Říkalo se, že Václav IV. (1361-1419) se do dvanáctileté dívenky Žofie zamiloval na první pohled a brzy s ní plánoval svatbu. Budoucí římská a česká královna Žofie Bavorská (1376 -1428) se narodila ve stejném roce, kdy byl Václav IV.  spolu se svou první chotí Johanou Bavorskou zvolen a následně korunován v Cáchách římským králem. I Žofie pocházela z mocného bavorského rodu Wittelsbachů, které nebylo radno si znepřátelit. Tento názor zastával už Karel IV., když zasnoubil svého, tehdy dvouletého synka s jeho budoucí první ženou Johanou.

VaclavaZofie.jpgFoto: Ilustrace Žofie a Václava IV. z Bible Václava IV.
Bible Václava IV., Public domain, via Wikimedia Commons

Teď už byl Václav nějaký ten pátek vdovcem, když mu osud celkem nečekaně přihrál mladinkou nevěstu. Nezaváhal, neboť Žofie byla nejen krásná, ale i vzdělaná. A tak se 2. května 1389 stala Žofie královou manželkou - ve svých necelých třinácti letech. Velkolepá svatba, která se konala v Chebu, trvala plných osm dní. Stejně jako její předchůdkyně se Žofie naučila česky a velmi rychle se sžila s českým prostředím. Byla tu oblíbená. Manželé se zpočátku velmi milovali. Své zřejmě nejšťastnější manželské soužití zažívali Žofie a Václav IV. na Žebráku a občas v Praze. Václav po prvním bezdětném manželství doufal, že se mu podaří s Žofií zplodit nějaké potomky. Budoucnost ukázala, že doufal marně.

Zatímco Karel IV. se svými dvanácti dětmi představoval vrchol lucemburské plodnosti, následující generace jako by byla stižena nějakou kletbou. Nedařilo se ani Václavovi, ani jeho dvěma mladším bratrům Zikmundovi a Janu Zhořeleckému (když pomineme další Karlovy syny, kteří zemřeli v útlém věku) - ti se „zmohli“ každý „pouze“ na jednu dceru.

vac.jpgFoto: Votivní obraz Jana Očka z Vlašimi, vpravo klečí mladý král Václav IV. , vlevo jeho otec Karel IV.
 Circle of Theodoric of Prague, Public domain, via Wikimedia Commons

Navíc Václava provázela nálepka neschopného, lenivého a vůbec problematického krále. Ačkoli byl od mládí k vládnutí pečlivě připravován, na což Karel IV. osobně dohlížel, postrádal otcův diplomatický talent řešit konfliktní a krizové situace a vladařským povinnostem se spíše vyhýbal. Konflikty měl nejen se svým stále intrikujícím bratrem Zikmundem, ale i s českou šlechtou. Teprve když se za něj česká šlechta postavila proti Zikmundovi, Václav pochopil, že má šanci si udržet trůn, jen když bude se šlechtou vycházet v dobrém. Aby šlechtu upokojil, rychle jí stvrdil všechny její výsady z dob panování jeho otce.

Informace, jak tyto manželovy problémy prožívala královna Žofie, se nedochovaly. Po prvotní zamilovanosti se nejspíš zdržovala v pozadí ve svých věnných městech, kde ji manžel občas navštěvoval. Do popředí se začala dostávat až poté, co byla korunována v roce 1400 českou královnou. Stalo se tak teprve jedenáct let po svatbě. Obřad byl velkolepý, konal se v chrámu svatého Víta a účastnilo se ho plno vzácných hostů. Král však mezi nimi nebyl. Nechtěl se prý setkat se svými politickými protivníky.

Korona-sredzka.jpgFoto: Údajná koruna českých královen z počátku 14. století , nalezena s pokladem ve Slezské Středě
Tlumaczek, CC BY-SA 3.0 <http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/>, via Wikimedia Commons

Královský život Žofie nebyl nikterak jednoduchý. Zejména v pozdějších letech docházelo mezi ní a králem k poměrně častým neshodám, protože Václav byl nedůvěřivý a žárlivý. Nebylo tajemstvím, že Žofie navštěvovala Husova kázání v Betlémské kapli a spolu s ní i část šlechty. Mnozí jí také vyčítali její otevřenou podporu Janu Husovi.
Husova smrt v roce 1415 jí hluboce otřásla. Situace v Praze byla neklidná, stoupalo napětí mezi příznivci husitské reformace a jejich odpůrci. Král Václav se obával radikalizace širokých mas, ovšem nedokázal tomu zabránit. Krátce po defenestraci konšelů z oken Novoměstské radnice Václav IV., kterého ranila mrtvice, zemřel. Žofii bylo 43 let.

800px-Drevoryt-z-Husovy-Postilly-otistene-v-Praze-roku-1563.jpgFoto: Dřevoryt z knihy Jan Hus et Hieronymus von Prag, Historia et monumenta, Norimberk, 1558
 Public domain, via Wikimedia Commons

Po smrti svého muže musela na několik měsíců převzít vládu v Čechách, protože ji o to požádal švagr Zikmund. Doufal, že přiměje husity k jednání o míru. To se nestalo, a tak královna odjela z Čech nejdříve do Brna a pak se usadila v Prešpurku. Vzala si s sebou spoustu cenností, tak se zpočátku nemusela obávat o svou existenci. Věčně zadlužený Zikmund si od ní dokonce půjčoval. Ale jaksi zapomínal peníze vracet. Také uvažoval o tom, že ji znovu provdá za polského krále Vladislava II. Jagellonského. Ze sňatku ale sešlo.
A tak chudá královna Žofie ke konci svého života prakticky živořila, podle některých pramenů prodávala své oblečení, dlužila i dvořanům. Zemřela 4. listopadu roku 1428. Byla pohřbena do kaple, kterou si nechala na vlastní náklady postavit, i když si přála být pochována v rodném Bavorsku…

Zdroj info: Liška, Vladimír: Ženy českých panovníků I., 2012, kol.: Královská trilogie, 2010, kol.: Královny a kněžny české, 1996

615d65cb0d848obrazek.pngFoto: Erb Wittelsbachů, bavorských vévodů
Stefan Josef Bittl, CC BY-SA 3.0 <http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/>, via Wikimedia Commons

Na našem webu jste si mohli přečíst i o těchto zajímavých ženách:

Reklama