Když jsem byla malá, vyprávěli mi rodiče o zoubkové víle. Je to hodná paní,
která v noci potají obchází děti, kterým vypadne první zoubek a když ho večer před usnutím vloží pod polštář, ráno je zoubek pryč a místo něj tam najde prcek nějaký dárek.

 

I já kdysi schovávala svůj první vypadlý zub a ráno jsem jásala nad krásnou panenkou.

Dnes už jsem dávno dospělá a mám doma budoucího školáčka. Matýskovi se zub kýval už hodně dlouho, ale jen maličko, a tak jsem zůstávala naprosto klidná. V pátek se vrátil z prvního prázdninového pobytu a první, co mi ukazoval, bylo, že se mu zoubek kýve o trošku víc. Pohledem jsem usoudila, že je ještě dost času. O to větší bylo sobotní zděšení, když mi okolo poledne Máťa na dlani přinesl ukázat svůj úlovek. Skvěl se mu v ní maličký bílý skoro korálek, maličko zbarvený krví.


Celý šťastný volal: „Večer mi zoubková víla přinese dárek...“ a mně došlo, že mám malér. Kde teď narychlo seženu nějaký dárek? A ne jen tak ledajaký, ale Visoraka ze série Bionicle, neboť právě po něm moc toužil.


Práce nepráce, nezbylo nic jiného, než vyrazit na smyšlený výlet s povinným nákupem. V Hypernově jsem prcka zanechala v dětském koutku a běžela do obchodu. Regál s tímto sortimentem však byl prázdný a mě začaly obcházet mrákoty. Už bylo 9 večer a začaly se mi po tváři koulet slzy. Najednou jsem  si vybavila, že onen dětský koutek, kde Matýsek je, je součástí velkého hračkářství.

 

Hodnou hlídací pani jsem uprosila, ať ho zabaví, a rychle běžela hledat. Úspěšně. Vzadu u zadní stěny stál tolik hledaný stojan plný krabiček s roztodivnými postavičkami.

S pečlivě zachumlaným balíčkem v tašce jsem celá šťastná vyzvedla synka a říkala si, že mohu být už úplně klidná.


Rychle jsme jeli domů a malý usnul ihned po dopadu do postele, byl unavený jako kotě. Okamžitě jsem vybalila vytouženou krabici a vsunula ji již  plynule oddychujícímu dítku pod polštář.

Jenže to bych nesměla být já!  Podařilo se mi ztratit ten malý zoubek, za který měla víla vyměnit ten dárek. Dvě hodiny jsem prohledávala vše (to  víte, jak to v bytě po přestěhování vypadá), až těsně před půlnocí, kdy už jsem skoro neviděla, se to podařilo a já držela nešťastný zub v ruce.

 


Dnes je neděle a Maty je konečně spokojený. V ruce drží své splněné přání a nezapomněl poděkovat zoubkové víle.

 

A i maminka dostala pusinku ;-).

Jacquelline

 


redakce@zena-in.cz

 

Jacquelline, závidím tvému synovi, jsi úžasná maminka...