Žloutenka typu C se u paní Stanislavy dlouho nijak neprojevovala. Virus, který se jí usadil v játrech, totiž dlouhodobě nemusí způsobovat žádné viditelné potíže. Jeho přítomnost v těle proto není snadné odhalit. S 5a93ceb2ae158obrazek.pngprvním podezřením na žloutenku typu C se tak paní Stanislava setkala až v rámci onkologické léčby. „Musela jsem tehdy podstoupit operaci, před kterou mi lékaři dělali klasická předoperační vyšetření. Tím zjistili, že mám velmi špatné výsledky jaterních testů,“ vzpomíná Stanislava, jak se na nemoc přišlo.

Hepatitidu C nakonec potvrdily až k tomu určené testy. „Byla jsem velmi překvapená, o žloutence typu C jsem nic nevěděla. Snad jen, že je to nemoc často spojovaná s narkomany,“ říká paní Stanislava. Ona sama přitom byla důkazem, že se člověk může nakazit různými cestami — nikdy totiž nepatřila ani k jedné k rizikové skupině. „Dodnes přesně nevím, jakým způsobem se mi virus do těla dostal, ani jak dlouho tam byl, než ho lékaři náhodou odhalili,“ říká Stanislava.

Klasická léčba pomocí interferonu a antivirotik nebyla pro Stanislavu vzhledem k dříve prodělaným chemoterapiím vhodná. Musela se tak zpočátku spolehnout pouze na režimová opatření. „Po několika letech bez příznaků se začal můj stav pomalu zhoršovat. Nejprve jsem začala mít zažívací potíže, často mi bylo opravdu hodně špatně,“ vypráví paní Stanislava. K tomu se postupně přidala i velká únava, která každodenní úkony dělala o mnoho složitější. Poškození jater navíc pokračovalo rychleji, než bývá u pacientů se žloutenkou typu C obvyklé.

Naději dal Stanislavě rozhovor s lékařem o dnešních možnostech léčby. „To mi opět dodalo energii,“ popisuje své pocity, když se o léčbě dozvěděla. Po dvou měsících lékaři konstatovali, že paní Stanislava je zcela vyléčená. Pravidelně chodí na kontrolní vyšetření, nicméně viru, který jí způsobil tolik nesnází, se zcela zbavila.
5a93cea4798c4obrazek.png

Reklama