez zateplení a vetší podlahovou plocvhu - a taky větší teplo. Není to ovšem těch 25°C, co se traduje jako "teplota v paneláčku". My měli v paneláku v kuchyni když moc, tak 15°C, protože byla nad neizolovaným vchodem do domu...půjčka je ale něco jiného, to ovšem není dáno vesnicí, ale tím, že byste šli do svého. I ve městě byste ji museli zaplatit.
No, tak jen tak naokraj - bydlím v Brně a zavařeniny z bezinek a šípků dělám taky
.
.
Co bych ale chtěla napsat je, že věřím tomu, že bydlení na vesnici je dražší. Vcelku se teď o to zajímáme - nemáme téměř nic včetně žádné finanční hotovosti, pozůstalosti atd., tudíž bychom si museli vzít půjčku na domek, na auto. Museli bychom si koupit starší domek a starší auto, což už vždy bude vyžadovat jenom další peníze. Auto je samo o sobě obrovský žrout peněz a v domečku se například taky víc protopí než v bytě. Ráda bych šla na venkov, ale prostě si to nemůžu dovolit
Pajda: fandím vám,bydlet na vesnici není žádný med-dojíždění za prací i do školy+nákupy.Lékař je také zruky.Bydlím v místní části maloměsta a nakupovat chodím do centra maloměsta.U nás je vše dražší a po 15.hodině nedostanu ani chleba.Hodně štěstí a ať se vám všem daří.
Rikina: u nás je to mojí divnou pracovní dobou. Tím, že dělám ve školství nemám tu možnost, kterou má většina lidí tady, totiž že si posune nástup do práce o půl hodiny tak, aby nemuseli čekat na vlak - ten k nám zajíždí 1x za hodinu, ráno má interval po půl hodině. Jede ale kratší dobu než mi dřív jela tramvaj...já jsem bohužel denně o 3/4 hodiny v práci spíš a o hodinu dýl, než bych byla za normálních okolností - prostě vyučování mi končí dvacet pět minut před odjezdem vlaku a vzhledem k nařízeným 20 minutám, které musíme být po výuce na místě to nestihnu přesně o dvě minuty...takže jsem momentálně asi jediná, kdo denně dojíždí tak, že je 11 hodin pryč. I když by mi v obchodě asi pečivo i mléko schovávali, tak večer už se mi jít na druhý konec vesnice nechce a obchod kousek od domu má už zavříno...hodně lidí taky dělá třeba to, že mají v týdnu dvě dvanáctky a dva dny jsou pak doma v poledne - to u mě taky nejde.
Těch marmelád se u nás spotřebuje asi 30 až 40 kilo ročně - manžel i syn se po nich můžou utlouct.
Jinak souhlasím, že na pobytu na venkově je nejotravnější to nakupování, co člověk odněkud nedoveze, nemá. Pokud je vůbec ve vsi obchod, buď je otevřený v podivnou hodinu, nebo tam je nulový výběr.
pajda: nervy proto, že mě to nebaví.
Jinak já mám spotřebu tak 4 skleničky marmelády za rok, tak mě to fakt nezabije si je koupit.
Rikina: pokud ovoce kupuješ a cukr bereš z obchodu, tak samozřejmě neušetříš. Pokud ti šípky donese dítě z vycházky se psem a cukr máš z cukrovaru za půlku, pak mi nakupování v obchodě přijde jako vyložené vyhazování peněz...nervy jsem z toho neměla nikdy. Je ale taky fakt, že jsem toho nikdy moc nezkazila.
gerda: jo.
Při mé mizivé spotřebě marmelád si můžu dovolit ty, kde je málo cukru, žádné konzervační látky a tváří se, že jsou z ovoce, ne z ropy. Případně i šípkové a rakytníkové z "ekologických" obchůdků.
Zavařovat doma se mi jeví jako velká ztráta času, nervů a ušetřit se taky neušetří. Ovšem, když jsem měla chalupu, na zahradě malinové houští, taky jsem se obtěžovala výrobou malinového džemu, protože sníst se to syrové nestíhalo a házet na kompost mi to bylo líto.
Ale už nemusím...
Rikina: na zahradě to taky neřeším:-)
Rikina: to záleží na tom, jestli ti chutnají marmelády z obchodu.
Rikina: zahrada má bejt divoká
. Aneb: nikdy nebudu otrokem ani bytu ani zahrady - což v žádném případě neznamená bordel a špínu
Když já jsem líná.
Mě by nikdo nedokopal k výrobě domácích zavařenin z bezinek, šípků a jiných darů lesů vod a strání... a na zahradě by mi rostla leda lebeda, nikoli petržel.
Jenom k mikropivovaru: http://www.pivodoma.cz je to docela fajn.