Minule jsme si povídali o čůrajícím chlapečkovi, vynálezu podpatků a o Alžbětině stolici. Dnes navštívíme tajemné říše Inků a Mayů a neméně tajemný dvůr Rudolfa II. A neopomeneme ani osud nešťastného Tycha Brahe, nesprávně nazývaného Tycho de Brahe.
Bez hnoje se špatně hnojí
O hygienických zvycích
původních obyvatel Ameriky toho příliš nevíme - povětšinou se nám totiž
zachovaly jen skoupé archeologické nálezy. Texty z provenience Inků byly
naneštěstí psány na zlatých deskách, a tak skončily roztaveny v pokladnicích
španělských dobyvatelů. A záznamy v uzlovém písmu kipu pojednávaly pouze o
majetku a daních. Přesto si ovšem můžeme leccos odvodit. Například to, že
původní obyvatelé až do příchodu Evropanů nechovali prakticky žádnou větší zvěř,
a tak neznali hnůj - tudíž si na něj ani nemohli chodit ulevovat (a nemohli jím
ani hnojit svá políčka, a tak se půda snadno a rychle vyčerpávala). Svou potřebu
zřejmě povětšinou vykonávali, kde se dalo - ani v pueblech nebyly záchody.
Až rozvinuté říše Mayů a především
Inků znaly kanalizaci. V Montezumově paláci dokonce nalezl Cortéz záchody
splachované vodou. Větší dojem na něj ovšem učinilo, že i některé části
kanalizace byly vyráběny ze zlata a že si dokonce mohl ulevit na zlaté míse.
Přesto informoval svého krále Karla V i o záchodech, nejen o pokladech. Na toho
ovšem tato novinka už vůbec neudělala dojem - ještě o půl století později
postrádaly mnohé luxusní evropské zámky jakákoliv hygienická zařízení.
S příchodem Evropanů byly
velké říše rozmetány a většina původních obyvatel se vrátila ke zvykům svých
předků - vyměšovali, kde se dalo. I proto na sebe nenechaly dlouho čekat
nejrůznější epidemie, včetně cholery, která kosí obyvatele Jižní Ameriky dodnes.
K jistému pokroku však přece jen došlo - listy koky se přestaly jen tak žvýkat,
ale smíchány s těstíčkem ředěným močí se suší a posléze užívají k výrobě známé
drogy. Splachovací záchod je však pro mnohé „indiány“ takový luxus, že ho
někteří z nich nikdy v životě nezahlédnou - a ti, co přece jen ano, ho pak
obdivně označují za „vodopád bílého muže“.
Vraťme se však zpět do končin
evropských, ba ještě blíže, do srdce zemí českých - stověžaté Prahy. Ta byla v
časech rudolfínských natolik zaneřáděná a smrdutá, že to znechucovalo i
samotného císaře. Komisaři nad čistotou Jan Václav Popel z Lobkovic a Jakub
Menšík z Mensteinu tak měli plné ruce práce s vydáváním rozkazů, aby obyvatelé
vyvezli své odpady alespoň na břehy řeky či za hradby města. „Mnozí v domích
svých nečistoty, z nichž nesnesitelní smradové lidskému zdraví škodliví
pocházejí, za mnohá léta zdržují...“ praví se v jednom dobovém dokumentu.
Pozor, letí!
Stejně jako v jiných evropských městech bylo
i v Praze zvykem vylévat rozličné odpadky z oken přímo na ulici, a tak nejeden
nepozorný chodec skončil zle poznačen. Nemenší pohoršení budil prevét, zavěšený
na krakorcích po boku městské brány. Užíval ho, jak jinak, hlásný a jeho rodina,
a jejich „produkce“ tak nejen ohrožovala návštěvníky města, ale hyzdila zdi
samotné brány. Ulice byly pravda čas od času na rozkaz jeho císařské milosti
vyváženy, přesto například současná Národní či Revoluční byly spíše stokami, v
nichž si to kalný proud pomalu šinul k Vltavě.
Záchodová problematika se dostala i
do análů soudních. Jistý Žid se například soudil s Ankou Židovkou o právo užívat
„stolici“, stojící v kuchyni, která při rozdělení domu připadla právě Ance. Žena
se bouřila, že jí dotyčný kuchyň „zaneřáďuje“, a nakonec jí bylo soudem
nařízeno, aby tedy stolici z kuchyně odstranila. Jistá Kateřina Košíčková z
Libišan se zase přiznala, že ji jakási „žena běhlá“ instruovala, že chce-li
získat muže svého srdce, má si vytrhnou tři vlasy, omotat si je kolem palce
pravé nohy a poté pozřít muškátový ořech. Až ho celý „vysere“, má ho prý namlít
svému vyvolenému do nápoje a on k ní zaplane nehynoucí láskou.
Do hledáčku „záchodologie“ se dostal i
slavný dánský astronom Tyge Ottesen Brahe, známější jako Tycho Brahe, a to
poněkud nešťastně kvůli své smrti. Podle legendy se prý jednoho večera roku
šestnáctistého prvního vydal na císařskou hostinu. Jsa příliš zdvořilý, nebo
možná obávaje se císařského hněvu, nedovolil si prý vstát od plné tabule,
přestože nutně potřeboval úlevu. A tak došlo k tomu, že mu praskl močový měchýř,
což prý tohoto pětapadesátiletého muže zahubilo. Podle jiného vyprávění došlo ke
stejné události proto, že se Tycho nedokázal odtrhnout od pozorování zatmění
slunce. Současní lékaři ovšem prohlašují tuto příčinu smrti za nesmyslnou a
předpokládají, že slavný astronom zemřel buď na nějakou ledvinovou chorobu, nebo
v důsledku otravy rtutí ze svých hojných experimentů.
Tolik tedy k tajemstvím Ameriky, lektvarům lásky a smutnému osudu Tycha Brahe. Příště se seznámíme s některými moudry renesančních lékařů a nahlédneme i do děl slavného českého rodáka Jana Ámose.
S využitím knihy Radomila Šolce - Kam i císař pán chodil pěšky.
Zažila jste někdy podobnou zkušenost, jako Tycho Brahe? Jak jste situaci řešila? Na jaké nejluxusnější míse jste si kdy ulevila? Jaké „technické vymoženosti“ Vás překvapily na záchodě?
Nový komentář
Komentáře
no to koukám,spíše čtu
Miluji Řecko,ale ta hygiene na záchodech-hrozná.
Ohřívaný prkýnko je super, hlavně v zimě. Mají to známí i s tím ostřikováním vodou a sušením vzduchem. Akorát to kolikrát stříká jinam, než by člověk potřeboval.
zajímavý
Posuvný igelitový návlek na prkýnko mají v Babylonu v Liberci
to jsou věci
Už se těším na J.A.Komenského.
mě se stala podobná věc letos v létě v Holandsku, bydleli jsme v F1,takový maličký levný motel, je z plastu. O tom že se tam záchod sám nějak umývá jsem samozřejmě věděla,ale když jsem při večerním posezení s přáteli a vínem, nutně potřebovala na WC a ono bylo obsazené,tak když z něho kamarádka vyšla, hned jsem se tam hnala já. Nejprve se zhaslo, a pak se to začalo umývat,reagovalo to na otevření dveří, no hrůza stihla jsem utéct a šla raději na WC do druhého patra.
Tak bomba vec je papirovy "navlek" (fakt mne ted nenapadne lepsi slovo) na zachodovou desku. Myslim, ze to meli tak v Californii. A taky jedna ma znama tam ma vyhrivanou desku, jelikoz tam nemaji ustredni topeni, je to fakt dobra vec!;-)
zajímavé
Libca: Seš si jistá, že to mělo tou voňavkou postříkat tebe?
Takhle se většinou na záchodech po použití rozprašuje vůně s dezinfekcí, ale dotyčný by měl předtím stihnout odejít
Po revoluci jsme jeli s manželem do Anglie a přes kanál v noci.Ještě za tmy jsme dojížděli k břehům,tak jsem skočila na WC.V tu chvíli jsem se lekla,samo se rozsvěcelo,samo splachovalo a když jsem si šla umýt ruce,samo se rozzářilo zrcadlo a tekla voda.Jak jsem byla rozespalá,lekala jsem se pořád,i když to zase samo zhasínalo.Nazpět jsme jeli ve dne a opět nastal problém.U umyvadla byla baterie,ale bez kohoutku!Tak jsem zalezla zpět do kabinky a čekala,až někdo spláchne a vyleze.K mému úžasu stačilo dát ruce pod kohoutek a už to teklo.Tak jsem se v 50 letech naučila mýt ruce na evropské úrovni.
dost zajimavé čtení
zajímavé čtení
Hysteria:souhlasím s Tebou,půjdeme dvě,jó?
hmm..moc pěkné
zajímavé
zajímavé počteníčko