Když se naše čtyřčlenná rodina stěhovala do obrovského bytu v činžáku, netušila, kolik si přidělá starostí, najme-li si řemeslníky. Česká ruka, Ferda Mravenec, práce všeho druhu. Celkem čtyři ruce nabízely snad všechno, co jsme potřebovali.

 

Vybrali jsme si barvy na zdi.

Obývák měl být v jemně zeleném tónu. Když jsem tu barvu pak na zdi viděla, musela jsem dlouho obývákem jen procházet, aby se mi neudělaly pupínky. Malíř pokojů natřel obývák téměř reflexní zelenou. Brr.

Jasně, natíral dost velké plochy, takže se ani neomlouval za ty kapky barvy, které zaschly na své dlouhé cestě shora dolů a už s nimi nikdy nic nešlo dělat.

Měl toho přece tolik!

 

Přitom to nemohl být naschvál. O řemeslníky jsme se dobře starali. Denně jim někdo chodil vařit oběd a nosil pivko.

 

Při natírání oken se zpočátku neobtěžovali s jejich broušením a opalováním. Až když jsme je moc poprosili, dali si říct. Opalovali to přímo zasazené v okenních rámech, takže když opalovali dveře na balkon, propálili nám i zbrusu nový koberec. Přivezli jsme ho den před tím.

Prý už to bylo.

 

Nakonec, těsně před odchodem, ta čerstvě nalakovaná okna vsazená v rámech zavřeli. Ano, zavřeli. Ta horní dodnes nejdou otevírat, zbytek jsme odlepili násilím i s lakem, jinak bychom nemohli už nikdy větrat.

 

Pak nám ještě dvakrát nateklo do bytu, jednou od sousedů a jednou z odpadní trubky ve zdi, ale na to už si nikdo z nás řemeslníka netroufl zavolat. Byl to trochu smolný byt, ale myslím, že na tom řemeslníci měli dost podstatnou „zásluhu“.

 

 

Máte vy zlaté české ručičky? Pošlete nám důkaz!

Jaké máte s řemeslníky zkušenosti?

Také vám připravili zrůdná překvapení?

Nebo jste ti, co natrefili na profesionály?

Jaké katastrofy se děly u vás v bytě?

Odešla pračka? A kam?

Netekla teplá voda? Nebo netekla vůbec?

Jak jste si s katastrofami poradili?

Volali jste odborníky, nebo jste zařídili rodinnou brigádu a zvládli to vlastníma rukama?

 

Napište nám na:

redakce@zena-in.cz

Reklama