Ne vždy se děti vyvedou podle představ rodičů. A ne vždy se s tím rodiče dokážou smířit. Barbora je už půl roku mezi dvěma mlýnskými kameny. Snaží se usmířit svého manžela se synem, který jim oznámil, že je homosexuál.  

„Jakub je naše jediné dítě, a tak když jednoho dne přišel s tím, že je na kluky, byl to pořádný šok. Dokola jsem se ujišťovala, jestli to myslí vážně a není to jen špatný vtip. Vlastně dodnes doufám, že je jeho orientace jen nějaký experiment a časem mu dojde, že je vlastně na holky. I když je to asi hloupost. Která máma by se ale jen tak smířila s faktem, že se nedočká vnoučat a bude muset trpět významné pohledy sousedek? Jenže je to můj syn! A tak se s tím snažím nějak vyrovnat. Horší je to ale s jeho otcem,“ vypráví čtyřicetiletá Barbora o svém trápení, které ji postavilo mezi syna a manžela.

boy

„Pro mého muže je to naprostá katastrofa, životní tragédie. Od chvíle, co se dozvěděl, že je syn homosexuál, s ním nepromluvil. Neodpovídá mu ani na pozdrav a naprosto ho ignoruje. Odmítá se o něm dokonce i bavit! Jakmile o Kubovi začnu mluvit, ztichne a tváří se, jako by tam najednou nebyl. Zkoušela jsem to po dobrém, vyhrožovala, prosila, ale nic nepomáhá. Na téma náš syn vydržel zarputile mlčet už půl roku. Tedy až do minulého týdne, kdy se syn zeptal, zda s ním na víkend může přijet jeho přítel. Doslova vybuchl, že ve svém domě buzeranty trpět nebude,“ svěřuje se Barbora, která už začíná být bezradná. Rozpad rodiny, která spolu dříve trávila volný čas a bez problému fungovala, jí nedává spát.

„Nejhorší je vidět, jak se náš syn trápí a obviňuje, že není pro tátu dost dobrý. Chvílemi se až bojím, aby si něco neudělal. Zvláště když vím, že homosexuálové jsou mnohem citlivější. A děsí mě i představa, že by přestal jezdit domů, což už mi párkrát naznačil. Hlavně po poslední hádce. Nechci o něj přijít, ale vůbec nevím, co víc už mám dělat. S manželem nic nehne! Proč to nedokáže přijmout jako já? Vždyť i on je jeho rodič!“ kroutí hlavou zoufalá matka, která by si ze všeho nejvíc přála, aby bylo všechno zase jako dřív.

Názor psychologa a psychoterapeuta Tomáše Morávka

Tomáš MorávekMuži vidí ve svých synech pokračovatele, do kterých mnohdy promítají své nenaplněné představy. A ty jsou v rozporu s obecným vnímáním gayů. Také se obtížněji vyrovnávají s tím, co si o nich bude myslet okolí. A v neposlední řadě bývají muži rovněž více konzervativní - chlap má být prostě chlap. Oproti tomu matky jsou mnohem citlivější a vnímavé vůči odlišnostem. 

Ve výše popsaném případě je těžké na otce nějak tlačit. Dochází k určitému šoku či deziluzi a je otázkou času, kdy se s tím vyrovná. Takto vyhrocené zamítnutí bývá typické pro dominantní a hodnotově vyhraněné typy otců, kdy je nepřijetí ještě navíc spojeno s málo pevným až vlažným vztahem otec - syn.

Obecně lze doporučit, aby ke sdělování takových informací docházelo v co nejvhodnější okamžik. Když je rodič dobře naladěný a soustředěný. Je vhodné zopakovat známé pravdy o tom, že je to orientace vrozená a že si ji syn nevybral. Zbytek už je na otci. Ale na pozvání synova partnera bych rozhodně nespěchal. 

 

Čtěte také:

TÉMATA:
DĚTI