pet-lover-do-textz.jpg
Foto: Shutterstock

Zoofilie je v odborném pojetí trvalá nebo dlouhodobá náklonnost či reaktivita s erotickým rozměrem převážně nebo výlučně vůči zvířatům. Označení zoofilie pochází z řeckých slov zoon (živočich) a filia (láska, přátelství, náklonnost). Termín zavedl Richard von Krafft-Ebing zejména ve spise Psychopathia sexualis z roku 1886. Ovšem již v roce 1991 se hovořilo o tom, že ani zoofily nelze házet do jednoho pytle. Stephanie La Farge, asistentka profesora psychiatrie na lékařské fakultě v New Jersey rozdělila zoofily do dvou skupin. Na sodomity, kteří zvířata znásilňují a povětšinou se jedná o sexuální chování s prvky násilí, a na zoofily (v dnešním pojetí pet lovers), kteří mají se zvířaty vztah spíše emocionální nezaložený primárně na sexuálním uspokojení. Nezřídka bývají také obránci zvířat a vegani nebo vegetariáni. Takoví zoofilové sebe sami často označují za pet lovers (milovníky zvířat) nebo za zoosexuály. Tento termín pomohla v povědomí široké veřejnosti objasnit americká sexuoložka Hani Miletski ve své odborné a často citované práci Zoosexuality.

Zoofilní jednice lze kromě romantického nebo násilného motivu rozdělit také podle preference daných zvířat. Kynofily přitahují psi, gatofily zase kočky. Existují ovšem také hipofilové, kteří preferují koně nebo formikofilové zaměřující se na hmyz a drobné živočichy.  
 
Pet lovers a zoosexuálové – ti, kteří mají zvířata skutečně rádi?

Zoosexuálové se označují za skutečné milovníky zvířat. Preferují vztah se zvířetem před vztahem s lidskou bytostí. Často popisují, že jsou vůči zvířeti schopni cítit silnou formu romantické přitažlivosti a nikdy by zvířeti neublížili vynuceným sexuálním stykem. Příkladem je mladý muž, který si přál zůstat v anonymitě. „Jméno raději nepovím, ale mohu prozradit, že je mi šestnáct. Vím, že mě většina lidí asi odsoudí, ale líbí se mi zvířata. Ne všechny, nejvíce kočky a psi. Někdy taky králíčci, křečci a morčata. Přitahuje mě jejich stavba těla a ty upřímné zvířecí oči. Nesnesu pohled na trpícího psa, skočil bych pro něj třeba i do ohně. Bohužel mě ale přitahují i fyzicky. Kdykoliv vidím psa, jak si líže přirození nebo fenku, co krmí štěňata, vzruším se. Dnes mám doma fenku a kocourka. Fenka je moje bývalá láska. Vypozoroval jsem, že mě zvířátka nejvíce přitahují tak do jednoho roku, pak už to není tak silné. Za celý rok našeho vztahu jsme neměli sex. Sice se mi do ruky dostalo zoofilní porno, které mě hrozně vzrušovalo, ale přísahal jsem si, že zvířeti nikdy takhle neublížím. V současné chvíli mám kromě fenečky také koťátko od kamarádky, do kterého jsem se zamiloval při návštěvě. Nemyslete si prosím, že jsem úchyl, který zvířata vězní ve skříni a ubližuje jim. Mám zvířata skutečně rád,“ popisuje.

Velmi podobnou zkušenost má i Michal, který vyrostl na vesnici s rodiči a už na základní škole pochopil, že dívky mu nic neříkají. Zkoušel tedy navázat plnohodnotný vztah s chlapcem, ale jak na tom doopravdy je pochopil na vysoké škole. „Můj spolubydlící měl fenku a tam mi došlo, že mě mohou zvířata, jak vzrušovat, tak romanticky naplňovat. Tenhle kamarád byl první, komu jsem se svěřil. Zareagoval úplně úžasně. Řekl, že je to na ní. Ta doba, kdy jsme společně žili, byla nádherná. Celý den jsem se těšil domů, až mi konečně skočí kolem krku. Láska ovšem skončila, když se spolubydlící i s fenkou odstěhoval. Dnes žiji sám na farmě s ovcemi a fenkou kolie. Miluji totiž vlasy – to je jediný aspekt, který dokážu ocenit i na lidech. Moje láska je ovšem hlubší než jen pouhá přitažlivost. Líbí se mi také zvířecí vlastnosti, mohli bychom se od nich učit. Zvířata jsou upřímná a nedokážou se přetvařovat – na rozdíl od lidí,“ říká.

Jak se k zoofilii staví zákon?
Trestní právo v souvislosti se zoofilní problematikou rozlišuje několik úkonů. Jsou jimi:

  • a) pohlavní styk se zvířaty,
  • b) výroba a šíření pornografických materiálů, zachycujících takové aktivity,
  • c) držení těchto pornografických materiálů.

Legálnost či nelegálnost těchto činností se mezi jednotlivými zeměmi liší. Například v Čechách neexistuje zákon, který by klasifikoval sex se zvířetem jako trestný čin. Mohlo by se tak stát pouze v případě, že by se prokázalo týrání zvířat. V České republice je trestná výroba a šíření pornografických materiálů popisujících, zobrazujících nebo jinak znázorňujících pohlavní styk se zvířetem. Podle § 191 zákona č. 40/2009 Sb. může být osoba, která se dopustí výše uvedeného, potrestána odnětím svobody až na jeden rok. Naopak držení takovýchto materiálů, na rozdíl třeba od dětské pornografie zákon ČR nevzpomíná.

Pohlavní styk se zvířetem je legální (tedy zákonem neomezený či nezakazovaný) například v Dánsku, Finsku, Itálii, Japonsku, Maďarsku, Mexiku, Rumunsku a některých státech USA. V Německu byl styk se zvířetem legální až do roku 2013. Dokonce existovaly speciální nevěstince nabízející sex se zvířetem.

Čtěte také: 

Zdroj: Gutenberg - Psychopathia sexualis, Zoosexuality, Zoophilia in Men: A Study of Sexual Interest in Animals, Wikipedie - Zoofilie, Idnes - zpravodajství, Zákulisí, Diskuzní fórum pervers, Zpovědnice - Zoofilové,  Československá pedofilní komunita

Reklama