Foto: Shutterstock
Ještě před pár měsíci byla šestadvacetiletá Pavla šťastnou novomanželkou, jež se těší na společný život se svým vyvoleným v útulně zrekonstruovaném bytě. A několik týdnů se její představy skutečně bezvadně naplňovaly. Ale pak nastaly problémy v ráji...
„Když jsme se vrátili z delší dovolené, kterou jsme si dopřáli jako naše lehce odložené líbánky, hned druhý den mě čekalo nepříjemné překvapení,“ začíná své vyprávění rozladěná žena, která od té doby nemá doma klid.
Ten den k nim totiž poprvé a od té doby několikrát přišla bez ohlášení její tchyně. A odemkla navíc skoro pokaždé klíčem, který jí neprozíravě svěřili jako záložní, kdyby na cestách ty své někde ztratili.
„Vidím to pořád před sebou. Sedím si tak po ránu ještě v noční košili a s rozcuchanými vlasy u kuchyňského stolu, když tu s úsměvem na rtech vstoupí ona,“ líčí svůj neuvěřitelný zážitek mladá žena a dodává, že tchyně se u nich chovala jako doma. Rozložila na kuchyňskou linku upečenou buchtu a ze skříňky vytáhla kafe, že své snaše povypráví o životě...
„Bylo to úplně mimo mé chápání a celou dobu jsem si připadala jako v nějaké špatné rodinné komedii,“ vzpomíná Pavla, jež se pochopitelně nemohla ten den dočkat příchodu svého vyvoleného z naprosto neromantického důvodu.
Se slzami v očích mu hned ve dveřích vyklopila, co se stalo a jak jí to bylo nepříjemné, protože jejich domov pro ni byl takovou idylickou oázou, kde může být sama sebou a kde nepočítá s tím, že se nečekaně někdo zjeví a bude určovat program dne.
Reakce jejího partnera pro ni byla dalším zklamáním. „Prý dělám z komára velblouda a máma to myslela určitě dobře, zněla jeho odpověď a nehodlal se tím zabývat,“ zavrtí nevěřícně hlavou.
Jeho postoj trval i po dalších neohlášených návštěvách. Nechtěl ani nic slyšet o tom, že by jeho matka měla vrátit klíč. „Prý by ji to ranilo,“ odfrkne si až pohrdavě uražená Pavla. A pokračuje ve vyprávění.
„Přátelé mě nabádají, ať jí slušně vysvětlím já, že svou návštěvu má hlásit předem, ale cítím, že by se to obrátilo proti mně,“ říká smutně mladá žena, která už se trochu zorientovala ve vztahu, jenž její manžel se svou matkou má. A vidí, že přes rozumnou dohodu to nepůjde.
„Jediné, co jsem pro svůj klid udělala, je nechávání mého klíče v zámku zevnitř, takže mám vždy nějaký čas k dobru. Ťukání na dveře jejím klíčem pro mě znamená ´červený kód´ a čas na sebe něco hodit a dělat, že se zrovna nutně vypravuji pryč. Je to podlé, ale zatím si s tím vystačím,“ ukončuje své vyprávění odhodlaně.
Čtěte také:
- Snídaně na víkend i všední den
- Tajemství nejúspěšnějších žen světa. Jak skloubit mateřství a kariéru
- Maggi a kari koření nahradí jediná bylinka, smil italský
Nový komentář
Komentáře
Milá Pavlo, dejte klíče své mamince a poproste ji, ať k Vám taky chodí bez ohlášení a kdy ji napadne, pokud možno hlavně když bude manžel doma. Já bych požádala sestru, ať je u nás v době, kdy tchýně nejvíc chodí a bafne na ni co tam dělá. V případě, že by to byl můj byt, nechám vyměnit zámky a mužovi řeknu, že si nepřeju, aby dával klíče komukoliv, a už vůbec ne matce. Náhradní klíče si snad Pavla může nechat u svých rodičů.
Jinak tohle dávání klíčů dalším lidem nechápu. Tomu jsem se vždycky bránila, a co se pamatuju, klíč dostala jen na velmi krátké období paní, co mi chodila venčit psa. Znala jsem ji přes 20 let a považovala ji za spolehlivou osobu, ale i tak mě to znervózňovalo, že někdo cizí má klíč. Taky to nebylo na dlouho, jen pár měsíců. Sama taky nemám cizí klíče, s výjimkou bytu mé matky, ale tam jsem nikdy nešla bez předchozího telefonického ohlášení a hlavně pozvání, přičemž vždy zvoním. Klíč bych použila jen v případě živelných pohrom. Ani by mě jaksi nenapadlo chtít od syna klíče k jeho domu.
Pavla nechodí do práce?
Tchyně taky nechodí do práce? Nebo se ty návštěvy týkají jen víkendů? Postupovala bych podle toho, čí je byt. Pokud je byt tchyně, smůla, je třeba použít diplomacii a bude to na dlouho. Pokud je byt manžela, zdvořile bych ho požádala, aby tchyni odebral klíč, a trvala bych na tom. Jestli odmítne, můžu pak vymýšlet různé konspirace, nebýt doma, neotvírat atd. Ale hlavně budu vědět, že jsem se vdala blbě. Pokud by byl byt můj, nechám vyměnit zámek a nebudu s nikým o ničem diskutovat. No a pokud je byt společný, mám stejné právo tchyni odebrat klíč, jako manžel, takže bych ji zdvořile požádala, ať klíč vrátí. S tím, že bych jí poděkovala za zájem a péči a doporučila jí nějaký místní spolek aktivit pro dámy v jejím věku a podobných zájmů. Ve všech případech je ale nutné počítat s tím, že v budoucnu zůstanou vztahy v rovině společenské, žádná výpomoc v domácnosti a hlídání dětí a podobně. Ono je vždycky něco za něco. 
Tohle si neumím představit, člověk dá kolikrát rodičům klíč pro jistotu, kdyby se něco dělo a je fakt smutné, když tchýně nerespektuje soukromí. Kdybych o tom neslyšela od některých lidí z okolí, tak by mě ani nenapadlo, že tohle někdo udělá, protože moji rodiče soukromí vždycky respektovali a nikdy by nepřišli bez ohlášení a to samé my děti, nenapadlo by nás přijít bez ohlášení k rodičům.
Kamarádce pomohlo velice důsledné odcházení velice náhodou zrovna v tu dobu, kdy se tchýně dobývala, rovněž vlastním klíčem, do bytu. Manžela do toho netahejte, použijte podobně podlou ženskou taktiku, jako tchýně. "Jeee, maminko, to je velká škoda, zrovna odcházím. No ano, zase. Ne, bohužel, se mnou jít nemůžete. A ani se nevyzouvejte, co byste dělala sama v našem bytě? Však víte, uklizeno mám, uvaříno taky." Kámošce to pomohlo, po nějaké době tchýně uznala minimálně remízu.
Opět si gratuluji ke své tchýni. Je daleko a je fajná. :)
nezávidím - taky jsem to zažila, ale mně se zastal manžel.