Myslím, že je normální to, že my ženy sem tam experimentujeme se svým vzhledem. Některá si se svojí novou vizáží pohraje více, některá méně.

 

Já léta nosila dlouhé blond vlasy a jak v líčení, tak v oblékání jsem byla takovou panenkou. Manžel mi sice říkal, že jsem kočka a že mě miluje nejen proto, jaká jsem, ale i proto, jak vypadám.

Popravdě řečeno, lichotilo mi, že mne manžel pokládá za sexy bombu, na druhou stranu to ale pro mne nebylo nic tak zásadního v našem vztahu.

 

Proto, když jsem se rozhodla, že udělám radikální změnu svého zevnějšku, mě ani ve snu nenapadlo to s mužem probrat. Vlastně naopak. Chtěla jsem ho překvapit!

 

Jedno odpoledne jsem zašla ke známé kadeřnici a řekla jí: „Petro, chci změnu! Třicítka je za mnou a já ti mám pocit, že ten styl „bárbínky“ už ke mně nesedí....“

Petra si mě chvilku nedůvěřivě prohlížela a pak prohlásila: „Děláš si srandu, že jo?“

„Ne, nedělám. Fakt chci změnu. A radikální! Krátký vlasy, černou barvu, sportovní sestřih. Prostě něco, co mi zabere úpravu účesu maximálně minutu!“

 

Petra si sedla na židli, zapálila si cigaretu a jen na mě zírala.... „Neblbni...,“ řekla po chvíli a mírně zakroutila hlavou. „To je změna jak blázen. Máš krásný vlasy... hele, zejtra toho budeš litovat!“

Jen jsem se usmála. „Nepřemlouvej mě. Když to neuděláš ty, půjdu ke konkurenci...,“ mrkla jsem na ni šibalsky.

Petra odevzdaně vzdychla a vzala do ruky nůžky.

 

Po třech hodinách ze mě byla jiná žena.

Dlouhé blond vlasy byly minulostí a ze zrcadla se na mě smála krátkovlasá černovláska. „Je to super! Boží! Přesně takhle jsem to chtěla!“ objala jsem Petru a vlepila jsem jí pusu.

 

Manžel se ten den měl vrátit až pozdě večer a já se rozhodla, že mu udělám mega překvápko. Žádné: Ahoj lásko, co říkáš mému účesu! Kdepak! Rozhodla jsem se, že na to půjdu pěkně od lesa.

 

Zapálila jsem v ložnici svíčky, oblékla si krátkou košilku a zachumlala se do peřiny tak, že mi vykukovala jen noha.
Když jsem uslyšela zarachocení klíčů v zámku, zavřela jsem oči a pěkně na hlas odfukovala.
Manžel na mou malou lest zabral okamžitě.

 

Políbil mě na chodidlo a začal mi pomalu přejíždět rukou po noze až ke stehnu a ještě víš...
“Krásně voníš, miláčku...,“ zašeptal a pohladil mne v místech, kde to miluji.

Nechala jsem ho. Ani jsem se nepohnula a hlavu měla dál schovanou pod peřinou.

 

Když si se mnou začal hrát, věděla jsem, že to své „hraní na spánek“ už dlouho nevydržím... Ale snažila jsem se!

Jenže pak už jsem se dostávala do varu a hra na spací manželku šla fofrem ho háje.

Aniž bych si to v té chvíli uvědomila, otočila jsem se na záda a odsunula peřinu ze své hlavy. A v tom okamžiku manžel zmrznul. Jeho polibky a doteky ustaly stejně jako vítr před silnou bouří.
“Co to je?“  jeho hlas už neměl pranic společného s tím něžným hláskem, který mi ještě před minutkou šeptal, jak moc mě miluje.

 

Zíral na mě a mlčel.

Po hodné chvíli vstal a rozsvítil lampu. Opět na mě zíral jak na zjevení boží a já mu mlčky ten podivný pohled opětovala.

„Renato, jenom mi prosím tě řekni, že je to paruka....,“  zašeptal a jeho hlas byl tlumený jak odbíjející hodiny za stěnou obýváku. „Je to paruka?!“ zařval a zatahal mi silou za vlasy.

 

„Ne! Není!“ Chytla jsem ho za ruku. „A nervy mi ty vlasy! Bolí to!“ štěkla jsem.

Krásná chvíle se rázem změnila na  manželský boj. Tedy slovní boj.

 

Má iluze o tom, že se mu má nová image bude líbit, byla vskutku lichá. Ba přímo dětsky naivní. Manžel totiž zuřil, běsnil, vyváděl jak pes nakažený vzteklinou.

Mlčky jsem ho pozorovala a snažila se v sobě dusit vztek, který začínal mít sílu právě se probouzející sopky.

 

Sopka po chvíli vybuchla a horká láva zničila i tu poslední vzpomínku na mou žhavou sexuální touhu. Strašlivě jsme se pohádali. Manžel mi ve finále řekl, že vypadám jak jeho kolega z práce a ať fofrem zapomenu na sex, a to do chvíle, než budu vypadat jako dřív.

„Mám pocit, že bych to dělal s chlapem, Renato!  Při pohledu na tebe se mi nepostaví, ani kdyby si ho prosila na kolenou!“ práskl dveřmi a odešel.

Neptejte se, jak to u nás doma od toho večera vypadá. Jedním slovem: hrůza! Štve mě to, jasně že jo, ale na druhou stranu si říkám, že snad mne proboha má rád proto, jaká jsem, a ne proto, jak vypadám!

 

Můj nový účes se mi opravdu líbí a rozhodně si nepřipadám jako kluk! Proč by holky nemohly mít pěkný sestřih? Copak musíme vypadat za každou cenu jak panenky z výlohy?!

 

Závěrem jen dodávám, že s mužem opravdu nespíme. Dělá, jakoby o mne ztratil zájem. Nebo ho ztratil opravdu.... Pokud ano, pokládám si otázku: Chci s takovým člověkem dál žít po boku???