Když mi bylo asi 16, jela jsem na velikonoční svátky na návštěvu ke svému otci a babičce do malého městečka Stráž pod Ralskem.

Jsme veliká rodina, a tak když se všichni sejdeme, máme problémy se uložit ke spánku. Tak tomu bylo i tenkrát, proto bylo rozhodnuto, že já půjdu spát ke strejdovi.

Večer jsme šli na diskotéku, a protože je hned u Kulturního domu jezero, začali jsme se s místními bavit, jestli jsou opravdu v jezeře ryby. Vyvolalo to menší hádku a jeden z místních kluků se rozhodl, že nás přesvědčí - do půl hodiny přinesl kapra... tedy spíše kapří miminko.

Číšník na nás koukal jako na zjevení, když jsme jej požádali o kbelík s vodou, ale ochotně jej přinesl a kapřík s námi přežil diskotéku, dokonce si i v kbelíku zatančil.

Po diskotéce jsme šli domů a já kapříka dala do sáčku a po cestě ke strejdovi jsem se zastavila u babičky, dala jí rybu do ruky a šla spokojeně spát.

Druhý den jsme měli u babičky slavnostní oběd a po obědě, když jsme se bavili, zeptala jsem se babičky, co udělala s kapříkem. "Dala jsem ho do mrazáku, co jiného? Ale nemusela jsi ho kupovat, masa máme dost." "Babi, a zabila jsi ho??" "A on byl živý?" Po této otázce jsme se na sebe všichni podívali a strejda, který spal u babičky, ještě řekl: "A já slyšel volání o pomoc, že je někomu zima... ale nenapadlo mě, že je to od babičky z mrazáku!"

Potom jsme se všichni rozesmáli tak, až nám tekly slzy a dodnes, když se sejdeme, tak si vzpomeneme na chudáka kapra. (a to je to už nějakých 20 let:-)) )

Vpin
Milá Vpin,
děkuji Vám za příspěvek. Ale přiznám se, že toho kapříka je mi přece jen trochu líto ;-).
Reklama