Tak už jim to zase začíná. Vlastně i nám rodičům, protože škola zasáhne do chodu rodiny, ať se nám to líbí nebo ne. Mí mladí kolegové vyrazili do terénu udělat pár reportáží z prvního školního dne a já mám „službu“ v redakci. Dnešní téma jsem pojala tak trochu nostalgicky. Dnes máte možnost vrátit se do školních lavic a zavzpomínat na své učitele, spolužáky, lumpárny a fígle, které jsme více či méně úspěšně praktikovaly na rodičích i učitelích, když se nám do školy nechtělo.
Ráda se občas prohrabuji školními fotografiemi, usmívám se bezzubým portrétům z první třídy, žasnu, do čeho nás to rodiče oblékali, jaké jsme nosili účesy, a někdy si marně lámu hlavu, jak že se jmenoval ten třetí kluk zleva. Jedno jméno a impozantní zjev mi však zůstanou v paměti tak živé, jako by nás dělilo jen pár týdnů a ne úctyhodných čtyřicet let.
Byla to moje učitelka z první třídy, paní Šindelářová. Vypadala jak Růžena Nasková a měla dokonce stejnou barvu hlasu. Ale co na ní bylo opravdu pozoruhodné, byly její uši. Velké uši s lalůčky, za které by se nemusel stydět ani Budha, obtěžkané zlatými náušnicemi s obrovskými rubíny. Často se námi dětmi obklopovala jako kvočna kuřaty, voněla levandulovým mýdlem a krásně vyprávěla. A jak jsme tak stály okolo ní, s hlavičkami v úrovni jejích uší, nemohla nám všetečkám ujít jedna zajímavá maličkost. Časem ty těžké náušnice vytahaly do boltců díry jak hradní střílny a dal se jimi krásně pozorovat okolní svět. Nádhera.
Nebo pamatujete na mléčné svačinky? Jedna moje kamarádka má dodnes husí kůži při vzpomínce na školní teror v podobě povinného pití mléka. Bylo v malých umělohmotných sáčcích, které samy o sobě pěkně zapáchaly. Vždycky jen předstírala, že ho pije, a v nestřežený okamžik hodila pytlík s mlékem do tašky. Jenomže pak ho jaksi pozapomněla vyndat a obsah zkysal. To by samo o sobě nebylo tak zlé, kdyby ho nedopatřením neprorazila trojúhelníkem s ryskou. A protože jsem měla koženou aktovku, dokážete si jistě představit, jaký odér se za ní časem táhl.
A do třetice?
Kdo alespoň jednou nezkusil fígl s teploměrem namočeným do horkého čaje? Ten se přece dědí z generace na generaci. Jeden spolužák to praktikoval poměrně často až do té doby, než ho maminka s ,,čajovou" čtyřicítkou odvezla k dětské lékařce a ta mu chtěla dát injekci. Ještě jeho dětem pak vyprávěla, jakou stropil hysterickou scénu.
A co vy milé ženy-in?
Jak vzpomínáte na základku?
Na své učitele a spolužáky?
Měly jste nějaké zaručené fígle?
Chodily jste za školu?
Zfalšovaly jste někdy podpis rodičů?
Jakou největší lumpárnu jste provedly?
Nebo někdo vám?
Teď už to na sebe můžete prásknout
a třeba dostanete dárek.
Příspěvky s fotkou se cení!
Pište na:
redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
taky ráda vzpomínám,ale třeba ještě něco zažiju,chystám se dálkově - při mateřské - na nějakou tu školu,at toho nenám málo,tak uvidíme
paní učitelka z 1 třídy fakt super
Super učitelku češtiny oceňuji i po letech
Já měla velké štěstí na hodné učitelky,ale opravdu hodné.
Já měla vynikajícího učitele na český jazyk, byla s ním legrace a zároveň nás hodně naučil
V osmé třídě mě táta naučil svůj podpis. Trénovala jsem si ho pod jeho dohledem
Synovi je patnáct, už trénuje 
Taky půjdu začátkem října do školy ale jen do večerního kurzu angliny. Tak se i dokonce těším
horší bude že se mě nebude po práci chtít 
Všechny školy, které jsem navštěvovala, jsem měla ráda a zrovna přemýšlím, že si střihnu nějakou další
Od října začínam jazykovku kvůli státnicím a pak se uvidí.
Začátek školního roku je děs pro školáky i rodiče.
jsem ráda, že už mám školu za sebou, už bych tam nepáchla
Velmi, opravdu velmi ráda vzpomínám na naši paní řiditelku, současně učitelku matematiky.
To ale byla ČŮZA.
Školu jsem nenáviděla nejčistší formou nenávisti. Ještě teď se mi při vzpomínce na ni dělá nevolno.
všem vše nej do nvého školního roku..hlavně pevné nervy
pozorovat svět dírkama v uších
škoda že to nikdo tady nemá
na základce nic moc, ve třídě nebyla dobrá parta, na škole jo, mám spoustu zážitků
Na základní školu mám nádherné vzpomínky .... kvalitní učitelé, zajímavě pojaté hodiny, spousta legrace se spolužáky. Nevzpomínám si, že bych někdy do školy chodila s odporem ... a to byla úplně obyčejná sídlištní školička, žádná prestižní výběrovka. Zlom přišel až na gymplu -- ponurá budova, příšerně nudné studijní materiály, učitelé roboticky omílající příšerně nudné studijní materiály, žádná názornost, důraz na mechanické šrocení. A to vše nám předkládáno jako "výběrový ústav". Brrrr ... chuť jsem si spravila až na vejšce, kde jsem konečně mohla studovat, co mě bavilo. Vždy moc záleží na nadšeném a záživném pedagogovi a dobrém kolektivu ... pak žádné učení nemusí být mučení
my dostávali mlíko ve skleničkách s takovým staniolovým víčkem a k tomu čerstvý rohlík
úplně jsem na to dostala chuť
Vzpomínám na jednu úžasnou poznámku , na kterou se v naší škole vzpomínalo přes 20let. Vyrobil ji náš soused , učitel,pan Mareček:
" Váš syn je blbeček. Mareček" nebo od téhož autora : " Bouchá dveřmi, bude se vdávat!"
Já svačiny ve škole milovala. Dostávali jsme střídavě pribináček, mléko a kakao v 1/4 l lahvičkách s brčkem a k tomu čerstvý rohlík. A taky jsem ještě v první třídě zažila lavor s vodou a kamna na uhlí, to byla sranda. Pak nám čtyři roky školu přestavovali a modernizovali, tak jsme se všichni museli vejít do poloviny školy a směnovali jsme, týden ranní a týden odpolední vyučování, dvě třídy na jednu učebnu, to byla sranda, aspoň pro nás děti, učitelé z toho šíleli.