Omluva sobě samé - takto originálně přistoupila k dnešnímu tématu čtenářka Dante Alighieri. Za co všechno se sama sobě omlouvá? To už si přečtěte níže...
Přečtěte si další omluvu. Zaslala ji čtenářka Dante Alighieri a posílá ji sama sobě...
Komu na světě nejvíc ubližuju? SOBĚ přece! Já se snad vůbec nemám ráda. Totiž určitě ne, protože jinak bych se nemohla pořád trápit takovýma kravinama. Ve skutečnosti se mi nic moc neděje, dokonce mi snad ani nic moc nechybí, ale ať se snažím sebevíc, starosti všedního dne mě nakonec skoro vždycky dostanou a semelou.
Prkotiny mě neúměrně rozčílí nebo neúměrně rozesmutní. Naštvaná bývám hned z rána. Místo abych si zvykla, že vstávat brzo prostě musím, mučím se každodenním vztekem, že s tím vstáváním nemůžu nic udělat. Jako ho například zrušit. Ne, prostě se s tím nesmířím, že ho nezruším a dál se budu vztekat! Taky se vztekám kvůli času. Že běží rychle nebo pomalu, ale nikdy ne ideálně. A kvůli čemu všemu dokážu být smutná a rozmrzelá, ani nemá cenu vypisovat. Často za to můžou jiní... ale NE, můžu za to JÁ, že se jimi rozesmutnit nechám!
Kvůli tomu, jak mám neustále pocit, že jsem na sebe zlá, si zas myslím, že si toho strašně moc zasloužím - za to, co jsem si všechno (kvůli sobě samé) vytrpěla. Takže na druhou stranu si dopřávám, co potřebuju (utrácím). Jsou to takový malý náplasti... Ale kdybych dokázala ulehčit duši, byl by to ten největší dar. Ovšem ten mě bude stát daleko víc sil než peněz. Nebo snad někdo víte, kde se dá koupit nadhled? Nebo jak se mám zbavit toho idealismu, co ve mně vězí a i díky němu mi život prohnívá?
Takže se omlouvám sobě, ale ani 1000 omluv nebude dostatečných, protože jsem si sama sobě zbytečně zkazila už téměř 26 let života. Tak a teď jsem se ale fakt nas***a!
Dante Alighieri
Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.
Téma dne 9. ledna 2012: Omlouvám se!
- Cítíte potřebu někomu se omluvit?
Ať už se jedná o malichernost, větší průšvih, či celoživotní křivdu… tentokrát máte šanci se prostřednictvím magazínu ŽENA-IN.cz omluvit. Upřímně a od srdce. Pokusit se vysvětlit svůj postoj k problému, který nastal, a z očí do očí si netroufáte. Své omluvy posílejte na e-mailovou adresu magazínu (viz níže). Chcete-li mít šanci na malý hřejivý dárek, který pak můžete předat adresátovi vaší omluvy, ať je váš text dlouhý alespoň jako tento odstavec – popište v něm situaci, při které došlo k tomu problému, za nějž se omlouváte. A jaký dárek dostane váš adresát? Sladký BIO balíček s čokoládovými pralinkami, ceylonským čajem, irskou kávou a vysokoprocentní čokoládou.
Vaše omluva nechť přistane v naší poště nejpozději 9. 1. 2012 v 15.00 hodin.
- E-mail redakce: Redakce@zena-in.cz
- Heslo (předmět e-mailu): OMLUVA
Nový komentář
Komentáře
To vstávání mě taky štve, nezvykla jsem si nikdy a to je mi 52!
Na druhé straně jsem ráda, že jsem zdravá a mám práci, takže jsem sice naštvaná, ale vocuď pocuď.
Julča — #15 Když se budeš spoléhat na stát, tak asi opravdu ne.
Věrulinka — #4 Pochop, že my už důchod mít nebudeme.
peetrax — #12 Nejsi o moc starší, takže by to tupění nemělo trvat tak dlouho - už se těšim, až budu úplně normální.
Věrulinka — #4 No nevim.Já poslední roky sem vstávala celkem v pohodě ve 3/4na5 ráno.Ale teď ,co sem v důchodu,tak když vstanu před 9 tak sem ráda
A teď když je venku hnusně a nic nemám v plánu,tak klidně vydržim se válet do 11! Je pravda ,že ponocuju, před půlnocí nezalehnu .To spíš tak ve 2
Že musím občas vstávat do práce v 5:07 jsem přijala jako fakt, stejně s tím nic nenadělám. Budu na to asi ještě ráda vzpomínat, až mi pracovní poměr ke konci března skončí.
A pokud jde o ty ostatní věci, můžu tě ujistit, že časem člověk tak nějak otupí.
kebulkaevulka — #2 Koukám, že jsem ti nic nenapsala
Díky za projev sounáležitosti.
heligona — #1 Vyhlásila jsem tomu přímo válku!
kebulkaevulka — #2
enka1 — #3 Myslíš?
Já teda nevim. Kopla bych se duperele!
Věrulinka — #4 Pochybuju, že budu někdy vstávat brzo. I když se vzbudim brzo, válim se ještě nejmíň 2 hodiny.
Karo Líná — #5 Nemožné..
monkee — #6 Jo, i na tom něco. S tím, jaká jsem, jsem se asi ještě nesmířila...
átéčko — #7 Hernajs, nestraš. Bude hůř, jo?
Jindriska8 — #8 To určitě jo, važ si toho
pinokio — #9 Jsem spíš samotrapič než samonasrávač.
Nejste vy člověk,kterému se říká samonas....í typ?Někdy to taky tak mám.
Tak já nevím,vztek zahodím za hlavu a myslím jenom na to pěkné,asi jsem úplně jiná povaha.
Ještě budeš vzpomínat s nostalgií, na tohle své období
Dantíku, teď už ses sama sobě omluvila, tak je na čase sama sobě i ODPUSTIT.
S odpuštěním přijde i ten nadhled. Jsi, jaká jsi a teprve roky obrousí hrany...
Chápu tě, jsem úplně stejná
S tím vstáváním, si naopak budeš jednou nadávat, že vstáváš brzo a nemusíš.Ale to si ještě počkáš, to poznáš, až v důchodu
A tou nas**ností už máš ten nadhled