Ne, tohle není tradiční rozhovor se zvířátkem, které se díky svému „intelektu“ nechalo zcela dobrovolně vyhubit. Máme na mysli lidského blbouna, který, zdá se, nevyhynul a ještě dlouho nevyhyne. Chtěly byste žít blbcem? Ne? Zas tak strašné to prý není. :-)

i

Mám dobrou známou. Nechám bez jména. Logicky.

Tahle známá úspěšně vystudovala dvě střední školy a částečně vysokou ekonomku. Je to inteligentní, sečtělá žena s poměrně slušným přehledem. Neobyčejně dobrotivá.

Když se vdávala, nechápali jsme, za koho. Není na místě a bylo by hloupé pohrdat člověkem, kterému osud nenadělil možnost vzdělání a titul. O tom to není. Její partner je blb zcela přirozeně, a nic by na tom nezměnil ani akademický diplom.

Zkuste si s tím člověkem chvíli povídat, a povyrostete o několik centimetrů, když do té doby neumřete smíchy nebo žalem nad přítelkyní.

Příklad? Ale s radostí

zJe to rodilý Pražák. Když jsme byli před lety v Sevastopolu na nějakém filmu, jehož název je mizivě podstatný, a když pominu anabázi s kupováním lístků, když tento umělec zakoupil vstupenky na příští týden, nechápali jsme hned několikrát.

Zaparkovali jsme na Senovážném náměstí a šli na Václavák pěšky.

Tento roztomilý jedenatřicetiletý miláček se postavil před Prašnou bránu a dívaje se zjihlým okem vzhůru, pravil: „To je nádhera, ten Orloj.“

„To je Prašná brána, miláčku,“ opravila ho něžně.

„Skutečně? Ale ta podoba…“

Nechala podobnost díla na Staroměstském náměstí a díla v ulici Na příkopech bez dalšího komentáře.

Došli jsme na Václavák. V té době probíhal v Praze filmový festival.

U ČKD stála ohromná socha Golema.

„No, ono je všechno v Praze hodně podobné jedno druhému,“ povídá její, v tu dobu ještě ne manžel, jen přítel. „Kdyby tu nestála ta gorila, tak bych řek, že jsme na Václaváku…“

Těch perliček z jeho podání bylo mnoho.


Nedávno jsme společně hráli „Aktivity“.

  • Netuší, co je střevlík.
  • U slova „soté“ kreslil prostírání na ubrus (asi asociace)
  • U pantomimy nebyl schopen nemluvit...

Ale tak strašně se snažil, aby soutěžící uhodli, tak upřímně... :-)


Vzala si ho.

Za léta jsme nabyli dojmu, že tím hlavním důvodem byl smysl pro humor, který jí rozhodně nechybí, a také velká obliba satiry a nadsázky. Ona se prostě baví. To je celé.

„Prosím tě, je to vůbec k žití?“ zeptala se jí nedávno lehce ovíněná Míša, když jsme u kávy probíraly ryze ženská témata.
„Jasně, že je. Je sice opravdu prvotřídní tupoun, ale je hodnej, neskutečně ochotnej, je ryzí a nemá hroty. Ani nemůže. On prostě není schopnej úskoku tím, jak je nekonečně naivní. Vpravdě si s ním člověk intelektuálně moc nepokecá, zato mě dostávaj některý jeho názory. A jeho hlášky si píšu, protože jednou napíšu knihu. Bude to bestseller.

Hele, tak například nedávno byl na tuty přesvědčenej, že vedle Nového Zélandu existuje i starý a argumentoval tím, že Křečany jsou taky nové a staré. Na druhou stranu, jeho lidský model myšlení je přímý a dobrý.

Klidně se oblékne ve tři ráno a jde pomáhat sousedovi s autem, kterým zapadl do bahna. Je to dobrák. Vzal lopatu a dvě hodiny makal, aby mu pomohl. Soused byl vděčný, a to i přesto, že mu při neopatrné manipulaci nakonec urazil tou lopatou pravý zrcátko.

Když naposledy vařil, vyrobil tak prvotřídní lepidlo, že ho dám možná patentovat jako zcela ekologický spojovací prostředek. Bude to pevnější než svár

Možná je holky lepší žít s hodným pitomcem, od kterého nelze čekat úskok, než s inteligentem, který ti později zraní srdce. Těch sedm let snad je dobrým důkazem, že nekecám,“ pravila.

Asi na tom něco bude, i když, chce to náturu, a tu ona má.

TÉMATA:
ONA S NÍM