První adventní neděle byla za rohem a ona nemohla odolat. Po práci oběhla obchody s vánočními dekoracemi a spoustu jich nakoupila. Aby ne! Vždyť má slavit první svátky ve své vlastní domácnosti, kam se za přítelem Pavlem (31) nedávno přistěhovala. A tak byla její radost z nejrůznějších světýlek, ozdobiček a andílků dvojnásobná. Sotva těžké tašky dovlekla k nim do druhého patra. O nadšení se chtěla podělit, a tak na partnera už z chodby volala, ať se jde honem podívat. Jenže jeho reakce jí vzala úsměv z tváře.
Foto: Shutterstock
Vánoce mu domů nesmí
„Naprosto rezolutně na mě vyštěkl, že tohle jsme si tedy nedomluvili. Odmítá mít doma všechny tyhle opičárny, takže je mám zase hezky vrátit. Nebyla jsem schopná slova. Co to do něj vjelo? Napadlo mě, že ho třeba naštvali v práci, a teď si prostě jen potřebuje na něčem vylít zlost. I tak mi naprosto zkazil náladu,“ popisuje první setkání s realitou Dominika, která tehdy tašky s nákupem založila do skříně a šla chystat večeři. Znovu se k nim vrátila až o první adventní neděli.
Zatímco Pavel ještě dospával, pustila se do zdobení. Svátečně upravila stůl a dala na něj věnec se čtyřmi svíčkami, na okno postavila svícen a decentním světelným řetězem obmotala velkou palmu, která stála v obýváku. Víc toho udělat nestihla. „Pavel přišel a začal moji výzdobu uklízet. Jen procedil mezi zuby, že mi jasně řekl, abych mu do bytu takové věci nenosila. Naskládal mi je do krabice, zavřel se na záchodě a já se rozbrečela jako malá holka, které někdo právě ukradl Vánoce,“ přiznává Dominka, která je odmala považovala za nejkrásnější čas v roce. A vůbec si nedokázala představit, že by se měla doma vzdát veškeré výzdoby s nimi spojené. Když dusno trochu pominulo, sedla si ke svému příteli a zeptala se na důvod jeho chování.
Neprošel ani vánoční stromeček
„Řekl, že Vánoce nemá rád, protože mu je zošklivili rodiče. Prý z nich má dokonce i nějaké trauma, ale nechce o tom už dál mluvit. Stejně jako o celém dětství, které neměl snadné. Víc jsem z něj nedostala. Jen zamítavé zakroucení hlavou, jestli tedy můžeme mít alespoň vánoční stromeček,“ vypráví Dominika, kterou tohle přiznání šokovalo. A došlo jí, proč o svých rodičích nikdy nechtěl příliš hovořit, ani jí je nepředstavil. Vždy jen prohlásil, že žijí daleko a nemají nejlepší vztahy.
„Možná si řeknete, že bazíruji na úplné hlouposti jako je vánoční výzdoba. A že jsou na světě důležitější věci. Jenže copak takhle se chová normální člověk? Musí být určitě nějak celkově narušený. Bůh ví, co v dětství zažil. To se ale asi nedozvím, odmítá to rozebírat se mnou i s navrhovaným psychologem,“ stěžuje si Dominika, podle níž to přišlo jako rána z čistého nebe. O jeho psychických potížích neměla do té doby ani tušení. Zato teď o budoucnosti jejich vztahu velmi pochybuje.
Co na to jednou řeknou děti?
„Nejde jen o mě. Co na to jednou řeknou naše děti? Nechci, aby vyrůstaly bez Vánoc. Natož aby je vychovával člověk, který to nemá v hlavě srovnané. Vůbec teď nedokážu říct, jestli s ním o tom Štědrém dni nakonec ještě budu. Zatím si to nechávám rozležet v hlavě,“ dodává Dominika a stále nad přítelovým chováním nevěřícně kroutí hlavou.
Zdroj informací: respondentka Dominika
Nový komentář
Komentáře
Zřejmě jsem taky narušená, ale nechápu, proč by se měl partner měnit v jakémkoli ohledu jenom proto, že to tak chci já. Já teda veškeré svátky včetně vánoc k smrti nenávidím, neslavím ani žádné narozeniny, ale kdyby mě nějaký partner nutil, abych změnila názor a cpal mi do mého bytu nebo domu cokoli, co nemusím, tak by asi letěl. Tohle si mohli probrat už dřív, ne? A proč by se jí měl svěřovat, co stojí za tím, že nemá rád vánoce? Prostě nějaký důvod má, to jí řekl a nechápu, proč ona musí nutně vědět podrobnosti? Tak ať si najde někoho, kdo s ní bude stále něco slavit, zdobit....... Hlavně ať si to do budoucna vyřeší dřív, než se k někomu napakuje.
Jak, co na to jednou řeknou děti? Jdi od něj pryč a najdi si k sobě někoho jiného. On ten člověk upřednostňuje jen sebe a své nálady.
Vánoce jsou pro každého jiné. Někdo je vnímá jako běžné dny jiní si je užívají se vším všudy. Vánoce před lety byly jiné než jsou dnes. Měly své kouzlo. Teď už od října v obchodech zní koledy, všude na vás vyskakuje reklama který z dárků je ten nej a není divu že některým lidem lezou na nervy.
Nemusí zbožňoval Vánoce, ale musí se chovat jako zralý dospělý, ne jako hysterické autistické batole. Taky nedělám z Vánoc něco, co musí každý prožívat od probuzení do usnutí a ještě povinně snít sny s rolničkami. Ale pokud partner tento čas má rád, a navíc bydlíme spolu, tak je nutné udělat aspoň kompromis. Stromeček ano, zdobení palmy tedy asi ne. Cukroví ano, koledy ne. Dáreček jako překvapení ano, cesta na kýčovitou půlnoční ne. Něco v tomto smyslu. A nebyla bych s někým, kdo má očividne trauma a nějaké psychické problémy a nehodlá je řešit. A ano, rozhodně bych se nad tím zamýšlela z pohledu budoucích dětí. Je to běžná ženská úvaha, vybíráme si muže i podle toho, jací budou otcové. A já bych si dobrovolně tedy někoho, kdo po půl roce vztahu dělá scény, fakt za otce dětí nechtěla. Takže papá, next. Než ty děti fakt budou na cestě :). Řešením by možná bylo, aby jí řekl aspoň rámcově, co stojí za jeho nenávistí k Vánocům (a k čemu všemu ještě například) a začal na tom pracovat. Takto je ten chlap nečitelný člověk s kdovíjak škaredým dětstvím. A kdo zaručí, že to nebude projektovat do vztahu?
No nazdar. Tak jsem podle všech psychicky narušená. Taky nemusím Vánoce. A nebýt dětí tak se v celém baráku nepozná, že nějaké budou.
Partner je asi bohužel psychicky narušený. Život je hodně dlouhý, nezávazný vztah na zkoušku, to ano, ale rodinu určitě ne. Je dobře, že se projevil ještě včas. Jistě to nedělá schválně, ale celý život jen čekat, co přijde dalšího?
Já teda Vánoce miluju a neumím si představit být s někým, kdo to má jinak. Takže bych s ním nebyla. Abych do konce života neměla ozdobený byt , notabene až by byly na světě děti? Ne, díky.
Jinak můj manžel měl taky těžké dětství. Když jsme spolu začali chodit, byli jsme na náš první Štědrý den a večer pozváni k mým rodičům. Manžel byl jak v Jiříkově vidění, úplně zíral, jak si ty Vánoce dokážeme s rodiči a mladší ségrou užít. Nikdy tohle nezažil. Ale naštěstí se mu to zalíbilo. A Vánoce začal mít rád taky.
Tak se s ním rozejdi, nemáš nic zmeškané. Ale se světýlky na palmě bych tě taky hnala. A nestěhuj se k nikomu tak brzo, až po prožití prvních společných Vánoc, když jsou pro tebe tak důležité.
Pokud tvůj přítel nějaká traumata z mládí nemá ve svém věku v hlavě srovnaná, pryč od něj. Vánoce jsou přece nejkrásnější svátky v roce a úplně je ignorovat a nemít doma aspoň vánoční stromeček, to si nedovedu představit. Divné je, že nechce mluvit o svých rodičích.
Dominiko, brzdi. Jsi jak rozjetý rychlík. Znáte se 7 měsíců, to je strašně krátká doba, a ty už řešíš, co na to jednou řeknou děti. Tuší vůbec ten Pavel, že si ho míníš vzít a mít s ním děti? Přišla na to řeč za těch několik měsíců? Abys nebyla překvapená. Dál - lidi se sestěhují právě proto, aby se lépe poznali. Aby zjistili, jestli ten druhý má přibližně podobný náhled na život, jestli se spolu dokážou domluvit na společném hospodaření, financování, fungování domácnosti a aby se naučili i dělat ústupky a kompromisy. To se nestane za pár týdnů. To trvá někdy i roky, a musí se snažit oba, jinak to neklapne. Ty jsi zatím ukázala jen to, že se umíš rozbrečet jak malá holka, když není po tvém. No a za třetí - ty nejsi "ve své vlastní domácnosti". Ty ses přistěhovala do jeho bytu, jsi v jeho domácnosti. Tudíž by bylo vhodné dřív, než tam začneš cokoli měnit a to se týká i výzdoby, se zeptat a dohodnout se, ne postavit dotyčného před hotovou věc.