S Lukášem byli nerozlučná dvojka od základky. Na čas je sice rozdělila střední škola, ale po ní se jejich cesty opět setkaly. Pracovali ve stejném městě, kam se po maturitě oba odstěhovali. „Kamarádi nám přezdívali dvojčata. Opravdu jsme jeden bez druhého nedali ani ránu a doplňovali se. Luky se svěřoval mně, já zase jemu. S láskami, trápením i úspěchy. Prostě se vším. Byl jako brácha, kterého jsem neměla,“ popisuje Sandra idylické přátelství, které ale vzalo za své.

Lukáš vypil víc než je zdrávo

Na oslavě společné známé toho Lukáš vypil víc, než je zdrávo. Takhle pod obraz ho Sandra už dlouho neviděla. Ona ale neměla na alkohol ani zábavu náladu. Řešila zrovna zamilování se do nadřízeného. Jenže si s nikým s firmy nechtěla začínat. Svou práci měla ráda a bála se, jak by to mohlo dopadnout. „Měla jsem v plánu probrat vše s Lukym, ale někde v ústraní. Tolik mě to trápilo a jeho názor pro mě byl vždy důležitý. Vytáhla jsem ho tedy ven, abychom se vůbec slyšeli. A taky proto, aby na čerstvém vzduchu trochu vystřízlivěl, evidentně to potřeboval,“ popisuje onen večer Sandra.

„Když jsem mu začala říkat, že miluju někoho, koho bych neměla, najednou se mu úplně rozzářily oči a ožil. Přitiskl se ke mně a vyhrkl, že něco tušil, a je to naprosto super zpráva. Já na něho jen zmateně hleděla. Jak to mohl vědět a co je na tom tak báječného? On mě ale místo dalších slov začal líbat. Snad si myslel, že mluvím o něm!“ popisuje nečekaný zvrat mladá žena, která se snažila odtrhnout. Marně.

Ubránit se nešlo

„Najednou byl úplně mimo, nevnímal nic kolem. Vrhnul se na mě a absolutně nereagoval na moje prosby a následně i křik, aby toho nechal. Vždycky jsem si myslela, že bych se nějakému útočníkovi ubránila, ale proti jeho sto kilogramům bylo těch mých padesát úplně bezbranných. Zalehl mě a dotáhl svůj záměr do konce. Ano, znásilnil mě. Ve finále jen řekl, že mě miluje, a svalil se vedle. Možná i usnul,“ svěřuje se s otřesným zážitkem Sandra. Přes slzy ani neviděla, kudy běží do svého bytu. Nejdůležitější pro ni bylo, aby byla co nejdřív co nejdál. Až za dveřmi podnájmu se zhroutila.

Proležela asi dvě hodiny na podlaze a pak stejnou dobu ve sprše. „Najednou mi moje tělo připadalo hrozně cizí, použité. Slzy mi už ani netekly, došly. Tak moje oči jen tupě zíraly do stěny. Až ráno mi tak nějak došlo, co se vlastně stalo. Zradil mě můj nejlepší přítel! Člověk, který měl mou stoprocentní důvěru. Jako by vám někdo zbořil dosavadní svět,“ říká s hlavou v dlaních zneužitá žena.

Mlčí, ale nezapomněla

Pokud tipujete, že šla ten den Lukášův čin nahlásit, mýlíte se. Nechala si vše pro sebe, stejně jako naprostá většina obětí sexuálních zločinů, jak uvádí statistiky. „A co bych jim jako říkala? Že mě znásilnil můj nejlepší kamarád? Jak by na mě asi koukali! Navíc si nedovedu i přes to všechno představit, že by Lukáše kvůli mně zavřeli. Přece jen jsme spolu prožili spoustu dobrého,“ vysvětluje s tím, že jí její kamarád druhý den volal a ptal se, co se vlastně stalo.

„Řekla jsem mu všechno včetně toho, ať už mě nikdy víc nekontaktuje, protože ho nechci vidět. Jeho omluvy už slyšet nebyly, zavěsila jsem. Od té doby mi napsal ještě spoustu omluvných zpráv, ale já je ignorovala. Nikdy už s ním nechci mít nic společného, přestal existovat,“ dodává mladá žena, která nedávno začala docházet k psycholožce. Sama se s hrozným zážitkem totiž nedokázala poprat.

Čtěte také:

Reklama