Foto: Shutterstock
Po škole žila tradičním životem jako většina vrstevnic. Děti a manžel, zkrátka rodina. Vize o práci za hranicemi české domoviny se odložila na neurčito. Příležitost dostala až v roce 2017. „Můj brácha Marek mi vlastně pomohl tenhle dávno pohřbený sen splnit. Znal jednoho z předních českých šéfkuchařů, který pracoval v Rakousku v městečku Kitzbühel. Náhoda tomu chtěla, že zrovna sháněli někoho, kdo bude v kuchyni pomáhat se snídaněmi. Jelikož moji synové byli už dospělí a měli své životy, na nic jsem nečekala a sbalila se,” vypráví Nikol.
Foto: Na fotografii Nikol (vlevo) se svou maminkou, která přijela na návštěvu. Domácí archiv, se souhlasem Nikol
Netrvalo dlouho a Nikol stála v kuchyni pětihvězdičkového rakouského hotelu. „Gastronomie je svět sám o sobě. Z dnešního mého pohledu jsem tenkrát neuměla nic. Říkala jsem si, že to přece nemůže být tak těžké. Zkrátka udělám vajíčka a namažu topinky. Tak jako doma. Jenže kuchyň v bytě 3+1 a kuchyň luxusního hotelu, kde snídá 300 hostů, to je skutečně rozdíl,” směje se.
Foto: Domácí archiv, se souhlasem Nikol
Navíc Nikol tenkrát naskočila do plné zimní sezóny, kdy není čas na pomalé osmělování. Hodili ji od prvního dne rovnou do vody. A přesto, že neuměla ani slovo německy, začala plavat.
„Velkým štěstím bylo, že v kuchyni dělalo hodně Čechů a Slováků. Ti mi pomáhali, jak mohli. Ale na pracovišti je zakázáno mluvit jinak, než německy a anglicky. Anglicky neumím vůbec a z němčiny mi v hlavě zbylo jen pár slovíček. Ale když člověk chce, vždycky se naučí. Po půl roce už mi nedělalo problém domluvit se při práci i pokecat si s kolegou.”
Čtěte také: Indie je země otevřených nůžek. Nikdy si nezvyknu na osobního řidiče, říká Češka Adéla (46)
Brzy se její němčina zlepšila natolik, že mohla „povýšit” na snídaňovou servírku. „Je to zajímavá práce. Popovídáte si s lidmi. Dokonce k nám občas přijedou i Češi, to je fajn,” vypráví. „Nejsem úplně typ člověka, co by lenošil. A protože moje pracovní doba je od 5.00 do 13.30, rozhlédla jsem se po další práci. Paradoxně mi v tom hodně pomohla covidová krize. Podařilo se mi totiž získat místo v jedné laboratoři v Salzburgu. Je to vlastně instituce, která vznikla kvůli výzkumu covidu,” shrnuje Nikol.
A jak se tu sympatické Češce žije po pěti letech od příjezdu? „Zvykla jsem si a do Čech se vracet nechci. Finančně se mi daří dobře, přeci jen tu máte například třináctý a čtrnáctý plat. A vůbec celkově se stát umí o své lidi postarat,” vypráví. Jediné mínus Nikol spatřuje ve velice drahém bydlení. Zvláštěpak v Tyrolsku jsou ceny nemovitostí hodně vysoko. Pokud začínáte v gastronomii, zaměstnavatel vám zpravidla nabídne ubytování v hotelu, kde pracujete, ale chcete-li něco vlastního, sáhnete si hodně hluboko do úspor. „Nejvíc bych chtěla poděkovat bratrovi Markovi, že mi tohle umožnil. Žiju tu naplno a cítím se šťastná. I když je to občas dřina a odříkání. Stojí to za to,” uzavírá vyprávění.
Čtěte také:
- Život v Bahrainu měl pro mě expirační dobu. Říká Češka Denisa, bývalá letuška z Blízkého východu
- Kapverdy - místo, kde jsem přehodnotila, co je v životě skutečně důležité
Zdroj: Respondentka redaktorky
Nový komentář
Komentáře
Co mně teda říkal kamarád, který v Rakousku staví a realizuje plachtové haly, tak život ani pro kluka po maturitě nebo snad nedej bože po vysoké škole není v Rakousku o moc jednodušší než tady u nás v Čechách. Každá země má svá specifika, ale pro někoho, kdo se nechce učit jazyk, je dle mě Česká republika ideální místo na trávení života.
Co to "kuře" ví o životě v socialismu???
Touhu jít do zahraničí prý pociťovala odjakživa. Měla zkrátka toulavé boty a zoufale si přála po letech života v socialismu zažít dobrodružství......Po škole žila tradičním životem jako většina vrstevnic. Děti a manžel, zkrátka rodina.
Potěch 12 - 13 letech v socialismu
, mohla po škole procestovat svět, stejně jako její vrstevníci. Devadesátky byly ideální, svět se otevřel nám a my světu. Takže zakládání rodiny hned po škole opravdu mělo v plánu velmi málo lidí. To si p. Víchová pletete s jinou dobou, o pár let zpět.
Držím Nikol pěsti, ať se jí daří i nadále. Je to hodně zajímavé číst o lidech, kteří se rozhodli žít i pracovat v zahraničí. Pro mě jsou opravdu stateční, zvlášť když neumí jazyk a přesto to zvládnou
..Víc takového čtení, hrozně mě to baví.
Trošku chudý článek :/