Děkujeme další statečné čtenářce s nickem Elioza, která se nebojí vyjádřit k dnešnímu tématu.
Dnešní morbidní téma jsem nechtěla vůbec rozpitvávat. Protože i na tu pitvu by jednou mohlo dojít. Většina lidí nechce vědět kdy a kde a jak. Jsou však tací, kteří svůj osud chtějí mít dopředu určený a určitelný. Často se svěřují do rukou nejen kartářek a nechávají si věštit, kdy ona chvíle nastane. Neříkám, že bych to vědět nechtěla. Myslím, že ten, kdo toto chce vědět dopředu, je dost silný a připravený na konec, ať je, kdy je. A když není nebo bude za dlouho, tím lépe.
Věřit ale člověk může i babským pověrám či radám našich prababiček. Skutečnost může... a nemusí být... jiná. Záleží na nás a našich potřebách, dispozicích a nakonec i financích, jak si život užít nebo prožít a nééé ho jen přežít.
Nevyléčitelně nemocní lidé si ale právě tu poslední možnost přejí ze všeho nejvíce. Přežít! A přežít i někdy za každou cenu.
Horníci zavalení v dolech, také touží přežít, přestože nejsou nemocní. Horolezci zavaleni lavinou pod tunami sněhu doufají, že je vyčenichá bystrý nos záchranného psa a že znovu spatří světlo světa. Novopečené matky doufají, že jejich miminko v inkubátoru už nebude potřebovat kyslík a že se jeho plíce konečně naplní vzduchem, když se děťátko poprvé samo nadechne. Nikdo v tuto chvíli nepřemýšlí, co by dělali, kdyby...prostě se snaží přežít a žít. A já bych to chtěla také.
Ti, kteří ví, že do konce jejich života mají přesně či nepřesně tolik a tolik času, mají také větší šanci na to si uspořádat pozůstalost: rozloučit se se svými blízkými; vyhodit, co chtěli roky vyhodit; poslat "do prdele" šéfa, který je ponižoval a vyhrožoval vyhazovem, když se vzepře. Může napsat závěť, pokud má co odkázat svým drahým pozůstalým; obejmout ještě naposledy své děti a políbit je na tvář....to všechno mohou, i když jsou připoutáni na smrtelné posteli. A tak dále a podobně bych mohla pokračovat, co by se dalo, kdyby....
Dalo by se říct, že ti to mají o něco jednodušší, ještě mohou cosi stihnout. Záleží ovšem na úhlu pohledu. Někdo není tak silný přijmout svůj ortel smrti a vyrovnat se s ním. Volí proto i často zoufalý pokus o sebevraždu, někdy i s úspěchem.
Celkově je toto téma hodně smutné. Je dobré se zamyslet nad svým životem a NÉ nad svou smrtí. Nevěřím v posmrtný život ani v převtělení duše do jiného těla. Nepřemýšlím nad smrtí. Člověk má dost starostí, aby ukočíroval svůj dosavadní život. Proč se trápit? Proč přemýšlet o smrti? Smrtelným nebezpečím se dá leckdy předejít, ale lidé zaslepeni svým egem, majetkem, alkoholem či drogami to nevidí...řítí se tam, odkud není návratu. Ale je to jejich volba.
Já chci život prožít a nééé přežít....;-)
Elioza
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.
Jsem ráda, že jste dnešní téma pojala po svém. Vždyť není jen o smrti, ale i o životě
Co si myslíte o posledních větách čtenářky Eliozy? Shodujete se s ní v tom, že často sami hazardujeme se životem? Že si sami vědomě život zkracujeme? Co děláte vy proto, abyste žila co nejdéle? Myslíte, že přemýšlet o smrti je morbidní, nebo lidské? Napište nám také svůj názor
Na vaše příspěvky se těšíme na adrese: redakce@zena-in.cz
Soutěž: indicie 5
"Ještě jsem nic neudělal..."
Nový komentář
Komentáře
Kdybychom viděli do hlavy, nebo duše sebevraha....myslím si, že ten člověk nevidí v ten okamžik pro sebe východisko ze své situace. Nepomyslí na své blízké, co jim tím způsobí. Děti si to ponesou po zbytek života.
Znám případ, že dcera si vzala život po třiceti letech na stejném místě, jako její matka.
nikdy jsem si nemyslela, že sebevrazi jsou slaboši, i když to psychologové, psychiatři a tlusté knihy hlásají.
Když si představím v praxi, že si vědomě např. mám podřezat žíly, nebo se zasypat dávkou léků, či chtít skočit z mostu, pod auto apod... tak vím, že jsem slaboch já a že na to nemám.
Sebevrah je podle mě člověk, který se ocitl v úzkých a už nenašel východisko ze svého problému, anebo je to útěk před zodpovědností, možnost objevení jeho velkého tajemství...
Zrovna tak je možné polemizovat o posmrtném životě. Častokrát si myslíme, že jsme vzdělaní a že to máme všechno pod kontrolou a pak přijdou okamžiky, které se vymykají zákonům fyziky, logiky... to, že něco nevíme, to ještě neznamená, že to není. A že někdo věří, to není důkaz, že je hlupák či zaostalý.