O tom, že je někdy opravdu lepší uchovat si na staré lásky jen vzpomínky a nepátrat po tom, co s nimi udělal čas, se přesvědčila čtenářka Elioza, která nám poslala další příspěvek k dnešnímu tématu Nový život se starým partnerem.

Jestli dokážu vstoupit dvakrát do stejné řeky??? No kdybych to zkoušela prakticky, tak tam nevstoupím a přeneseně dvakrát do stejné řeky vstoupit nezle také. Ale to jistě většina z nás ví a možná si to i zkusila. Někdo s úspěchem a někdo se utopil.
I já jednou zkusila vstoupit znovu do proudu, abych zjistila, že se sice udržím nad hladinou, ale ta řeka stejná opravdu nebyla, tak jsem se na nejbližším brodu vydrápala zpět na břeh.
Ono je to těžké, to mi věřte. Člověk se mění.
Cca v 18 letech jsem chodila tzv. na dálku s přítelem ze Zlína. Myslela jsem si, že on je ten pravý. Po několika úskalích, kdy jsem zjistila, že mi lže, má láska k němu časem vyprchala. Když vyprchala i moje trpělivost hodlala jsem prchnout z neuspokojivého vztahu. Najednou, tehdy asi po roce známosti, mi nabídl sňatek. To už jsem jen oznámila, že nehodlám stavět manželství na troskách.
V podstatě jsme se rozešli v dobrém a jak čas plynul, často jsem na něj (v mém neutěšeném manželství s mým exmanželem) vzpomínala. Co asi dělá? Že je ženatý a má jednu dceru vyženěnou a jednu vlastní jsem věděla. Pročítala jsem si jeho tehdejší korespondenci a zasněně vzpomínala na to dobré.
Po mém rozvodu jsem jako detektiv vypátrala podle tehdejší adresy telefonní číslo na jeho maminku, abych vzápětí zjistila, že roky pracuje a bydlí v Praze. Hned druhý den se mi ozval a povídali jsme si asi hodinku. Byl rozvedený a slovo dalo slovo a on přijel. Když jsem ho poprvé zahlédla na vlakovém nástupišti, překvapeně instinktivně jsem couvla o krok zpět.
Změnil se. Nejen fyzicky, ale i psychicky. Dvanáct let je holt dvanáct let.
Stal se z něj nerudný pán. Navíc zahořklý. I když se snažil (bohužel jen kvůli mně) nějaké to kilo shodit, o sebe víc dbát a přizpůsobit svůj život, nedokázala jsem ho mít víc ráda, než jako kamaráda. A čím víc jsem ho odmítala, tím víc se stával na mně závislejší. Také mi vadilo, že když se trochu napil, býval i do telefonu vulgární a neodbytný. Nejednou jsem předčasně utípla telefonát a kolikrát i vypnula celý telefon.
Po čase odmítání a vysvětlování pochopil, že tudy cesta nevede a dal mi pokoj. Já žiju svůj život, on také. Ale každý někde jinde. Každý si prožil své a každý má jiné nároky na svůj protějšek.
V tomto případě se rčení "Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš", potvrdilo! Já včas vylezla z proudu řeky na břeh a neutopila se...totéž přeji i ostatním.
A ten, který se naučil ve stejném proudu řeky plavat a udržet se nad hladinou, přeju hodně štěstí a hodně sil při zvládání každodenních překážek.

Vaše Elioza

Text neprošel jazykovou úpravou

 

Reklama