Uměla se narodit! Přišla na svět v roce 1913 do velmi dobře situované a umělecky založené šlechtické rodiny Kabátů z Výškovic a Wiesenstreynu. Tatínek Benno Kabát, uznávaný architekt a památkář, sice šlechtický titul nepoužíval (ostatně první republika je zrušila), nicméně sama Zita byla na svůj původ hrdá a ve své biografii zmiňuje, že její rod pocházel z Francie. Jeden z hereččiných předků přišel prý do Čech jako doprovod mladičkého krále Jana Lucemburského na počátku 14. století.
z1.jpg
Foto: Letní vila pražského stavitele Beno Kabáta v Dobříni, otce Zity Kabátové. Jan Polák, CC BY-SA 3.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0>, via Wikimedia Commons. Wikipedia

Rodiče byli nadšení ochotníci a jejich zásluhou Zita propadla herectví. Svou roli hrálo i to, že maminčiným bratrancem byl první český filmový herec Josef Šváb-Malostranský. Zitino dětství se odehrávalo na Malé Straně nejdříve v domě U Bílé koule, později se Kabátovi přestěhovali do Vrtbovského paláce. Malou Stranu, kde tatínek řídil opravy mnoha památek, mimo jiné i chrámu sv. Mikuláše, Zita milovala celý život a nejspíš proto nedokázala emigrovat.

Hrát prý začala prakticky už jako malé dítko spolu s rodiči v různých ochotnických souborech hlavně tedy na Malé Straně. Rodiče ale kladli také velký důraz na vzdělání, a tak Zita vystudovala gymnázium. Tam se jejím velkým problémem stala němčina. Propadala z ní! Tatínek ji proto poslal do kláštera, kde se ji naučila tak dokonale, že pak hovořila jako rodilá mluvčí, což jí, jak uvidíme později, bylo v budoucnu spíše na obtíž.
Ve třicátých letech se rozhodla pro profesionální kariéru. Zkoušela to u Vlasty Buriana či v Osvobozeném divadle. Odmítli ji, neměla pro ně patřičné zkušenosti. Začíná tedy v divadélku Akropolis, brzy ale dostane nabídku angažmá v Novém divadle Oldřicha Nového. Moc si této příležitosti považovala a nedala na svého šéfa dopustit!

Zita-Kabatova-1942.jpgFoto: Zita Kabátová ve filmu Muži nestárnou. Lucernafilm, author anonymous, Public domain, via Wikimedia Commons. Wikipedia

Od roku 1936 se začala objevovat i ve filmu. Debutovala filmem Světlo jeho očí. Brzy šla z role do role. Jen v roce 1939 si zahrála v jedenácti filmech! Nejslavnějším jejím filmem se stal snímek Muži nestárnou z roku 1942. Byl to přepis divadelní hry, v níž už Zita excelovala u Oldřicha Nového. Ten měl podobně jako na divadle se Zitou i ve filmu ztvárnit hlavní roli. Režisér Vladimír Slavínský však rozhodl jinak a jejím partnerem se stal o něco mladší Jan Pivec. Jaký měl důvod? Zdál se mu už Oldřich Nový přece jen starý? Nebo se obával, že by mohl mít film problémy díky židovské manželce Oldřicha Nového? Vše zůstalo jen v rovině spekulací.



Dobrá znalost němčiny se Zitě v době války nevyplatila. Neměla se na co vymluvit, a tak musela pod pseudonymem Maria von Buchlow (jméno Zitiny babičky) hrát i ve dvou německých filmech. I když to byly ideologicky docela neškodné filmy, po válce jí to „vlastenci“ patřičně spočítali!

Zita Kabátová byla mimořádně krásná a elegantní žena, ostatně krásné rysy si uchovala i do pozdního stáří. Byla muži obletovaná a nikterak se netajila svými vztahy. Většinou to byli kolegové, režiséři či muži z vyšších kruhů, mnohdy ale ženatí. Mezi řádky naznačovala, že k ní něžné city chovali i Vlasta Burian nebo Oldřich Nový. Často byl zmiňován automobilový závodník František Juhan, zpěvák Jára Pospíšil, herec a režisér Franta Paul nebo spisovatel František Kožík. Zita dokázala naplno žít! Přestože stále toužila po lásce a rodině, většinu života prožila sama.
zit.jpg
Foto: Z knihy Můj recept na dlouhověkost. Redakce

Nakonec se na radu svého přítele po krátké známosti provdala v roce 1946 za Jerryho Krále, ředitele optické firmy Zeiss Ikon, který tehdy řídil pobočku v Bombaji. Přiznávala, že to bylo ryze účelové manželství. Protože po válce upadla v nemilost a stejně nesměla točit, plánovala za ním odjet do Indie. Nedostala však vízum, musela tedy zůstat v Československu. Když pak byl přeložen do Londýna, žádala o vízum znovu. Marně – to už se psal rok 1948 a u nás byli u moci komunisté. Na dálku tedy zažádali o rozvod. Někdy se uvádí, že ještě předtím, než nabyl rozvod platnosti, Jerry v cizině zemřel.

Tehdy nastaly Zitě Kabátové krušné časy. Sebrali jí vilu v Dobříni, kterou postavil její otec, hrát nesměla, a tak se protloukala všelijak. Byla však velice zručná a krásně malovala, tak se živila kolorováním a retušováním fotek nebo malováním obrázků na porcelán.

V roce 1955 vstoupil do jejího života slavný skifař Jiří Zavřel. Znali se už od protektorátu, kdy Jiří občas přijížděl ke Kabátům zahrát si tenis. Jenže Jiří se zúčastnil silně zfašizované berlínské olympiády v roce 1936 a v době protektorátu pracoval pro agenturu Umění všem. Za tyto prohřešky byl tvrdě potrestán - putoval na deset let do uranových dolů do Jáchymova. Krátce po návratu se znovu se Zitou potkali a byla to láska a brzy i svatba! Idylka byla dokonalá, když se Zitě v roce 1957, kdy už jí bylo 44 let, narodil syn Jiří. Už to nečekali, říkalo se, že muži bývají po letech strávených v kriminále neplodní.

Manželského štěstí si Zita dlouho neužila. Jiří Zavřel v šedesátých letech naplánoval emigraci do Ameriky. Dohodli se, že odejde sám a Zita i se synkem ho bude následovat. Jenže Zita nemohla opustit svou milovanou Prahu! Ještě se párkrát setkali – v Německu nebo v Jugoslávii. A pak přišla z Ameriky smutná zpráva.  Jiří tragicky zemřel - porazilo ho auto.



V roce 1969 se konečně po 25 letech mohla Zita Kabátová vrátit k filmu. Nejspíš jí to soudruzi povolili za odměnu, že neemigrovala. Od té doby točila pravidelně až do roku 2003, kdy se po boku svého kolegy z mládí Svatopluka Beneše objevila ve filmu Želary. I když avizovala, že už končí, poslední tři filmy ještě natočila ve svých 96 letech v roce 2009!

To už měla velké zdravotní problémy, prodělala operaci srdce a trápil ji zlomený krček kyčelní kosti. I když byla upoutána na lůžko v pražském Motole, zůstala do konce života aktivní, plná života, neztrácela optimismus… Zemřela ve spánku 27. května 2012. Pár dnů předtím přijel z Ameriky do Prahy její milovaný syn Jiří, který tam emigroval v 90. letech. Říkalo se, že zemřela štěstím ze shledání…


pod.jpgFoto: Podpis Zity Kabátové. David Sedlecký, Public domain, via Wikimedia Commons.Wikipedia

Zdroje info: Otazníky historie Speciál 2012, Blanka Kovaříková: Příběhy domů slavných

Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Reklama