O odstraňování chloupků toho tady bylo napsáno dost, ale jak vidím, je to věčné téma. Způsob, jakým si odstraňovala chloupky jedna dáma, a co u toho zažila, si nemohu nechat pro sebe. Tady je její vcelku známý příběh:

Můj večer začal jako každý jiný - přijít domů, připravit večeři, pohrát si s dětmi. Pak mě napadla myšlenka, kterou jsem si v příštích pár hodinách vypila hořce až do dna: „Dneska bych si mohla voskem odstranit chloupky," a odebrala jsem se do koupelny.

Vytáhla jsem inkriminovaný vosk - byl to jeden z těch vosků, co se používají za studena. Jednoduchá manipulace, jen umístíte pruhy vosku mezi dlaně, nahřejete a oddělíte od sebe. Poté je přiložíte na nohu (nebo kamkoli jinam) a rychle strhnete. Takže žádný štráchy, přece to nemůže být tak těžké! Já tedy sice nejsem žádný génius, ale přece tohle hravě zvládnu (hmmm, haha).  

Takže s nadšením vytahuji první proužek, dokonce se projevuji jako génius a místo zdlouhavého nahřívání dlaněmi použiji fén. Ten jej nahřeje na 100 stupňů a já jsem připravena přikládat. Přiložím proužek přes stehno a rychle strhnu. Funguje to! OK, nebyl to právě nejkrásnější pocit, ale dalo se to vydržet. Tak tohle zvládnu.

Odstraňování chloupků voskem mě už neděsí. Připadám si jako královna vosků, bojovnice proti nechtěným chloupkům a tvořitelka krásné
hladké pleti.

Příštím proužkem se budu soustředit na poněkud choulostivější oblasti svého těla. Než se do toho vrhnu, jdu zkontrolovat spící
děti. A zpátky do koupelny a do dalšího kola boje proti chloupkům. Sundám si kalhotky a s jednou nohou na kraji toaletní mísy zaujímám pozici. Přiložím proužek nahřátého vosku podél  „bikinové linie" až k vnitřní části hýždě (ano, ten proužek je děsně dlouhý), zhluboka se nadechnu a TRH! 
JSEM SLEPÁ!!!

Oslepla jsem bolestí! Do prkvančic! S navracejícím se zrakem si povšimnu, že se mi podařilo strhnout pouze půlku proužku. Do háje. Další hluboký nádech a TRH!

Všechno se točí a vidím malé tečky. Myslím, že se složím. Nesmím omdlít, nesmím omdlít!  Z dálky se ozývají bubny. Dýchej, dýchej. O.K., vracím se zpět k normálu. Podívám se toužebně na svou trofej - povoskovaný proužek, který mi způsobil tolik bolesti. Chci si své vítězství vychutnat, a tak pozvednu svou trofej a... Nevidím žádné chlupy!

Kde jsou ty chloupky? A vosk? KDE JE VOSK?
Pomalu se podívám na inkriminovanou oblast, s jednou nohou stále na porcelánové míse. Vidím chloupky, které měly být na proužku s voskem.
Nejsou! Dotknu se a cítím VOSK!

Moje nejcitlivější místo těla je pokryto voskem tvořícím s mými chloupky lepivou hmotu. Aby toho nebylo málo, udělám další fatální chybu. Nohu, která byla stále na záchodové míse, pokládám dolů.
Slepil se! Můj zadek je slepený! Zalepil se! Batolím se po koupelně jako tučňák a přemýšlím, jak rozpustit ten vosk. Doufám, že se mi nezačne chtít na velkou, to by pravděpodobně explodovalo hlavou.

Horká voda! Horká voda přece rozpouští vosk. Napustím si horkou vodu, kterou budu schopna snést, do vany ponořím voskem pokryté části, vosk se rozpustí a já jej mohu lehce setřít, že? OMYL!

Vlezu do vany - voda je o trochu víc horká než teplota vody, kterou používají na mučení válečných zajatců nebo sterilizaci skalpelů - a posadím se.
Velmi záhy zjistím, že ještě horší než slepené dolní regiony jsou slepené dolní regiony se dnem vany. Ve vroucí vodě, která NEROZPOUŠTÍ vosk. Takže nyní pevně přicementována ke dni vany v duchu děkuju svému manželovi, že nechal instalovat do koupelny telefon. Rozhodnu se zavolat kamarádce. Ta jistě zná nějaké triky, které mne dostanou z této lapálie.

Musím přiznat, že začít telefonát větou: „Takže moje... a zadek jsou slepený a přilepený ke dni vany," je poněkud netradiční. Nedozvídám se od ní žádné triky nebo rady, ale slyším na druhém konci drátu špatně přidušovaný záchvat smíchu. Pak ji napadne, abych zavolala zákaznické centrum, jehož číslo je na straně krabičky s navoskovanými pruhy.
No jistě! Ještě budu pro srandu operátorům.
Zatímco spolu vymýšlíme různé varianty řešení, začínám seškrabovat své slepené chlupy žiletkou. Teď s již nefungujícím mozkem a silně porušenou hrdostí začínám nabývat jistoty, že budu potřebovat psychiatrickou pomoc kvůli posttraumatickému stresu.

Má přítelkyně se mnou stále mluví po telefonu, když můj zrak padne na mou záchranu. Krém, který se používá na odstranění zbylých chloupků. Co tím můžu ztratit? Namažu se s ním... a do prčic, to bolí!

Můj zvířecí řev dozajista probudil děti a způsobil u mé kamarádky dočasnou hluchotu, ale je mi to jedno, protože to jde dolů!! Funguje to, jsem zachráněná!  Kamarádka mi gratuluje k vítězství a zavěsí. Úspěšně odstraním zbytek vosku a ve svém bezbřehém zoufalství zjistím, že VŠECHNY chloupky jsou na svém místě. Žádný nechybí!

Neopatrně to všechno oholím, no a co, stejně jsou všechny mé kožní buňky umrtvené a nic necítím. Klidně bych si sama mohla úspěšně amputovat
celou nohu a necítila bych bolest...

Jaké příhody s odstraňováním chloupků máte vy?
Reklama