„Na své nejlepší kamarádce jsem vždycky obdivovala to, s jakým klidem a grácií dokáže řešit různé životní překážky. V situacích, ve kterých bych se já už dávno hroutila, Lída vždy nasadila úsměv a své dlouholeté motto, že vše se nějak nakonec vyřeší. Když ji opustil manžel a ona zůstala sama s tehdy pětiletým Péťou, skoro vůbec netruchlila a dál byla tou veselou ženou, kterou znám. Vždy pro mě byla symbolem síly a pozitivity,“ popisuje Vlaďka.
Foto: Shutterstock
Protože byly děti kamarádek stejně staré, chodily spolu nejen do školky, ale později také do školy. To ale samozřejmě nebyl jediný jejich společný kontakt. Vlaďka s Lídou je často braly na společné výlety a zdálo se, že si spolu děti krásně rozumí. „Už jsme skoro plánovaly, jak se ty naše děti jednou vezmou. Péťa se k Aničce na všech našich společných výletech choval jako dokonalý gentleman. Říkala jsem si, že je dobře, že se v tomhle ohledu nepotatit. Jeho táta je totiž strašný mrzout a cholerik. Anička ale po nějaké době začala proti našim společným aktivitám s Lídou a Péťou protestovat.“
Vlaďka to nejdřív přisuzovala nějakému dětskému rozmaru a možná částečně i lenosti, jenže její dcera začala přicházet ze školy čím dál tím více ztrápená. „Nechápala jsem, co se děje. Když jsem se jí zeptala, proč je pořád tak nešťastná, odpověděla vždy, že jí nic není. Ve škole jí to stále šlo, je to šikovná holka, takže tím to nebylo. Nakonec na ni musel udeřit manžel a Anička ze sebe vysoukala, že se jí Petr ve škole posmívá a navádí proti ní i ostatní děti. Prý ji teď nikdo nemá rád.“
Vlaďka na nic nečekala a okamžitě vyrazila za svou nejlepší kamarádkou, v hlavě si přehrávala, jak jí tuto nepříjemnou situaci sdělí tak, aby to neponičilo jejich dlouhodobé přátelství. Chtěla se s ní v klidu dohodnout na přijatelném řešení. „Nechtěla jsem chodit kolem horké kaše, Lída je má nejlepší kamarádka a tahle situace mezi nás nemohla vrazit klín. Rovnou jsem jí tedy řekla, jak se věci mají a čekala na její reakci. Byla jsem dokonce připravená ji v případě nutnosti uklidňovat s tím, že tohle se zkrátka mezi dětmi občas stává. Ona se na mě ale jen podívala, usmála se a řekla, že si to děti mezi sebou přece nějak vyřeší. Nechápu, jak se může taková situace sama od sebe vyřešit, ale Lída s tím prostě odmítá cokoli udělat,“ uzavírá Vlaďka nešťastně.
Zdroj info: Respondentka Vlaďka
Čtěte také:
Nový komentář
Komentáře
šikana na školách je nejhorší.... děti umí být strašně špatné a kruté... moje dítě chodí do školy sem https://lfp.cz/cz/o-studiu/materska-skola/ a naštěstí tady se to neděje..tedy alespoň jsem to neslyšela
Starší dcera je v tomhle na pohodu, ta si vše vyřídí sama. Ve školce byl problémový kluk, měl jen mámu, otec neuveden. Kluk byl zlý, trápil děti, dokonce jako jediného ho učitelky nevzaly na rozlučkový víkend pro předškoláky. Strkal děti, plival na ně vodu, prostě hrůza. No a maminka? Né, to by on nikdy neudělal, to ho provokují ostatní. No a jednou mi dcera jen tak mimochodem řekla, mami, on mě předevčírem strčil až jsem upadla, tak jsem vstala a dala mu facku. No a od tý doby si na dceru nedovolil. Učím děti, že začínat si nemají, ale bránit se musí. Mladší dcera je zas jiná, tak bude radši v koutku tiše sedět a nechá si líbit a pak to řekne doma. No tak jsem jednoho rána šla do třídy, učitelka tam ještě nebyla, a milého kluka jsem před celou třídou zpucovala s tím, že ještě jednou uslyším že mojí dcerce ubližoval, přijdu znova, a budeme to už řešit ve velkém i s jeho rodiči. Taky je klid.
Prostě zarazit hned v začátku. Já byla šikanovaná jako dítě, vím, jaké to je a u svýchdětí to prostě nedovolím.
Takový situace vyžadujou spolupracující trojúhelník - rodič->rodič -> třída(škola). V klidu a bez emocí hledat "jádro pudla".
Kámoška nekámoška, půjdu za klukem a vyřídím si to s ním. Sedmiletý kluk už moc dobře ví, co dělá. A taky bych se zajímala, jestli těm dětem něco neprovedla ta moje holka.
Šikanu si mezi sebou sedmileté děti nevyřeší. Trochu chápu, že matka kluka nic řešit nechce, rodiče mají tendence věci zlehčovat a nepřipouštět, že jejich dítě může mít problém. Rozhodně na straně šikanátora, ale i na straně šikanovaného, kdy se do toho autorita vloží, až když je problém evidentní. Příběh může být ze života, ale je to vymyšlené až ad absurdum, hlavně plány matek, chlapec gentleman s otcem cholerikem.. Příště trochu ubrat, ať je to uvěřitelné! Být matkou holčičky, promluvila bych s klukem a pokud se situace nezmění, nechala bych věc řešit školou jako regulérní šikanu. Z tohoto vznikají nesmazatelné šrámy na dušičce. PS: Mé děti jsou pro mě stokrát důležitější než sebenejlepší kamarádka.
A proč se jí posmíval? Přece si musel najít nějakou záminku, aby ho ostatní děti braly a proti děvčátku se s ním spikly.
No, když to nechce řešit Lída, oslovila bych přímo Péťu. Ideálně si to s ním vyříkat z očí do očí i před jeho mámou. Pokud by toto nepomohlo, začít řešit přímo ve škole.
Ano, spoustu věcí si děti vyřeší mezi sebou samy. Ale jsou i záležitosti, na které prostě svým "rozoumkem" nestačí. Proto je třeba občasná korekce ze strany dospělých.