Milý Richarde i ženy in,

pletu se často, hlavně v lidech. Nějak na ně nemám odhad či co. Kdy jsem se v životě nejvíc sekla... vím, a dodnes jsem si to neodpustila a nikdy neodpustím. Ale o tom psát nechci a nebudu. Radši o něčem jiném.

Na rozdíl od tvrzení jistého pomlouvačného pamfletu ;-) umím číst v mapách. Tím se pro své přátele a kamarády stávám žádoucí - jako navigátor na cestách. :-)) Takže, krom znalosti čtení v mapách, mám kamaráda. Kamarád má psa. Pes je fenka a ještě k tomu šlechtična s modrou krví a dlouhým rodokmenem. A jak to tak chodí, měla štěňata.

Všem třem mrňousům byly nalezeny vhodné rodiny, tomu třetímu až skoro na druhém konci republiky. Vezl ho tam kamarád osobně a já coby spolujezdec. Ani mě nemusel moc přemlouvat. :-)

Vyjížděli jsme před rozbřeskem, abychom někde nezůstali viset přes noc. Měla jsem 3 důležité úkoly: Opatrovat štěně v košíku, opatrovat kamaráda, aby neusnul, a navigovat podle autoatlasu či mapy - měla jsem na výběr! :-) Štěně bylo vzorné, spalo v košíku a byla to holka vznešeného jména Adelaine, takže jsem jí říkala Adélko.

Kamarád zbrzdil můj elán hned v zárodku, odmítl, abych mu zpívala :-), a vyžádal si, abych se ho jen občas zeptala, jestli nespí. To prý bude stačit. A mapy... Nevím, jestli to bylo tmou a časnou ranní hodinou, ale všechno šlo bez problémů až do chvíle, kdy jsme začali projíždět městem plným uliček všelijakých... Myslím, že právě tam jsem se sekla a odbočili jsme dřív nebo později, než jsme měli, zkrátka a dobře, nějak jsme se tam zamotali a ztratili. Následoval kus krásné české přírody, ze které vystresovaný navigátor neměl zhola nic. Přes hory a lesy jsme bloudili a nikde nikdo, žádná babka s chrastím či myslivec, kteří by nám ukázali, kudy. Ještě tak vlka, toho bych tam při svém štěstí možná potkala. :-)

Zkrátím. Z lesa jsme se vymotali, kamarád, pokud měl nějaké vražedné úmysly, nedal je najevo, šťastně dojeli, Adélku předali nové rodině (vypadali na milé lidi), cestou zpět jsme se ztratili už jen trochu při jedné větší objížďce, zkrátka, vše dopadlo dobře, jen moje profesionální navigátorská čest tím malým seknutím se utrpěla nepatrný šrám. Ale to se dá přežít. :-)

El.

Dobré odpoledne,
rozhodně díky za příspěvek. Sám jezdím autem všude možně léta a nakonec jsem zjistil, že takové špatné odbočení, zejména když člověk nespěchá, může být přímo skvělá věc! :) Kam já se takhle už podíval, jéje! :)

Reklama