Pavla a Vojta jsou manželé jako všichni ostatní. Normální. Normální až do dnešního večera, než se Vojta promění ve slečnu Daphne. Jaký je život travestity? A jaký je život vedle něj? To se dozvíte v dnešním rozhovoru.

trans

Vojto, přejdu rovnou k věci. Jsi travestita, jak ses ke své práci dostal? Jak to vzalo okolí? Jak dlouho už show děláš? Co ti vadí?
Mám mluvit jako ženská, nebo jako chlap? (smích)

Buď chlap. Až budu chtít, abys byl ženská, budu tě oslovovat Daphne.
Tak jo. Začnu tím posledním. Co mi hodně vadí, je to, že si spousta lidí myslí, že travestita musí být gay. Znám několik travestitů, co gayové jsou, ale to máš v každé profesi, i v tvé se určitě najde několik gayů a lesbiček. Na druhou stranu je dost travestitů, kteří jsou ženatí nebo mají přítelkyně nebo si hledají někoho opačného pohlaví. Zkrátka jsou hetero.

A jak jsem se k travesti dostal?
Pracoval jsem jako technolog, ale pak naši firmu koupila nadnárodní společnost a propouštělo se, i já jsem dostal padáka. V té době byla má manželka rizikově těhotná, poslední, co jsme potřebovali, bylo ztratit jediný příjem. Můj kamarád Tomáš, alias slečna Markétka, dělal travesti show. Nikdy jsem se na něj nebyl podívat, dokonce jsem travestity odsuzoval, považoval jsem je za zvrácené. Tomáše jsem ale bral, byli jsme přátelé od dětství. Dnes je tomu jinak. Travesti je pro mě druh umění. Ale abych nepřeskočil tvou otázku. Byli jsme v nouzi a Tomáš mi doslova řekl: „Víš, že máš hezky štíhlé a dlouhé nohy a pěknou figuru? Trocha make-upu a vycpat prsa a je z ošklivýho chlapa pěkná baba. Zkusíš to?“

Přišel jsem na první zkoušku, asi jsem nebyl tak hroznej, rozhodli se nechat si mě. Vypilovali jsme několik čísel a po necelých dvou měsících jsem měl první vystoupení. Manželce jsem zprvu mlžil a přiznal se až v předvečer prvního vystoupení. Řekla jen, že jí asi praskne voda, a pak dostala záchvat smíchu. Moje mamka to brala jako dočasné řešení naší situace. Taťka se bál, abych se nezamiloval do chlapa a neopustil svou rodinu kvůli chlapovi. Pro svoje rodiče jsem pořád jejich syn, milují mě, i když dělám travesti. Časem se jejich přístup k mé práci změnil. Rodinu jsem neopustil, v civilu chodím normálně v pánském. Prostě žádná změna. Travesti show děláme už 6 let. Díky travesti show si vydělávám podstatně víc než jako technolog. Byli se už na mě rodiče podívat, i manželka byla a líbilo se jim. Situace se ve firmě po čase uklidnila a i mně přišla nabídka, abych se vrátil.

A odmítnul jsi? Proč?
Ne tak docela. Prostě, travesti mě baví a už jsem se zmínil, že víc vydělám. Mám práci, která mě baví, baví lidi a v pohodě s příjmem vystačíme. Tak co víc si přát. Na druhou stranu. Dokážeš si představit, že dělá travesti šedesátiletá babka? Já ne. Proto jsem částečně přijal nabídku a chodím do firmy pracovat jako technolog na pár hodin týdně.

Abys nevyšel ze cviku?
Přesně tak. Abych nebyl travestita na úřadě práce s x let starou praxí technologa.

Máte s Pavlou syna. Co bys dělal, kdyby chtěl být travesti jako ty? Ví, čím se živíš?
Vojta: Bylo by mi to opravdu jedno. Jak bych ho mohl kritizovat za to, co dělám sám? Tadeášek ví, že jeho táta vystupuje po nocích jako ženská a dělá fóry. Vysvětlili jsme mu, ať ale raději ve školce říká, že je jeho táta technolog. Za svou práci se sice nestydím, děti však dokáží být zlé. Je možné, že se ty děti dozví pravdu od svých rodičů. Proto Tadeášek ví, co dělám, a doufám, že jsme ho na případné posměšky připravili. Řekli jsme mu, ať si z toho nic nedělá, a aby se nebál nám svěřit, když se mu někdo bude smát. Zatím je všechno v klidu.

Pavla: Tak mně by to teda vadilo. A dost. Leda, že bychom si postavili větší dům s dvěmi koupelnami a měli dvakrát větší ložnicí a šatnu. Už takhle se cítím dost diskriminována. (K Vojtovi) Moje šminky jsi pomalu ale jistě začal vytlačovat tvými. Nehledě na to, že máš dámských hadrů víc než já. Kdybychom měli stejnou velikost, tak prosím, neceknu ani slovo a půjčím si tvoje, ale já mám pořád přes prsa víc než ty s vycpávkami, a do tvých se prostě nenarvu. Navíc ještě ulítáváš i na oblečení pánském a skromnost ti nic neříká. Nedokážu si představit, že bych tohle měla tolerovat dvakrát.

Vojta: Miláčku, a co když naše druhorozené dítě bude dcera, ulítlá na hadrech po mně, a syn se dá na travesti? Co si postavíme pak?

Pavla: To už mi je jedno, protože bych z vás skončila v ústavu.

Pověz, jaké byly začátky? Co bylo nejtěžší? A vůbec, nebylo ti proti srsti na jevišti drbat chlapy a dělat si z nich srandu? Na jedné travesti show jsme se potkali, a tam jste pěkně řádili. Dávali jste chlapům pusinky a sedali na klín, nebylo to zpočátku těžké?
(Smích) No, začátky byly těžké. Asi jako všude. Nechápal jsem, jak můžete dobrovolně chodit v botách na podpatku.

Kecáš. Vždyť v nich po parketu i běháš líp než Tina Turner. To bych nezvládla, a jsem žena.
Teď už jo, ale věř mi, že ze začátku to byl fakt děs. Ovšem sklenka, dvě červeného před vystoupení to spraví. Nic se ale nesmí přehnat. Množství alkoholu, které vypiješ, je nepřímo úměrné výši podpatků, které si vezmeš. Takže čím vyšší podpatky si plánuješ vzít, tím míň piješ.

Drbat chlapy mi ani nepřišlo těžké. Nejsem ješita. Když jsi mi položila tyhle otázky, tak fakt musím uznat, že travesti show nemůže dělat každý chlap. Člověk si musí umět ze sebe udělat srandu. Často si děláme fórky z typických chlapských vlastností. I já takové vlastnosti mám. Před publikem ale veškerá ješitnost musí jít stranou, musí vše vypadat přirozeně. Tohle si myslím nedá naučit. To prostě musí být v tobě. Musíš se umět vcítit do ženy.

Nejtěžší bylo rozpoznat, co si ke komu mohu dovolit. Který chlap bere jako srandu vtipkování o chlapech, ale za pusu nebo posazení na klín by ti byl schopnej jednu střelit. A že už se to stalo. Ne přímo mně, ale Tomášovi jo. Dostal za sednutí na klín facku, až mu spadla paruka.

Další, co mi zpočátku nešlo, bylo přepnout, kdy jsem chlap a kdy ženská. Třeba jsme 5 hodin v kuse byli ženské a pak jsem najednou měl být chlap. Šel jsem do večerky pro něco k večeři a nahlas říkám: „Dobrý den, dala bych si 20 deka uheráku a přála bych si nakrájet. Co jsem to ještě chtěla, copak má drahá polovička chtěla, abych nezapomněla...“ Časem se srovnalo i tohle.

Takže jako mávnutím proutku dokážeš být z muže žena, a naopak?
Snad jo, i když chybička se občas vloudí dodnes.

Vojto, jak chodíš nakupovat oblečení a boty na vystoupení?
Tam, kde jsme ještě nebyli a neznají nás, to bývá legrace. Chodím do butiků, do obchoďáků, tak různě, asi jako každá žena (smích). Někdy chodíme nakupovat s manželkou. Máme dvacet kusů šatů a přál bych ti vidět prodavačky, když se jich jdu zeptat, zda si to můžu vyzkoušet, vlezu do kabinky a zkouším jedny šaty za druhýma. Vylezu, řeknu manželce: „Tak co, Pavli, jak vypadám?“

Když jdem s chlapama, tak to leckdy bývá ještě větší sranda. Hůř než prodavačky koukají ostatní chlapi.

Kde už nás znají, tak nám nabízejí nejžhavější novinky a berou nás jako normální zákazníky.

Jednou jsme zkoušeli s klukama x bot na podpatku. Různě jsme se promenádovali po prodejně. Současně s námi nakupoval i jeden pár. A muž říkal té ženě? „Hele, vidíš to? Takový cavyky děláš kvůli podpatkům, prej že si zlámeš nohy, a dívej, i chlapi v tom umí chodit, a to mají aspoň 15 cm dlouhý jehly, ty tvoje jsou široký a maj sotva 10 cm, tak nekecej a dej je do košíku a jdeme.“

Reklama