Myslím, že je normální to, že my ženy sem tam experimentujeme se svým vzhledem. Některá si se svojí novou vizáží pohraje více, některá méně.
Já léta nosila dlouhé blond vlasy a jak v líčení, tak v oblékání jsem byla takovou panenkou. Manžel mi sice říkal, že jsem kočka a že mě miluje nejen proto, jaká jsem, ale i proto, jak vypadám.
Popravdě řečeno, lichotilo mi, že mne manžel pokládá za sexy bombu, na druhou stranu to ale pro mne nebylo nic tak zásadního v našem vztahu.
Proto, když jsem se rozhodla, že udělám radikální změnu svého zevnějšku, mě ani ve snu nenapadlo to s mužem probrat. Vlastně naopak. Chtěla jsem ho překvapit!
Jedno odpoledne jsem zašla ke známé kadeřnici a řekla jí: „Petro, chci změnu! Třicítka je za mnou a já ti mám pocit, že ten styl „bárbínky“ už ke mně nesedí....“
Petra si mě chvilku nedůvěřivě prohlížela a pak prohlásila: „Děláš si srandu, že jo?“
„Ne, nedělám. Fakt chci změnu. A radikální! Krátký vlasy, černou barvu, sportovní sestřih. Prostě něco, co mi zabere úpravu účesu maximálně minutu!“
Petra si sedla na židli, zapálila si cigaretu a jen na mě zírala.... „Neblbni...,“ řekla po chvíli a mírně zakroutila hlavou. „To je změna jak blázen. Máš krásný vlasy... hele, zejtra toho budeš litovat!“
Jen jsem se usmála. „Nepřemlouvej mě. Když to neuděláš ty, půjdu ke konkurenci...,“ mrkla jsem na ni šibalsky.
Petra odevzdaně vzdychla a vzala do ruky nůžky.
Po třech hodinách ze mě byla jiná žena.
Dlouhé blond vlasy byly minulostí a ze zrcadla se na mě smála krátkovlasá černovláska. „Je to super! Boží! Přesně takhle jsem to chtěla!“ objala jsem Petru a vlepila jsem jí pusu.
Manžel se ten den měl vrátit až pozdě večer a já se rozhodla, že mu udělám mega překvápko. Žádné: Ahoj lásko, co říkáš mému účesu! Kdepak! Rozhodla jsem se, že na to půjdu pěkně od lesa.
Zapálila jsem v ložnici svíčky, oblékla si krátkou košilku a zachumlala se do peřiny tak, že mi vykukovala jen noha.
Když jsem uslyšela zarachocení klíčů v zámku, zavřela jsem oči a pěkně na hlas odfukovala.
Manžel na mou malou lest zabral okamžitě.
Políbil mě na chodidlo a začal mi pomalu přejíždět rukou po noze až ke stehnu a ještě víš...
“Krásně voníš, miláčku...,“ zašeptal a pohladil mne v místech, kde to miluji.
Nechala jsem ho. Ani jsem se nepohnula a hlavu měla dál schovanou pod peřinou.
Když si se mnou začal hrát, věděla jsem, že to své „hraní na spánek“ už dlouho nevydržím... Ale snažila jsem se!
Jenže pak už jsem se dostávala do varu a hra na spací manželku šla fofrem ho háje.
Aniž bych si to v té chvíli uvědomila, otočila jsem se na záda a odsunula peřinu ze své hlavy. A v tom okamžiku manžel zmrznul. Jeho polibky a doteky ustaly stejně jako vítr před silnou bouří.
“Co to je?“ jeho hlas už neměl pranic společného s tím něžným hláskem, který mi ještě před minutkou šeptal, jak moc mě miluje.
Zíral na mě a mlčel.
Po hodné chvíli vstal a rozsvítil lampu. Opět na mě zíral jak na zjevení boží a já mu mlčky ten podivný pohled opětovala.
„Renato, jenom mi prosím tě řekni, že je to paruka....,“ zašeptal a jeho hlas byl tlumený jak odbíjející hodiny za stěnou obýváku. „Je to paruka?!“ zařval a zatahal mi silou za vlasy.
„Ne! Není!“ Chytla jsem ho za ruku. „A nervy mi ty vlasy! Bolí to!“ štěkla jsem.
Krásná chvíle se rázem změnila na manželský boj. Tedy slovní boj.
Má iluze o tom, že se mu má nová image bude líbit, byla vskutku lichá. Ba přímo dětsky naivní. Manžel totiž zuřil, běsnil, vyváděl jak pes nakažený vzteklinou.
Mlčky jsem ho pozorovala a snažila se v sobě dusit vztek, který začínal mít sílu právě se probouzející sopky.
Sopka po chvíli vybuchla a horká láva zničila i tu poslední vzpomínku na mou žhavou sexuální touhu. Strašlivě jsme se pohádali. Manžel mi ve finále řekl, že vypadám jak jeho kolega z práce a ať fofrem zapomenu na sex, a to do chvíle, než budu vypadat jako dřív.
„Mám pocit, že bych to dělal s chlapem, Renato! Při pohledu na tebe se mi nepostaví, ani kdyby si ho prosila na kolenou!“ práskl dveřmi a odešel.
Neptejte se, jak to u nás doma od toho večera vypadá. Jedním slovem: hrůza! Štve mě to, jasně že jo, ale na druhou stranu si říkám, že snad mne proboha má rád proto, jaká jsem, a ne proto, jak vypadám!
Můj nový účes se mi opravdu líbí a rozhodně si nepřipadám jako kluk! Proč by holky nemohly mít pěkný sestřih? Copak musíme vypadat za každou cenu jak panenky z výlohy?!
Závěrem jen dodávám, že s mužem opravdu nespíme. Dělá, jakoby o mne ztratil zájem. Nebo ho ztratil opravdu.... Pokud ano, pokládám si otázku: Chci s takovým člověkem dál žít po boku???
Nový komentář
Komentáře
A jak to dopadlo? Nějaký ten čas už přece jen utekl..btw. jsem taky ze Sokolova
Tak to je fakt síla mám pocit, že tůj manžel měl asi velmi rád tvojí vizáš a má rád tebe jako člověka? na to si asi musíš odpovědět sama.A co jaká je tvá reakce dál budeš zase tou barbínou kterou chce aby jsi zase byla? Jeho reakce tě musela opravdu hodně ranit. Leny
Muzi jsou zvlastni zivocichove. Muj byvaly pritel byl na vysoke anorekticky a ja jsem mala prsata. Muj soucasny pritel ma za ideal krasy, malinkou zrzku ostrihanou ha kratko - pri 162 cm jsem na neho uz moc vysoka a navic jsem dlouhovlasa prirodni blond a zadek mam minimalni. Tak ted nevim, jednou jsem udelala jistou upravu tak aby to bylo podle jeho prani a dostala jsem vynadane ze na sobe delam zmeny jen proto ze on to ma tak rad /pred tim jsem byla dost radikalne proti, pak jsem si to rozmyslela/ akorat ten muj vybuchl asi po mesici a ne okamzite, a dobre udelal
Yennefer: Tohle forum sleduju už dlouho a zůstává mi rozum stát
thyjo, to by me nikdy nenapadlo! chlapi sou suchari, a taky trochu bastardi :o) bejt tebou se na nej vykaslu...
Měla jsem na hlavě hodně odrostlou trvalou a vypadalo to jako rozpárané chemlonové ponožky. I jsem to nechala ostříhat nakrátko. A můj přítel? Obratem sbalil vlasatici. Chlapi jsou fakt v tomhle dost předvídatelní.
petruška 2: kdyš píšu "pěknej chlap", myslím tím pěknej pro mě. A to nemusí bejt klasickej hezounek ani žádnej supermodel a la filmovej herec . Pro každýho je pěkný něco jinýho.
Jsi zbytečně negativistická, ten pesimismus ti škodí. Proč vždycky všude vidíš to nejhorší? Proč bys zrovna ty měla v těhotenství přibrat třicet kilo, když jsou i ženy, které nepřiberou ani deko (jen těch 10-12 kg, která nepředstavují tuk) nebo jen pár kilo. Proč hned zacházíš do extrémů?
Taky se vůbec nemusí stát, že budeš s nadváhou toho svýho odpuzovat. A pokud se pak začneš zase pohybovat v takové míře jako teď, určitě ti ta nadváha dlouho nezůstane .
Nečetla jsem všechny příspěvky,tak jsem možná trošku mimo mísu...
Chápu, že se chlapovi ženská v novém účesu nemusí líbit tak jako dřív, ale to přece neznamená, že se s ní nemůže s chutí Můj má atopický exzém občas i na obličeji, takže třeba nevypadá v tom momentě úplně nádherně, mě ale vzruší tím jak se mě dotýká, jak na mě mluví a jak se chová...a stejně je to i naopak Chápu, že radikální změna může být v rpvní chvíli šok, ale jinak nechápu
Mě se třeba líbí chlapy s dlouhejma vlasama a je má krátký, to ale neznamená, že by s ním nebyl vzrušující a nelákal by mě
Ale každej jsme asi jinej....
petruška 2: pravdepodobne se budes stale s manzelem. Ale pokud se mu budou libit stihle zeny, budes se mu libit min nez, kdyz jsi mela o 20-30kg mene. To ale neznamena, ze ti hned za nejakou hubenou zdrhne.
Co mas porad s klasickymi krasavci. Jisteze charizma a charakterove vlastnosti jsou velice dulezite a clovek kvuli nim prehlidne i ty fyzicke nedokonalosti. Ale zase na druhou stranu je prijemne a rekla bych, ze velice, pokud se nas partner blizi k nasemu idealu charakterem i vzhledem.
ježkovy voči, to jsem se rozepsala
jo a 'slohovlásky' je překlep, mají to být dlouhovlásky
petruška 2: ještě abych ti vysvětlila to tvoje "nepochopení" (ačkoli se mi nechce věřit tomu, že mi opravdu nerozumíš, spíš to jen hraješ, aby sis mohla na mě zanadávat ):
Mezi tím, když někoho miluješ a tím, když se ti někdo líbí, je ROZDÍL. K jednomu člověku můžeš cítit oboje najednou, ale lze cítit i jen jedno. Může se ti líbit, ale nezamiluješ se, nebo ho budeš milovat, ale líbit se ti nebude (myslím vzhledově).
(Taky jsem měla ráda chlapa, kterej nebyl hezkej . Nelíbil se mi, ale milovala jsem ho. Chápeš ten rozdíl?)
Kdyby můj přítel přibral padesát kilo, ztratil vlasy (nebo ruce, nohy, péro nebo co já vím ještě), milovat bych ho nepřestala, můj cit k němu by se nezměnil (Rozumíš tomu?) Jen by se mi, coby stotřicetikilový tlouštík, nejspíš už (vzhledově!!) nelíbil. I když bych ho milovala pořád stejně. Chápeš ten rozdíl? Netvrď mi, že ne...
Každému chlapovi se líbí něco jiného, to snad víš, ne? Někdo má rád velký prsa, někdo malý nebo žádný, někoho přitahují slohovlásky, druhému se líbí krátkovlasé, ten má rád baculky, ten štíhlé holky... Teď nemluvím o tom, co chlapi na ženách milují ("milují" v pravém slova smyslu), ale co se jim na nich líbí, co je přitahuje... Tomu chlápkovi z tohohle článku se na ženách líbily dlouhé světlé vlasy. Proto se mu líbila jeho žena (Renata). Ale pokud se do ní zamiloval, pak pro to, jaká byla. (Hodná, milá, chytrá, vtipná... co já vím...)
Když Renata přišla domů s kraťounkými černými vlasy, NEpřestal ji milovat (protože se /uvnitř/ nezměnila). Jen se mu přestala líbit. Chápeš ten rozdíl??
A pokud byl v šoku a odmítl s ní spát, pak proto, že to byla fakt radikální změna a jemu se Renata nelíbila tak, že ho přestala přitahovat v posteli. Pokud je to normální (rozumný) chlap, tak si pravděpodobně zvykne...
Už rozumíš tomu rozdílu? Když tě má někdo přitahovat, musí se ti líbit. Ale k tomu, aby ses do něj zamilovala (zamilovala v pravém smyslu slova 'láska'), není už vzhled tak důležitý. Pro někoho vůbec.
Chápeš ten rozdíl? Já věřím, že už jo.
Nelze někoho milovat jen proto, že se mi líbí jeho vlasy (oči, zadek apod.) Na základě vzhledu se mi může maximálně líbit, přitahovat mě... K lásce (v tom pravém slova smyslu) je toho potřeba mnohem (!) víc.
Co ti na mém názoru připadá tak povrchní? Nepopírám, že se mi líbí pěkní chlapi, ale pouhý jejich vzhled mi rozhodně nestačí k tomu, abych se do takového chlapa zamilovala!
petruška 2:Fiona: i kdyz ja jsem proti Vivian a Koteti uz stara baba, chapu, o cem mluvi, protoze to mam s tou fyzickou pritazlivosti uplne stejne. Vsichni chlapi, s kterymi jsem neco mela, meli atletickou (svalnatou) postavu, ostre rysy a kratky vlas. Lisili se vyskou a barvou oci a vlasu. A i ted, kdyz jsem stastne vdana za cloveka podle meho mustru a nechci na tom nic menit, me muzi, kteri vypadaji podobne, zaujmou, protoze tak ja mam zakodovaneho pritazliveho chlapa. Silnejsi, dlouhovlasi Rumcajsove - to je jenom popis, neni mineno jako urazka - me nezaujmou. Kdyby se muj muz v toho silnejsiho, dlouhovlaseho, vousace dobrovolne zmenil, neprestala bych ho milovat, ale uz bych ho zalibne nepozorovala, kdyz odejme nejaky ten svrsek. A ty vousy a dlouhe vlasy by to jeste zhorsovaly
Jsme uz oba ctyricatnici a realisticky uvazujici lide, tak ani jeden neocekavame, ze ten druhy (nebo on sam) bude vypadat stejne jako ve dvaceti Ale ani jeden z nas se drasticky nezmenil. Ja sice s delkou vlasu a barvou mirne experimentuji, ale nebudu si nasazovat blede rezaveho jezoura, kdyz vim, ze se muj muz pri te predstave otrepe.
Michat dobrovolne metamorfozy s dusledky nemoci, urazu a jinych nestesti nejde. To jsou dve zasadne odlisne zalezitosti, ale to uz tu bylo receno.
petruška 2: že ty máš pořád takovou potřebu kecat druhým do toho, co mají cítit a co si mají správně myslet Zameť si před vlastním prahem, holka
Fiona: ale tady přece snad nejde o kilíčka navíc, vrásky, popř. jiné přirozené postupné procesy. Tohle je prostě trochu kách. A aby na to ještě přišel ve stavu vzrušení - byl prostě v tu chvíli zranitelnější, tím neříkám, že nereagoval nepřiměřeně.
Já svýho muže beru i s jeho kilama navíc, ale kdyby přišel najednou blonďák, tak to prostě těžko budu rozdýchávat. Je to spíš o sdílení vzájemných představ než o přijímání druhého.
Když jsem se poznala s mojim, měla jsem dlouhé tmavé vlasy. Po pár letech jsem poznala, že je na blondýnky. Tak jsem přijela jednou z města na blond a to bylo doma pěkně dusno. Vyčítal mi to celé měsíce, postel taky nefungovala.... Po čase mně image naivní bloncky omezela a tak jsem to přebarvila zpět na tmavou. A jeho reakce? Doma dusno, výčitky, že jsem jako chameleón a že když už jsem konečně vypadala k světu, tak si ty vlasy zase takhle zk...ím.Tak zase přišel na řadu odbarvovač A co z toho plyne? Po mně se ohlížejí chlapi všech věkových skupin, protože jsem z obyčejné tmavovlásky oslnivá štíhlá blondýna a můj zuří. A na druhou stranu se mlsně dívá po jiných blondýnách. A pak se v chlapovi vyznejte!
zatím jsem nečetla všechny příspěvky,ale myslím si ,ze to na nej vybafla moc hrr.měla mu o změně říct.Na druhou stranu já jsem ráda když se mužovi líbím,a když se mu líbí blondynky,tak ze mě nebude havran,jen malá změna odstínu nebo barevnych proužků.
Navíc v černé bych fakt byla jak tři dny po smrti
Vivian: souhlasím též, i s Karlem K.
Jo a pro ty, co jste tak příkře odsoudily chlapy, že jdou po Barbínách, a pak si stejně najdou mladší...
Ono přece nejde o vzhled Barbíny. Jde o jakoukoli zásadní a prudkou změnu vzhledu. Když má partnerka nemoc, přijde o ňadro, o vlasy, to je přece nesrovnatelné. Člověk ví, že je to prostě tak, má buď nějakou dobu na psychickou přípravu nebo je to zásah osudu, nastupuje tu něco jako solidarita, soucit (myslím lidský soucit v tom nejlepším slova smyslu). Miluju svého muže hluboce, přesto i to, jak vypadá, je nedílnou součástí jeho osobnosti.
*Kotě*: jsem ráda, žes mě pochopila - dokonale
ja bych to rekla asi takhle. On se zamiloval do BARBINY ne do mlade slecny tudiz ta slecna MUSI vypadat jako barbina a ne jako slecna ci pani.Ja se vzdy ptam manzela jestli bych si mohla zkratit vlasy rika NE ale kazdy mesic par cm dolu a nic nepozna a pomalu si zvyka. Ted jsem na sebe hodila barvu Mimochodem jsem od prirody blond a opet jsem si koupila blond ale zlatou a pripadalo mi ze vypadam jako zlatovlaska . Manzel se mi smal a samozdrejme me musel vyfotit a poslat to meilem vsem znamym a to bylo jeste spatne svetlo takze na fotkach vypadam jako zrzka.... ale stejne se spolu porad
Neměla jsem čas číst všechny příspěvky, ale přikláním se k názorům Vivian a Karla K. Každá radikální změna vzhledu pravděpodobně změní naše vnímání partnera - nikoli po stránce citové, ale fyzické zcela jistě. Jsem si stoprocentně jistá, že kdyby můj miláček přibral 50 kilo, nebude se mi už fyzicky líbit, protože mě přitahuje jeho mužná vysvalovaná postava. Také by mě pravděpodobně přestal fyzicky přitahovat, kdyby si nechal narůst knír, protože mě kníry odpuzují. Nemá to ale nic společného s tím, zda bych ho i nadále milovala. Milovala bych ho, i kdyby neměl ruce a nohy, ale těžko bychom spolu vedli vášnivý sexuální život, že.
Dovedu si proto představit, že kdyby zítra bez předchozí konzultace s přišla domů místo černovlásky s bledou pletí, do které on se zamiloval a jíž neustále zdůrazňuje, jak právě tato kombinace ho rajcuje, platinová blondýna s čerstvým solárkovým opálením, pravděpodobně bych také nesklidila žádný úspěch.
Jenom by mě zajímalo, co jsou to vlastně ty "dlouhé vlasy"? Odkdy jsou vlasy už dlouhé a kdy už jsou krátké? Na gymplu jsem nosila vlasy pod lopatky a připadaly mi hodně dlouhé, bohužel mi to neslušelo, mám kulatý obličej. Přešla jsem na mikádo, to jsem měla dlouho a byla s ním spokojená, ale jako chlap jsem si teda nepřipadala Teď nosím vlasy těsně na ramena, tak by mě zajímalo, kam se v pánské stupnici kvalifikuji