V krátkém sledu se manželům narodily tři krásné děti, čtvrté dítě – syn - se narodilo mrtvé. Údajně snad byla Žofie těhotná ještě jednou – a to právě v době atentátu v Sarajevu. Žofie i František byli skvělými rodiči. Trávili s dětmi veškerý volný čas. František prý obecně děti nesnášel. Ty své ovšem bezmezně miloval, dokázal se jim věnovat celé hodiny. Plnil své milované ženě i dětem veškerá přání. Říkalo se, že jsou to nejlépe vychované „habsburské děti“! Rodinným sídlem se stal malebný zámek Konopiště, který František nákladným způsobem přebudoval a který měl v budoucnu sloužit jako vedlejší císařská rezidence.

Na Konopišti se jako první z dětí narodila rok po svatbě dcera, která dostala po mamince jméno Žofie (1901 – 1990). Stejně jako její bratři i ona nesla příjmení Hohenbergová. Toto jméno vymyslel a používal František Ferdinand d’Este, když ještě jako svobodný inkognito cestoval. Tehdy nemohl tušit, jakou roli bude hrát v jeho budoucím životě. Malá Žofie byla od narození rozkošná holčička, u které se brzy projevilo výtvarné nadání. Mnohé její malířské výtvory jsou k vidění v soukromých komnatách konopišťského zámku. Talent zdědila nejspíš po své matce, která byla nejen všestranně vzdělaná, ale také velice šikovná. Na ženu měla neobvyklý koníček. Od mládí ráda a velmi dobře fotografovala. Snímky si sama dokonce vyvolávala.



Informace o atentátu na rodiče zastihla arcivévodské děti na zámku v Chlumu v péči příbuzných a vychovatelů. V jednom momentě tak přišly o oba rodiče, a staly se tak prvními válečnými sirotky. Paradoxně jim bezprostředně po atentátu a v prvních letech války nic - tedy až na milované a milující rodiče – nechybělo. František Ferdinand d’Este myslel na všechno! Prozřetelně založil každému z dětí ve vídeňské Zemské bance milionové konto. Byli Hohenbergové, nikoliv Habsburkové. Cítil potřebu je hmotně zajistit, aby nemuseli v budoucnu spoléhat na apanáže, které milostivě uděloval císař.

Za války žily děti na Konopišti a žádným nedostatkem netrpěly. Vychovávala je Marie Jindřiška Chotková, mladší sestra Žofie, majetek spravoval poručník dětí kníže Jaroslav Thun-Hohenstein. Mnohem horší to bylo po válce a vzniku Československé republiky. Tehdy veškerý majetek dynastie habsburko-lotrinské na našem území propadl ve prospěch státu. Nikoho nezajímalo, že byli Hohenbergové. Náš parlament je hodil do jednoho pytle s Habsburky. Traduje se, že si z Konopiště směly arcivévodské děti odvézt pouze troje šaty a jedny boty a nesměly si vzít žádné další osobní věci, ani rodinné fotografie. Při odchodu je úředníci potupně prošacovali, aby ze zámku náhodou neodnesly nějaké cennosti! Holt šlechta byla na indexu. Odstěhovaly se do Rakouska. Jenže jejich rakouský majetek se s tím na našem území nedal srovnávat.

Jediná Žofie se do Čech vrátila, zatímco její bratři už v Rakousku zůstali. V roce 1920 se vdala v Děčíně za hraběte Friedricha Nostitz-Rienecka a věnovala se rodině. Děčín bylo typické pohraniční německé město, kde se v té době k německé národnosti hlásilo více než 80 % obyvatelstva. Žofii se v manželství narodily čtyři děti - tři synové a jedna dcera. Protože se hlásili k německé národnosti a Sudety byly připojeny k Říši, museli dva nejstarší synové za druhé světové války povinně narukovat do wehrmachtu. Mladší syn padl na východní frontě v roce 1945 a starší se dostal do ruského zajetí, kde v roce 1949 zemřel. S jejich ztrátou se Žofie těžce vyrovnávala.



Mladší dvě děti a manžel naštěstí válku přežili. Nicméně je jako Němce všechny čekal odsun. Požádali o povolení vycestovat do Rakouska, kam se v roce 1946 odstěhovali. Jejich domovem se stal nejdříve zámeček Geyeregg ve Štýrsku, pak se v roce 1962 přestěhovali do Salzburgu. Závěr života prožila Žofie opět ve Štýrsku, kde také v krásném věku 89 let zemřela…

Foto: Wikipedie, youtube
 
Na našem webu jste si mohli přečíst i o těchto zajímavých ženách:

Reklama