25. listopad: Mezinárodní den proti násilí na ženách

Bez dokladů, bez peněz, v tom, co zrovna měly na sobě, a s vyděšenými dětmi za ruku. Tak mnohdy utíkají z domova oběti domácího násilí a hledají útočiště u kamarádky nebo v azylovém centru, zatímco hrubián zůstává pěkně v teple a v opilosti demoluje byt. Od ledna se to – doufejme – změní.

Napříště by už nemělo docházet k otřesným případům podobným tomu, který popisuje paní Zdena Bednářová z pražského psychosociálního centra Acorus. „Naše klientka s dětmi utekla z bytu v ohrožení života. Přestože šlo o jasný případ domácího násilí, nakonec u nás musela zůstat sedm měsíců – po celou tu dobu její manžel plenil společné konto a rozprodával zařízení bytu, včetně dceřina hi-fi přehrávače, na který si sama ušetřila. Inkaso ale neplatil, a tak byla žena nucena – aby nepřišla o užívací právo k bytu úplně – hradit nájem a ostatní poplatky za něj. Potřebné peníze vydělával na brigádách syn, student gymnázia.“

Od 1. ledna 2007 začne platit Zákon na ochranu proti domácímu násilí - jednou z důležitých novinek je možnost vykázat na deset dnů násilníka ze společného bytu. Už to nebude žena, kdo bude utíkat s ranečkem nejnutnějších věcí. Tím, kdo na vlastní kůži pocítí následky svého chování, bude útočník. Během deseti dnů „hájení“ by si žena měla s pomocí psychologa a právníka rozmyslet, co dál. Požádá o rozvod? Podá žalobu? Není bez zajímavosti, že tuto dobu prostě není možné zkrátit, i kdyby s tím souhlasily obě strany. Je to ochrana před citovým vydíráním - některé týrané ženy jsou totiž na svém „nepříteli“ psychicky závislé a je pro ně velice obtížné se mu jakkoli vzepřít.

Otázkou zůstává, jak se s novým zákonem vypořádá policie. Jen na ní totiž záleží, jak rychle a jak účinně bude uveden do života. „O vykázání násilníka z bytu bude rozhodovat policejní hlídka,“ vysvětluje Broňa Vargová z poradenského centra pro ženy Rosa. „Podle zkušeností z Rakouska, kde podobné ustanovení platí už řadu let, tak ale zdaleka nekončí každý výjezd.“ Policisté posuzují například to, jestli k násilí dochází opakovaně a jak moc je nebezpečné; záleží také na výpovědích všech členů rodiny včetně dětí. V některých oblastech už probíhají speciální školení, která by měla ramena zákona na podobné situace připravit. I v tomhle případě to ale nepochybně bude hlavně „o lidech“.

 

Násilí nejsou jen facky

 „Snažila jsem se to vydržet kvůli dětem,“ říkají často ženy, které po léta snášely bití a ponižování, jen aby udržely úplnou rodinu. To je ale slepá ulička. Podle odborníků se dá život v rodině, ve které k něčemu takovému dochází, považovat za týrání, i když samotnému dítěti nikdo nezkřiví ani vlásek na hlavě. Na to, aby své děsivé zážitky zpracovalo, spotřebuje většinu energie, které se mu pak jinde nedostává – vrací se o několik vývojových stupínků níž, začne třeba zadrhávat nebo se počurávat. Ty starší někdy přejímají chování „toho silnějšího“, tedy násilníka, což je dost velký malér pro jejich budoucí vztahy.

Pod pojmem „domácí násilí“ si nejčastěji představíme monokl pod okem nebo vytrhané vlasy. Má ale i mnohem rafinovanější a možná nebezpečnější podoby:

Psychického násilí se na vás někdo dopouští, když vám pravidelně nadává, uráží vás a zesměšňuje, ať už na veřejnosti nebo v soukromí. Patří sem i vyhrožování fyzickým napadením, bránění spánku nebo vydírání sebevraždou.

Sociální násilí má podobu pronásledování, nečekaných „kontrolních“ návštěv, sledování telefonů a čtení pošty (oblíbené kratochvíle patologických žárlivců). Pokud vám partner zakazuje vycházet z bytu nebo brání v návštěvě příbuzným nebo známým, je to také domácí násilí – tedy trestný čin!

Ekonomické násilí prostě znamená, že vás partner drží „u huby“. Zruší vám přístup k účtu, kontroluje veškeré (i nepatrné) výdaje, případně vám pro jistotu nedává vůbec žádné peníze na domácnost. Patří sem i případy, kdy manžel zakazuje či znemožňuje manželce, aby chodila do práce, a stala se tak ekonomicky nezávislou.

Lepší už to nebude

Milé čtenářky, nepřejeme vám nic zlého, ale jestli vám některá z popisovaných situací připadala povědomá, rozhodně na nic nečekejte a začněte jednat. Nikdo nemá právo druhému ubližovat, ponižovat ho, kontrolovat nebo vydírat! A lepší už to nejspíš nebude - násilí, se kterým se nic nedělá, má tendenci se zhoršovat. Radu a pomoc najdete například na tel. čísle 602 246 102 (je to krizová linka poradenského centra Rosa). Další užitečné kontakty najdete v ODKAZECH na Ženě-in.

Pokud jste se rozhodla své problémy řešit, vřele vám doporučujeme také šikovnou brožurku Vaše právo!, kterou vydá koncem roku konzultační středisko proFem. Jsou zde podrobně popsány potřebné kroky u policie, u lékaře, možnosti právní ochrany, adresy azylových zařízení i vzory žádostí a podání.

Brožurka je bezplatná a můžete si ji už teď objednat na adrese profem@ecn.cz nebo na tel. 224 917 224.

Reklama