„Holčičkám je pět a sedm a v bytě jsme se s nimi dost nudili, zvlášť o prázdninách. Když jsme tedy narazili na nabídku domu ve vedlejší vesnici, zasedla rodinná rada, a nakonec jsme se rozhodli, že se přestěhujeme. Teď už bydlíme tři čtvrtě roku na novém místě. Holky jsou nadšené, ale my s manželem už jsme toho stihli zalitovat,“ svěřuje se Kristýna.
Foto: Shutterstock
Domeček sice není starý, ale ani úplně nový, a proto vyžaduje, aby se o něj manželé starali, některé věci opravili apod. Navíc má docela velkou zahradu, na které mají od předchozích majitelů zasazené nejrůznější rostliny, kolem kterým musí plít. A pozemek je taky docela velký, takže je každý týden čeká dlouhé sekání.
„Tři čtvrtě roku neděláme o víkendech nic jiného, než že se staráme o barák. Takhle jsem si to teda nepředstavovala. Každou chvíli se něco pokazí, teď je potřeba pravidelně plít, pravidelně sekat. Opravujeme terasu, kousek plotu apod. V bytě jsme navíc měli tři pokoje a tady jich máme pět a mnohem větších, takže se mi každý týden úklid protáhne na několik hodin. Myslela jsem, že když má člověk dům, tak si užívá na terase grilovačky s přáteli, a ne že musí pořád něco řešit,“ stěžuje si Kristýna.
Té vadí i trochu odlišnější život na vesnici. Překvapilo ji, že sousedkám není hloupé ji na ulici zastavit a vyptávat se na podrobnosti ze soukromého života. Často je také vídá, jak špiclují za oknem apod. Na to nebyla z paneláku zvyklá.
„V domě jsme s manželem zatím opravdu nešťastní a stěhování hodnotíme jako špatné rozhodnutí. Velké množství práce a dodělávek neprospívá ani našemu vztahu, protože jsme na sebe potom naštvaní a protivní. Tak snad se to do budoucna alespoň trochu zlepší,“ doufá Kristýna.
Zdroj: respondentka Kristýna
Čtěte také:
Nový komentář
Komentáře
Já to mám opačně. Dlouho jsem bydlela v bytě v Hradci Králové. Když zemřel babička, která měla dům kousek od Hradce na vesnici a já měla možnost dům získat, tak jsem ho hned vyplatila a stěhovala se. Našla jsem si na to i firmu https://vyklizenihradeckralove.cz/ , která nám dům kompletně vyklidila a pomohla nám pak nakonec i se stěhováním.
To je můj sen! Mám domek v menším městě, které má z výhod města pouze poplatky. Ten rozlet v prostoru kolem domku, zahrádka, to by bylo něco . A že sousedi šmírují? Aspoň Vás nikdo nevykrade, když je objekt monitorován.
Před několika lety jsem si koupila dům se zahradou a také jsem se musela naučit všechny práce na zahradě. Každé jaro začnu se sekáním trávníku a zametu terasu, na kterou vynesu zahradní sestavy, který uklízím na zimu do garáže. Navíc sestříhnout keře na jaře je samozřejmost, díky čemuž mají později pěkný tvar.
Ona si spousta lidí neumí představit, co život na vesnici obnáší. Já vždycky říkám, ať si lidi pořídí nejdřív chatu, stačí pronájem, a zkusí si to. Rodinný dům je obrovská starost a život na vesnici prostě přináší nějaká úskalí ať člověk chce nebo ne. Třeba jenom nedostupnost některých služeb. Řemeslníci na namontování markýzy výklopné se k nám dostali až po čtrnácti dnech.
To je těžký. Někdo je "lenoch" od narození, jiný "Ferda Mravenec.....všeuměl". Někdo rád buduje, jiný nemá na to vlohy ani chuť. Když jdete na vesnici na dům, musíte počítat s prací. Movitější to řeší, i dříve řešili s chůvou, paní na uklízení, paní na vaření, někoho na opráci na zahradě. Kdž se nechce, nebo třeba omarodíte a na zahradu nemáte čas, svět se nezboří. Jó, jesti se chcete pořád s někým porovnávat, nebo chlubit, tak to je cesta do pekel.....Pak jste otrokem. Moje doporučení je, nechat věcem volný průběh. Např. ....na práci jsou stroje. Prodávají se sekačky, traktorky....a nabízejí se na webu i lidé na pomocné práce. Tak že záleží, co od toho očekáváte........
Proletáři všech zemí , spojte se!
Tak se prostě opět nastěhujte do paneláku a nuďte se dál. Co jiného na to říct.
Také jsem se přestěhovala po 55 letech z paneláku ve městě na vesnici do domečku. Půl roku jsem byla nešťastná, protože jsem byla zvyklá na to že vše jsem měla po ruce - obchody, školu, sport, kulturu.... Také mi chyběl ruch velkoměsta, v noci mi vadilo absolutní ticho. Žádná auta, hluk z ulice, hučení výtahu....Sousedům jsem v zoufalosti říkala do jaké p....e jsem se to nastěhovala. To rychle odvolej je to nejhezčí vesnička na Moravě. Dnes jim dávám za pravdu. Domeček, kousek zahrádky, les za domem,dobří sousedé. Kde si co položím tam to za pár dnů najdu, nic se mi neztratí, čerstvá zelenina na zahrádce. Klidný život bez stresu, hluku, aut - zkrátka příroda okolo a do nejbližšího města, 15 minut autem. Děti si časem určitě i na vesnici najdou kamarády a budou mít možnost využít volnosti pohybu venku.
Dorota.
Ta Kristýna, to nebude praktický člověk, že?
Zhejčkaná nána z města, nic jiného.
No tak to prodejte a kupte 2+1 v paneláku. Jinak se k vám ani nemohu vyjadřovat.
Na vsi ji to nebaví, protože ještě není vytížená. Chce to aspoň dvě prasata, dvacet kačen a deset slepic, třicet králíků, psa a kočku a starat se o ně. Na zahradu záhon 5 x 40 m plný zeleniny. Vztah ke vsi se brzy dostaví a bude se tvářit radostně.
Grilování a přátelé, více milá paní nečekala od domu na vesnici. Tak to bych řekla, že těch 35 je IQ a ne věk. Na pozemku založte louku, ta se seká 2x ročně. Máme louku 1300 m2 a je to krása a poměrně malá starost. Betsinu léta kvete a bzučí. :) Ale pozor, Kristýno, fakt krásná je až tak po 5 letech. Abyste z toho nebyla za rok úplně hotová
. A divit se, že na domě musíte pracovat.... já fakt nevím., já bych se asi těmto lidem bála svěřit děti.
Milá zlatá, to vás při stěhování nenapadlo, že kytky tak trochu rostou?
Trochu zapojte rozum. Sekat co víkend je zbytečný, tak rychle to zase neroste. Předchozí majitel si něco zasadil... Jeho věc. Pokud vám plení atd. vadí, tak ty rostliny prostě zrušte, ne?
Mě přijde, že barák se zahradou by měli mít rodiny s předškoláky a důchodci
. Proč jste šli s bytu do velkého domu s obrovskou zahradou? Přeci takové stěhování se musí pořadně promyslet. Pro vás jediná rada: Vraťte se do bytu! Očividně vás prace na zahradě a baráku nebaví. Přeci se nebudete celý život do toho nutit. Nebo si kupte malý dům s mini zahrádkou.
Jinak teda Kristýnu naprosto chápu, co se týká vlezlosti místních. To je peklo. Oni to nechápou, žijou v tom. Ale když mi na chalupě vlezl cizí chlap v zabahněných bagančatech z pole až do kuchyně, protože mě chtěl pozdravit a sdělit všechny drby od té doby, co jsme tam byli naposledy, a poptat se na úplně všechno, přičemž mi klidně zvedal pokličky z hrnců, aby viděl, co vařím, to bych vraždila. Fakt zabít málo. Vůbec ti lidi nerozuměli tomu, že se nestrká hlava z ulice do okna, že se neleze ani na dvůr nebo zahradu bez pozvání a bez dovolení, a že některé otázky jsou společensky nevhodné. A ne, nešlo jim to vysvětlit.
Tomu rozumím, že to Kristýně vadí.
Ono to hlavně bude o špatné organizaci času a práce. Plus ten přístup celkově. Třeba opravy čehokoli bych zadala někomu, kdo to umí. Pochybuju, že lidi, co vyrostli v paneláku, mají potřebnou manuální zručnost, znalosti, fortel, zkušenosti s takovou prací a pořádné nářadí. Dál - sekat stačí jednou za tři týdny až měsíc, tak rychle zas ta tráva neroste, a ostatně se to dneska doporučuje, nevyholit trávník na výšku půl centimetru. Na plevel bych se vykašlala úplně. To, že předchozí majitelé někde něco zasadili, neznamená, že se o to musím starat. Nemusím, když na to nemám ani čas, ani náladu a ani to na té zahradě nepotřebuju, jen mě štve, že musím plít. Nechala bych to bej, příroda si poradí. No a uklízet pět místností může dát méně práce, než uklízet tři. Obecně malý prostor, kde není k hnutí a je tam fůra nábytku a krámů, se hůř udržuje v pořádku, než prostor větší, kde je hodně místa a úložných prostor. Taky pořádek v paneláku má obvykle jiné standardy, než pořádek v domě, kde se v jednom kuse lidi courají ven a zase dovnitř, a tím nanesou plno špíny ze zahrady, zejména děti to umí velice dobře. Ale to snad mohli mít za třičtvrtě roku po stěhování už zmáknuté.
Myslela jsem, že když má člověk dům, tak si užívá na terase grilovačky s přáteli, a ne že musí pořád něco řešit,“ stěžuje si Kristýna...Pane Bože, do čeho jsi to duši dal. 35 let a taková naivita...ona roste tráva a plevel, ono se musí něco opravovat a ty sousedky drbny vyzvědačky.