Možná jí trpí i někdo ve vašem bezprostředním okolí. Roztroušená skleróza, zkráceně „ereska“ je autoimunitní onemocnění s nálepkou chronické. Nejčastěji postihuje mladé lidi ve věku mezi 20 a 40 lety, přičemž přibližně dvakrát ohroženější jsou ženy. Život s roztroušenou sklerózou není jednoduchý, nemusí však nutně být špatný. Škála příznaků i možný rozsah onemocnění se různí a nelze je jednoznačně specifikovat.

skles.jpg
Foto: Shutterstock

Dle nejnovějších poznatků trpí roztroušenou sklerózou celosvětově asi 2,8 milionu lidí. Jde bohužel o významný nárůst ve srovnání s rokem 2013, kdy bylo referováno 2,3 milionu nemocných. Zvyšuje se i počet pacientů mladších 18 let. Průměrný věk v době stanovení diagnózy je 32 let. V Česku trpí onemocněním víc jak 20 tisíc osob.

Příčina vzniku neznámá

Bohužel dosud není známa jasná příčina vzniku roztroušené sklerózy, ale bylo prokázáno, že k jejímu rozvoji přispívá mnoho genetických a environmentálních faktorů, a samozřejmě vysoká míra stresu. Právě ten bývá častým spouštěčem do té doby neprojevené nemoci. To potvrzuje také Miroslav (45), kterému byla „ereska“ diagnostikována ve třiadvaceti letech.

„V té době jsem zažil velmi stresující událost, dopravní nehodu, kterou jsem sám zavinil. Ta bohužel zanechala trvalé následky na spolujezdkyni a já si to velmi vyčítal. Nebyl den, abych na neštěstí nemyslel. Půl roku po havárii mi náhle ochrnula levá tvář a zničehonic mi začaly vypadávat věci z rukou, aniž bych si to uvědomoval. Následovala série vyšetření, na jejichž konci stanula diagnóza: roztroušená skleróza. Je jasné, že tím základním spouštěčem byl silný stres.“

Při roztroušené skleróze „omylem“ napadá imunitní systém vlastní buňky a poškozuje tukový materiál nazývaný myelin nacházející se okolo nervů. Myelin je důležitý pro jejich ochranu a izolaci, aby elektrické impulzy, které mozek vysílá do zbytku těla, putovaly rychle a efektivně. V důsledku narušení nastává proces demyelinizace, kdy se nervy obnaží a následně zjizví. Přenos informací mezi mozkem a ostatními částmi těla je narušen, což mívá za následek řadu příznaků – například zhoršení či úplnou ztrátu motorických funkcí, narušení lokální citlivosti, nejrůznější bolesti, změny vidění i myšlení, zhoršenou paměť a další.

Desítky různých symptomů odlišné intenzity

Je zřejmé, že roztroušená skleróza má mnoho symptomů, které mohou být variabilní a nepředvídatelné. Žádní dva lidé nikdy nezažijí totožné příznaky; ty mohou být jednorázové, přicházet ve vlnách a následně odeznívat, případně v průběhu času měnit svou intenzitu. Projevují se na různých částech těla v souvislosti s tím, která část mozku, zrakového nervu nebo míchy je postižena.

„Po dalším půl roce od stanovení diagnózy jsem zažil novou ataku. Ta tentokrát zasáhla – kromě hlavy – celou pravou polovinu těla. Během dalších měsíců přišlo ještě několik lehčích, které nebyly nijak zásadně omezující. Zhruba po roce ale nemoc udeřila v plné síle - tentokrát velmi náročnou atakou. Nepřetržitě mě po řadu dní silně brnělo celé tělo od krku po paty. Do toho přicházely silné křeče. Špatná byla i motorika a potíže jsem měl také s vyprazdňováním – trápila mě extrémní zácpa,“ vzpomíná Miroslav.

Více způsobů léčby

V současné době bohužel neexistuje žádný přímý lék na roztroušenou sklerózu, k dispozici je ale řada léčebných postupů, které nemoc pomáhají kontrolovat a mírnit její projevy. Vždy záleží na konkrétních symptomech a intenzitě potíží. Léčba pak může zahrnovat snahu o eliminaci relapsů (opakujících se atak) prostřednictvím krátkých kúr v rámci steroidní medicíny, specifickou léčbu pro jednotlivé symptomy nemoci, případně další léčebné postupy s cílem snížit počet relapsů pomocí vybraných léků. Výzkumy roztroušené sklerózy stále pokračují, a přestože dosud neznáme postup vedoucí k plnému vyléčení, existují už modernější metody ke zlepšení kvality života pacientů s „ereskou“ než tomu bylo dříve.

Jako všude, také v případě této nemoci platí, že co člověk/pacient, to originál. Potvrzuje to i Miroslav, který je v současné době bez léčby i bez příznaků. „Roky jsem dbal rad lékařů, a ve svém mladém věku alespoň zčásti dodržoval léčbu. Netvrdím, že striktně, ale snažil jsem se. V průběhu let jsem ale pochopil jednu zásadní věc: alfou i omegou všeho je přijetí nemoci, což ale v žádném případě neznamená rezignaci. Naopak. Cítil jsem navzdory nelichotivé diagnóze ohromnou chuť žít a nepředat kontrolu nad svým životem nemoci a lékařům. A ať to zní jakkoli bláznivě, můj stav se začal viditelně zlepšovat. V současné době se neléčím a jsem bez příznaků, žiju normální život. Tím samozřejmě nechci nikoho nabádat k tomu, aby se léčby vzdal. Jen jsem na vlastní kůži zažil, jak mocná je myšlenka, lidská vůle a touha žít.“

Kromě pozitivního myšlení a víry v sebe sama je důležitá i životní ukázněnost: pravidelný a dostatečně dlouhý spánek, přiměřený pohyb, nutričně vyvážená strava a eliminace stresu. Pacienti s roztroušenou sklerózou tak mají šanci na kvalitní, plnohodnotný život podobně jako jejich zdraví kolegové.

Čtěte také:

Zdroje: nhs.uk/conditions/multiple-sclerosis, msaustralia.org.au/what-is-multiple-sclerosis, ereska-aktivne.cz, zkušenosti pacienta s RS