Připadá vám to nesmyslné? Ale není. V dnešní době internetu a sociálních sítí je možné „znát“ hodně lidí, které jsme ve skutečnosti nikdy neviděli. To je i případ devatenáctileté Moniky.
Monika studuje poslední ročník střední školy, a jako všichni její kamarádi a spolužáci, i ona používá facebook. Já osobně proti němu nic nemám, může to být užitečná věc, občas se také podívám, jaké nové fotky tam dali mí přátelé, někdy díky facebooku najdu dávno ztraceného kamaráda.
Myslím si ale, že facebook může být i hodně nebezpečný. Když se tam s někým seznámíte, nikdy nevíte, co se z něj „vyklube“ za člověka. A právě to teď řeší Monika. Matěj, se kterým si píše na facebooku, se zdá jako skvělý kluk. Jaký ale bude ve skutečnosti? „Opravdu nevím... Komunikujeme spolu asi tři měsíce, zatím jsme se neviděli. Hlavně proto, že bydlíme daleko od sebe, ale možná i proto, že mám strach se s ním potkat, on už se mě ptal několikrát, kdy se uvidíme... Samozřejmě podle fotek vím, jak vypadá, ale ty můžou klamat. Já si tam taky nedávám fotky, na kterých se sama sobě nelíbím...“
Jaký je ve skutečnosti?
„Nikdy jsem ještě nechodila s klukem, kterého bych neznala od začátku osobně. A je to zvláštní, když si uvědomím, co všechno už jsem mu o sobě svěřila (a on mně). Píšeme si docela dost věcí a máme hodně podobných názorů, a přitom ani nevím, jestli to má nějakou budoucnost. Já musím letos dodělat střední školu a pak bych chtěla na vysokou, on už pracuje, je o něco starší než já. Kdybych se dostala na vysokou do Prahy, tak bychom se mohli vídat a třeba spolu i chodit, ale jinak to asi nemá smysl. Kterého kluka by bavilo udržovat vztah na dálku?
Poslední dobou o tom dost přemýšlím, říkám si, kdybychom se potkali, tak bych třeba zjistila, že to není ono, a bylo by to vyřešené. Jenže se toho setkání fakt bojím... Lidi anonymně napíšou cokoliv, to už jsem zjistila. Napadají mě různé věci - vždyť Matěj může mít profil na facebooku úplně vymyšlený, co když v reálu vypadá úplně jinak, nebo je jinak starý, než tvrdí? No, vymyšlený asi není, snad ani žádný úchylák, protože tam dost komunikuje s ostatními lidmi. Ale kdo ví, co všechno bych o něm zjistila, kdybychom se potkali?
Asi to tedy vyzkouším, abych měla klid a mohla si když tak najít někoho jiného. Nejspíš spolu zajdeme někam do kavárny nebo do restaurace, přece jen nejsem tak odvážná, abych se s ním sešla někde o samotě. A pak se uvidí. Třeba je opravdu tak skvělý, jak se zdá!“
A co vy, milé čtenářky? Řešily jste už někdy podobnou situaci, nebo jste to zažily třeba u svých potomků? A setkaly byste se s někým, koho znáte jen přes internet?
Nový komentář
Komentáře
Souhlas, někde na náměstí nebo v kavárně by to šlo.
stretnúť sa niekde na námestí, v kaviarni ap.
Chodil k nám do obchodu mladík a dívka,velice simpatičtí, upovídaní.Po nějaké době je ukazovali v televizi zabili brutálně stařečka On je v base,ona na svobodě.Nedávno si přišla k nám něco koupit,nebylo mi z ní dobře.Člověk někdy ani neví s kým má tu čest
Proč bála.A co lidi který znáte ? Taky ani kolikrát nevíte jací doopravdy jsou.A co dřív inzeráty? Prostě bych si dala sraz na veřejnosti ,neřekla bych mu svou adresu,no a co
Časem by se viděla,zda mu můžu víc důvěřovat.
Trefa:ja bych se setkani bala.neznami clovekje risk.
A co je na tom tak těžkého, pozvat ho k sobě do bydliště do nějaké hospody nebo kavárny? Na veřejném místě se nic nemůže stát a že budou drby? A co jako? Ty by byly vždycky...
Už jste vymýšleli i záživnější potíže coby námět článku.
Setká se a pak uvidí jak dál.
Ano, na všech internetech je plno divných lidí, a kdo ví, možná nejen lidí (od té doby, co uprchli v Rusku ti ozbrojení delfíni, nedá se už ničemu věřit
). Ale kdo to někdy zkusil, ví, že "vyrobit" falešnou internetovou identitu tak, aby byla věrohodná, je velmi těžké. Na to už musí mít člověk talent spisovatele - vytvořit fiktivní osobu se vším všudy, vymyslet jí i nějaké zázemí, rodinu, kamarády. Pamatovat si, co člověk kdy kde napsal, aby si to neodporovalo. Udržet tu postavu při životě delší dobu, aby se na to nepřišlo, je téměř nemožné a podaří se to jen tehdy, když si s tím opravdu dáte práci a částečně se tou postavou sami stanete. Musíte umět myslet a jednat za toho vymyšleného člověka tak, aby to bylo uvěřitelné. Kolik je lidí, co něco takového zvládnou a jaká je pravděpodobnost, že v tom lidském davu na někoho takto schopného člověk natrefí?
Osobně jsem se mnohokrát setkala s lidmi "z netu" - nikdy jsem neměla důvod toho litovat. Naopak jsem ráda, že jsem poznala tolik pestrých a zábavných jedinců, bez internetu bych netušila, že někde žijou. Holt se to musí dělat s rozumem, jako všechno.
Všechno se má zkusit...
NA fb nechodím, ale tady jsem se seznámila s několika kamarádkami a s některými jsem se setkala i osobně a jsem za ta setkání vděčná, těším se na další a jsou mými velmi dobrými kamarádkami.
Za nás dříve žádné počítače nebyly ,seznamovali jsme se osobně.
Asi bych se sešla ,ale někde ve městě,kde jsou lidi.Je pravda, že nikdy nevíte kdo je na druhé straně a napsat může cokoliv a ani to nemusí být pravda.A třeba je to fajn kluk co hledá holku? To si musí Monika sama zvážit.
Na fb jsem potkala skvělé kamarádky. Ve skutečnosti byly ještě lepší. Těším se na další setkání.
Není to ale pravidem, vím.
nemyslím si, že by fb byl nebezpečný.. spíš jsou sami sobě nebezpeční ti, co tam zveřejní každou kravinu sami o sobě nebo svých blízkých.
Mnohokrát už jsem se setkala s někým neznámým z netu s kým se mi prostě dobře kecalo. Dokonce jsem ve většině případů neměla ani fotku. Ale je pravda, že jsem si ho nemalovala jako budoucího partnera a neřešila vzhled. Prostě jsme šli pokecat. Skutečně si nemyslím, že by každý chlap na netu musel být nutně ouchyla. Holka je jak 12ti letá pipina, co píše do bravíčka.. Ne, ta dvanáctka by měla víc odvahy.
vsechny kluky se kterymi jsem kdy chodila jsem nasla na netu, kdo nic nezkusi nic nema
na to, ze je te holce 19 se chova jak moje 6ti leta dcera
vzpomněla jsem si na naše seznamování přes inzeráty - taky jsem měla několik schůzek a vždy v pohodě - samozřejmě nepůjdeš hned rovnou k někomu domů
Na veřejném místě klidně, ale jen s někým, kdo je z okolí, daleko do neznáma bych za nikým nejela
klidně, ale setkání radši na veřejném místě a někdo známý poblíž...
Bravíčko
Ne, nebudu se vysmívat, člověk to může řešit třeba u svých dětí...
Žiju s chlapem z internetu, exmanžel byl z internetu (rozvedli jsme se po osmi letech a nebylo to proto, že by byl skrytý ouchyla). Pokud si slečna nedá rande "ve tři u hřbitova" nebo v jedenáct večer "za třetím smrkem v parku", pak je pravděpodobnost, že potká někoho, kdo se jí nebude zamlouvat, stejná, jako že se vyklupe prevít z mladíka, který ji oslovil u benzinové pumpy.
Zase opsáno z Bravíčka?
Ta "devatenáctiletá" "Monika" to musí mít v životě fakt těžký. To chce studovat v Praze? V takovém velkém městě, plném anonymity, kde ji kdokoliv může kamkoliv zatáhnout, kdokoliv jí může ublížit, chudince? 
Díky seznamce na internetu jsem měla několik schůzek, vždycky na veřejném místě a nic se mi nestalo. Pokud to bylo za studií, tak se mnou šla na místo srazu kamarádka, která nenápadně stála opodál.
Něco byla šílená nuda, něčemu se po letech směju, jednou jsem ani neměla fotku dotyčného a přišel otřesný zjev
, taky z toho byl jeden pěkný vztah, který skončil, ale kvůli něčemu jinému, než byl způsob seznámení.
Můj současný partner je právě "facebooková" známost, měli jsme společného známého, ale nikdy jsme se neviděli. A slovo dalo slovo...