605b1eea6b259obrazek.pngNejoblíbenější byly ovšem její příspěvky v Ženských listech či populárních Kalendářích paní a dívek. Psaní ji nesmírně bavilo, ale především živilo ji i její rodinu.

Narodila se roku 1862 v Králově Dvoře jako Marie Popelková v rodině živnostníka. Ten ale díky důvěřivosti přišel o majetek, a tak se rodina z existenčních důvodů odstěhovala do Prahy, kde se otec nechal zaměstnat jako domovník a prodavač, aby svým dětem zajistil nějakou budoucnost.
Mariiným snem bylo stát se učitelkou. Díky špatnému zraku ji však nepřijali na učitelský ústav, a tak začala pracovat jako vychovatelka v bohatých rodinách. V rodině svého pražského strýce objevila spisy Palackého, Tomka a Šafaříka a stala se z ní horlivá vlastenka.
V Praze dokonce získala možnost navštěvovat některé přednášky na filozofické fakultě Karlovy univerzity, které začínaly oslovením dámo a pánové, neboť v té době byla jedinou ženou v sále.

V roce se 1885 seznámila s nedostudovaným právníkem Arnoštem Biliánem, za nějž se v roce 1892 provdala. Po svatbě se s ním přestěhovala do malého domku na Vyšehrad, který dodnes stojí. Nachází se mezi Táborskou a Leopoldovou bránou naproti Jedličkovu ústavu. Najdete tu Popelčinu pamětní desku z bílého mramoru. Manžel tu jako výběrčí mýta a potravní daně dostal služební byt. Právě tady u Táborské brány musely vozy jedoucí do Prahy platit daň.
605b269cd7a3eobrazek.png
Foto: Domek V Pevnosti čp. 12/7 byl postaven v roce 1841, spisovatelka tu žila do své smrti. Ilustrace K. Stolaře z knihy Pražské domy vyprávějí VIII. Wikipedia

Manželství bylo sice považováno za vydařené, narodily se z něj čtyři děti (jeden chlapeček zemřel jako miminko), nicméně nebylo ideální. Hlavním problémem byla duševní nemoc manžela a s tím spojená i finanční tíseň. Ostatně peníze, tedy jejich nedostatek, tu byly na denním pořádku.

Přesto Popelka svým dětem umožnila získat kvalitní vzdělání, všechny byly vysokoškolsky vzdělanými lidmi. Syn Zlatko se stal doktorem přírodních věd, dcera Zora středoškolskou profesorkou a dcera Květuše působila na pražském magistrátu. Vzdělání si Popelka vysoce cenila, nejspíš proto, že jí nebylo dopřáno.

V roce 1918 postihla rodinu velká tragédie. Arnošt Bilián spáchal sebevraždu. Zastřelil se kvůli duševní chorobě a depresím s ní spojenými, ale také kvůli šikaně ze strany rakouských úřadů za své politické názory. Rodina tak přišla oficiálně o živitele, i když vlastně díky manželově duševní nemoci 605b20d18a3d4obrazek.pngstarost o rodinu ležela hlavně na Popelce. Kromě příspěvků do novin a časopisů pokračovala v psaní čtenářsky oblíbených sentimentálních příběhů. Ze svých jmen Marie Popelková Biliánová si zvolila si originální umělecké jméno Popelka Biliánová.

Popelka stála i u zrodu českého dívčího skautingu. Organizovala letní pobyty pro dívky a pořádala také dětská divadelní představení, k nimž sama psala texty. S dětmi je také nacvičovala. Pro děti z hůře situovaných rodin také sbírala darované obnošené šatstvo, boty a hračky.

Vyšehrad, kde žila od svatby až do své smrti, si skutečně zamilovala. Od pamětníků sbírala pověsti a také je zpracovávala. Když nastal v Praze stavitelský boom a hrozilo, že se začne i na Vyšehradě stavět, bojovala Popelka za zachování této idylické části Prahy. Nakonec tu k ničemu nedošlo. Jistě i její zásluhou se z tohoto místa stala národní kulturní památka.
Jak stárla, její problémy se zrakem se výrazně zhoršovaly. Nakonec po operaci šedého zákalu oslepla úplně. Těžce to nesla, vždyť psaní byl její celý život! Zemřela v roce 1941…

605b214da9327obrazek.pngFoto: Wikipedia

Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Reklama