Vystupovat na účet druhého z pozice moci, fyzické nebo psychické a získávat tím body pro sebe je sprosté. Bohužel to patří k chování lidí od počátku civilizace. Pouze homo sapiens používá ve svém životě manipulaci, a to od nejmladšího věku jedince. Už prvním vstupem do širší společnosti – ve školkovém věku, přes základky až po vyšší školy a vojenskou službu, zaměstnání nevylučuje – jednáme vyděračsky, nebo si toto jednání necháváme líbit. Po celý život se potkáváme s touto zlou dámou – se ŠIKANOU.

Od malička jsem byla dítě při těle. Stačilo, že na to upozornila jednou větou paní učitelka ve školce (mimochodem velice korpulentní paní), a už měl sousedovic Pepíček plný zásobník. Vždy, když něco na mne chtěl, a já jsem nechtěla dát – začal mě zesměšňovat: K čemu je ti koloběžka, ty se svojí váhou ji zlomíš! Nelehej si na lehátko vedle Věrušky, tam budu já. Pod tebou by se stejně rozbilo! Nech ten míč, tebe do svého družstva nechceme! Jenomže kromě několika kil navíc jsem měla i sebevědomí, které udělalo konec řádění šikanujícího chlapečka. Jednoho dne jsem jej zmydlila a nikdo se tomu ani moc nedivil. Všem šel pořádně na nervy. Asi i svým rodičům, neboť si ani moc nestěžovali. Mimochodem z Pepíka, nebo vlastně Josefa, se stal po letech můj prima kamarád.

Horší to bylo na vesnické škole, kde zvídavých dětí bylo jako šafránu. Právě chytrost a dobrý prospěch se stal osudným holčičce, která se přestěhovala ze vzdáleného města do naší vísky. Pospolitost, která se znala z ulice, byla různě pospojována rodinnými pouty, a hlavně od narození dýchala ten samý – byť smrdutý - ale náš vesnický vzdoušek. A ta se rozhodla tu cizí holku nepřijmout. Nejenom, že mluvila spisovně, žila u prarodičů jen s mámou, měla takové divné jméno – Katrin – ale ona byla ještě k tomu šprtka! Jednoznačně byla dokonalým terčem pro partičku propadlíků vedenou hubeným neurotickým Kájou.

Děvčátko nesmírně strádající komplikovanou rodinnou situací se chytalo každého stébla, které by ji alespoň trochu drželo nad vodou. Proto, když jí kluci brali věci, o přestávkách na ni plivali a někdy ji i bili, ani nemukla. Stejné to bylo i s úkoly. Měla vždy všechno v pořádku, a tak před hodinou její sešit vždy koloval mezi čtyřkaři a pětkaři, kteří bezostyšně vydávali její práci za svou.

Říkáte si, co na ní měli? Její rodiče se rozešli, ale nerozvedli. Ona jako každé dítě toužila, aby to dali znovu dohromady. Jenomže když se její osamělá matka začala scházet s místním matikářem, naděje na rodinu s vlastním tátou se ztrácela. Proto jednou, když se jí děti ve škole opět vysmívaly, že její máma to táhne s učitelem, se srdcem plným lítosti a nenávisti nakřičela právě na adresu tohoto místního donchuána: Je hnusný, smrdí a moje máma by se jej ani nedotkla! A už to bylo. Vždy, když se chtěla šikanujícím spolužákům postavit, vyhrožovali, že to na ní učiteli řeknou.

Nejstrašnější bylo, že matikář ji protěžoval, a vztahy mezi ním a matkou už byly veřejným tajemstvím. Jediným řešením bylo se přiznat mámě i panu učiteli. Nejšťastnějším dnem pro ni byl 30. červen, kdy končil školní rok, a vědomí, že se s mámou opět stěhují k tátovi.

Jsi divný, moc tlustý, moc hubený, cizinec nebo máš moc tmavou pleť. Tvoji rodiče nedosahují materiálních standardů a ty nemáš mobil, značkové oblečení a nejezdíš několikrát za rok k moři a lyžovat do Alp. Máš zdravotní handicap a máš tu drzost chtít chodit s námi do školy. Tvoji rodiče tě vedou k jiným hodnotám, než jaké má většinová společnost, a například nemáte doma televizi, nebo chodíš s rodiči do kostela nebo modlitebny. Prostě máš nebo nemáš něco, co někdo považuje za rozhodující a to jediné pravé? Tak právě ty jsi tím pravým objektem k šikaně.

Možná tady by bylo na místě popřemýšlet, co na to pedagogové. Jako už mnohokrát, opět sáhnu do zkušeností odborníka, mého muže, který učil jak na druhém stupni ZŠ, tak na gymnáziích.

"Je potřeba mít oči otevřené a reagovat velice takticky, protože kořeny jevu, jakým je šikana, jsou velmi hluboké. Jakékoliv zasahování do situace ve třídě je v konečném výsledku použito proti učiteli. On to byl, kdo nezvládnul situaci, když nechránil oběť šikany. On nezvládnul situaci, když zasáhl proti útočníkovi. Protože to bylo neadekvátní, jak vyhlašují rodiče šikanujícího. Jaké je řešení? Větší propojení školy s rodinou, po které už léta učitelé volají. Větší společenský kredit učitelského povolání, neboť grázlíci disponující větším kapesným, než je čistý plat učitele, se jen stěží zamyslí nad jeho dobře míněnými radami." Ale to je už do jiného článku!

O netoleranci a šikanování jinak sexuálně orientovaných se už napsalo mnoho. A napadá mě ještě několik podob manipulace mezi dospělými. Jako začínající vysokoškolačka jsem nechtěla kazit partu, a tak jsem se několikrát přizpůsobila. Ale nekuřačka a odpůrkyně alkoholu ve mně zvítězila, a tak jsem "držet partu" nezvládla. Posléze jsem hledala cestu ke spolužákům raději individuálně. S tímto problémem se potýká snad každý začátečník i v prvním zaměstnání. Ono je prima, když se najde někdo, kdo se vás zastane. Ale to je prima vždy! Už ve školce.

Na závěr naše domácí douška, myslím však, že velice aktuální: Moje dcera gymnazistka je už týden doma s vymknutým kotníkem. I když se manžel nabídnul, že ji bude vozit až do školy a vyjedná s třídním vstřícný režim, Bára odmítla. O svých spolužácích, terciánech jazykového gymnázia, se vyjádřila s despektem: Jsou to blbouni, kteří se mi budou smát. Budou říkat – už si doskákala, co? A budou mi brát berle! (Chápu její obavy. Od začátku jí přezdívají klokan nebo kenguru. )    

 
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY