Zdrastvuj, děvočka!

Do Gruzie jsem zvolil levnou dopravní alternativu, to jest vlak Istanbul-Kars na východě Turecka. Jelo to 36 hodin a já si frajersky koupil nejlevnější lístek do nejhorší třídy. V přepočtu za neuvěřitelných 300 korun.
(Na tomto místě bych rád oprášil pozapomenuté slovo "vodsírka", kteréžto velice hutně popisuje danou cestu.)
V kupíčku se střídaly různé existence, takže nouze o zážitky nebyla. Především jsem uplatnil svou turečtinu. Bohužel všechny hovory s Turky končily u sexu. Vrchol byl, když jeden kamioňák na závěr našeho dialogu asi deset minut vyluzoval zvuky simulující sexuální akt. Nevěřila bys, kolik má takový nevybitý Turek sexuální fantazie. Tolik mlaskání, lízání a jiných zvuků, doprovázených výmluvnou gestikulací, jsem pohromadě ještě neviděl.

“Dej bakšiš!”
Turecko-gruzínskou hranici (Posov) jsem prošel jako ve snech. Turci byli v pohodě, ale zato Gruzínci! Gruzínský přechod vyzařoval atmosféru hraničního přechodu v pohádce Tři veteráni. V nejrůznějších budkách mě zapisovali (propiskou do sešitu), jakože “registrácija”. Za tuto drobnou úsluhu po mně přítomní rádobyúředníci vyžadovali dolary. Nic jsem jim nedal.
Když už se konečně blížil vchod do Gruzie, vyloupla se zpoza rohu další bouda a další sešit a další výzva k zaplacení. To už jsem se naštval a povídám, že chci vidět oficiální dokumenty, které opravňují vymáhat po cizinci takovou částku. Chlápek se na mně usmál a praštil rukou do nefunkčního zažloutlého počítače, že prý tam má jako ty dokumenty, a dál si hrál s vystřelovací kudlou. Neobměkčil mě, stále jsem tvrdil, že “passport O.K., visa O.K., takže vše je O.K., ne?” Nakonec mě pustil.

Cestování za všechny prachy
Těsně za bránou na mě čekalo další handrkování s taxikářem, neboť nikde nebylo ani živáčka. Taxikář se na mně už zdálky usmíval, jistě tušil snadnou oběť. Cha cha, to se přepočítal, chlapec!
Jeho provokativní ceně 20 USD za 20 kilometrů cesty jsem se vysmál. Chvilku jsme se handrkovali a když to nikam nevedlo, vyrazil jsem na riskantní cestu pěšky. Po sto metrech to taxikář nevydržel za 7,5 USD mě hodil do nejbližší díry na autobus.
Autobus stál tak málo, že to snad ani nemá smysl psát. Jeho vnitřní interiér byl ovšem zajímavý. Jestli si vybavuješ takovou tu sytě oranžovou barvu některých pražských tramvají, tak to je ono. Z rádia vyřvávala Sandra z 80. let a z přední strany se na nás z obrazu usmíval J. V. Stalin s dýmčičkou.

Něco nelichotivých postřehů o Gruzíncích
Řeknu to natvrdo: Gruzínci jsou normálně vychlastaný, rusifikovaný paka! Všichni tu chodí v černém (nejlepší je kožená bunda) a hlavně musí působit tvrdě. (Jediní rozumní lidé jsou starci v horách.)
Gruzínec vypadá jako něco mezi Turkem, Kurdem a Rusem. Následky nadměrného popíjení alkoholu hrají v jeho vzezření výraznou roli. Brzo jsem usoudil, že vzhledem k mé lysé tváři a dívčímu až dětskému výrazu, nemám ve zdejších podmínkách šanci.
Ono na druhou stranu není o co stát. Ženy tu jsou v zásadě tmavé a s vousy. Někdy se až stydím za to, že mají víc vousů než já. Taky mají hodně velké nosy, spravily by to snad jen čtyři hruštičky frňákovníku.
Vždycky, když jsem se někoho chtěl na něco zeptat, tak se zatvářil, co ho jako votravuju, a pak mi jednou větou stroze odpověděl. Ani se nedivím, že mají takovou náladu. Když se podtrhnou a sečtou základní výdaje, nechápu, jak to Gruzínci přežijí.
Zjistím to dnes, jsem pozvaný k nějakým (mírně podivným) domorodcům. Ale neboj, my Češi se přece neztratíme!

Tvůj Kotek

     
TÉMATA:
ZAHRANIČÍ