Foto: Shutterstock
Srovnání života ve městě a na vesnici se věnuje řada průzkumů. V České republice jeden takový realizovala v roce 2015 Česká spořitelna. Vyplynulo z něj například to, že ve větších městech a v Praze utratily domácnosti měsíčně v průměru 15 až 20 tisíc korun. Oproti tomu výdaje domácností na vesnicích a v malých městech se pohybovaly mezi 10 až 15 tisíci korunami. Vzhledem ke stáří výzkumu je zřejmé, že dnes by to bylo pravděpodobně více ve městě i na vesnici.
Dalším zajímavým zjištěním byla skutečnost, že denně používá auto téměř třetina obyvatel vesnic/menších měst, což vede k větším nákladům na dopravu. Naopak v Praze používá auto každý den jen 17 % obyvatel.
V rámci portálu Obce v datech dochází pravidelně k porovnávání ukazatelů kvality života (zdraví, materiální podmínky i vztahy mezi lidmi) ve 206 českých obcích a výsledkem je index kvality života. Na vrcholu žebříčku skončila v roce 2020 obec Říčany u Prahy, na druhém místě se ovšem umístilo přímo hlavní město Praha.
Život ve městě sice bývá dražší, ale skýtá mnoho výhod. Tedy, když zrovna neřádí pandemie. Je to zejména lepší dostupnost restaurací, obchodů a dalších služeb, častější intervaly městské dopravy a více možností kulturního vyžití. Na druhou stranu jsou tu i jevy, které mohou mít negativní dopad na fyzické i duševní zdraví.
Studie zveřejněná v magazínu Acta Psychiatrica Scandinavica například ukázala, že lidé ve městech mají o 21 % větší riziko úzkostných poruch. Městský život je totiž podle vědců více stresující a lidé jsou pak náchylnější k úzkostem a depresím. Studie z roku 2017 v European Heart Journal dále uvádí, že městské znečištění a hluk mohou způsobovat problémy se spánkem a poškozovat kardiovaskulární systém.
Vždycky je to tedy něco za něco a vždy se najdou lidé, kteří nedají dopustit na život ve městě, stejně jako ti, kteří by ani za nic neopustili svou vesničku. Požádaly jsme dvě maminky žijící v rozdílných prostředích, aby se nám svěřily se svými názory.
Lucie: fandí životu na vesnici
Foto: Shutterstock
Jako mladá studentka jsem si užívala ruch velkoměsta, ale když přišly děti, přesunuli jsme se s manželem na vesnici. A rozhodně nelitujeme. Podařilo se nám sehnat o dost levnější pozemek a postavili jsme si vysněný domeček. Ve městě by nás to stálo o dost víc. Prioritou pro nás ale byla blízkost většího města. Bydlíme od něj sice jen deset kilometrů, ale autobusy moc dobře nejezdí, takže dvě auta jsou pro nás nutnost. Obě děti chodí na základní školu, za běžných okolností působím trochu jako taxikářka a po škole je rozvážím na kroužky.
Co se týče obchodů, máme jeden krámek, ale je otevřený jen ve všední dny do 16:00 a v sobotu do 10:00, když něco zapomenu koupit, opět musíme startovat auto a vyrazit do města. Ale, jak říkám, je to kousek, takže se to dá zvládnout.
To, že se na vesnici všichni znají, beru jako výhodu i nevýhodu současně. Každý o každém všechno ví a já nejsem zrovna fanynkou drbů.
Potěšilo mě, jak jsou děti na vesnici vychované. I ty starší samy od sebe zdraví, na což jsem ve městě nebyla vůbec zvyklá. Tam mě nezdravily ani děti od sousedů.
Velkou výhodou je naše zahrada. Děti lítají venku od jara do zimy a domů se chodí jen napít a najíst.
Trošku mi vadí, že už s manželem nemáme tak bohatý kulturní život jako dřív, a když vyrazíme do města za přáteli, jeden z nás se musí vzdát alkoholu, aby nás mohl odvézt zase domů.
Obecně jsem ale moc spokojená a jestli se někdy přestěhuju zpátky do města, tak až budu stará, nebudu schopná řídit a budu potřebovat častější péči doktorů.
Iveta: fandí životu ve městě
Foto: Shutterstock
Na vesnici jsem nikdy nebydlela a ani to nehodlám zkoušet. Jsem skrz na skrz městský člověk. Mám ráda ruch a lidi. Praha, kde s manželem a dětmi bydlíme, má všechno. Člověk si tam najde klidné i rušné kouty. Záleží na tom, co zrovna hledá. I po deseti letech máme co objevovat a rozhodně nemáme Prahu prochozenou křížem krážem.
I když během pandemie, kdy se kvůli opatřením nesmělo skoro nic, ztratilo velkoměsto velkou část svého kouzla. Bydlíme v bytě, takže jsme byli v zimě pořád zavření doma. Teď už se snad všechno zlepší.
Vyrostla jsem na menším městě a pamatuju doby, kdy se ve čtyři nebo v pět zavřely všechny obchody. Na vesnici je to tak podle mě doteď, pokud tam vůbec nějaký obchod je. To v Praze nehrozí, vietnamské večerky jsou otevřené do noci. Takže když si vzpomenu, že chci čokoládu, vyběhnu ven a prostě si ji koupím. To samé třeba multikina, před pandemií jsme si prostě vybrali čas promítání, který se nám nejvíc hodil. Jinde se promítá třeba jen jednou denně.
Jako nevýhodu vnímám, že děti to mají do školy trochu dál a musí samy MHD. Bojím se o ně, ale zase se otrkají a nebudou to žádné ustrašené padavky.
Nájem je sice vyšší než jinde, ale zase to vyváží vyšší platy. Vadí mi nemožnost v centru normálně zaparkovat, ale zase mohu kdykoli a kdekoli naskočit do MHD, spoje jezdí každou chvíli.
Zdroje: Acta Psychiatrica Scandinavica, European Heart Journal, Obce v datech, Česká spořitelna
Čtěte také:
Nový komentář
Komentáře
U nás hlavní roli hrály pravda peníze ale to se nakonec elegantně vyřešilo půjčkou. Nakonec jsme si koupili rodinný baráček na vesnici a ten postupně začali upravovat. Je pravdou že jsme se začali také starat o dobytek. Teď poslední přírůstkem byly slepice a spolu s tím i napáječky pro slepice které ušetří mnoho námahy.
bydlím od narození na vesnici ve městě sem nikdy nebydlel ale jak sem chodil sšt do opavy tak sem svym spolužakum z města zaviděl jak to maj blízsko a mohly i déle spát a byli i do 20 minut doma. ja musel čekat hodinu na autobus a dalších nejmín 60 minut jízdy než sem přijel domů. apokud bydlely ještě v bytě tak nemusely robit nic kolem baráku tak že pokud se nemusely učit mněly veget ja sem sice ještě nemusel robit kolem baraku ale musel sem se často učit takže když nebyl žadny test nebo úkol byl sem rád.
ted už dávno sšt nechodím ale musyse furt robit kolem baraku a jelikož my máme hodně velky pozemek tak často hodně času zabere sekaní travy a peněz za benzín pokud se nemusí dělat tohle tak se mus vymýšlet jiné věci aby se nenudiloale to že jiní chodí do hospody a miné tak toje nezajem.
a také chci ještě napsat že bez řidičaku se neobejdete pokud ne žijete v nějakem velkem městě tam máte všechno přiruce a dálší věc jestli se někdy přestěhujete na vesnici tak sy dávejte velky pozor nalidi zvlaště ty staré kriply chtěji znat jak koliv drb nebo pomluvu a pokud zvas nic moc nedostanou tak si začnou něco vymyšlet a budou klidně i pomlouvat a pokud koupite dům z pozemkem tak si nekupujte zbytečně velky pozemek protože jinak stravíte mnohdy spouty času kolem baraku není to nic prolidi co odmakaji svoje v práci a potom jdou bud do hospody ne sednou k télce.
Bydlela jsem na vesnici i na samotě a teď v menším městě. Takže můžu porovnat. Nejraději město a kdyby to byla Praha a to v centru, tak ještě lepší.
Já nevim. 27 let jsem bydlela v Praze, pak 29 let na vesnici střediskový
Byla tam skola, školka a lékař. Jeden maly krámek. Ale měla sem tam i praci. Když sme tam přisli, tak tam bylo asi 500 obyvatel. Teď je tam asi 4tisíce 
Zastavěny pole, louky. Integrovana doprava do Prahy, velká samoška. Ale my se na důchod odstěhovali dál na jih, do domku. Mala ves, ale je tu lékař, samoška a cukrárna! 
. A abych řekla, tak ja byla a jsem spokojena všude. I když je pravda, že do Prahy bych už jít bydlet nechtěla. Kdybych si mohla vybrat, tak bych chtěla domek v malym městě. Jako třeba Sedlčany, Pacov, .. Důležitý je, aby byl člověk spokojeny, tam kde je.
Jo a co se tyce dojíždění do zaměstnaní. Tak v Praze se taky dojíždí.
Pocházím z vesnice. 13 let bydlím ve městě a už bych nikdy na vesnici nechtěl. Barák a zahrada sežerou spoustu peněz a práce, musí se dojíždět do zaměstnání. Já bydlím na konci malého města, kde je klid, vše od školky až po nemocnici mám kousek.
To se nedá říct takhle obecně. Záleží na tom, jaké město, jaká vesnice, a i v rámci větších měst jsou různé čtvrti, kde se bydlení může diametrálně lišit. I v Praze jsou místa, kde to vypadá jako na vsi, a nebýt úředních cedulí, člověk neví, že je to tam taky Praha. Obecně vzato, spíš jsem asi pro město, ale s mnoha výhradami.
Například se mi docela líbí Brno, ale jsou tam místa, kde bych fakt bydlet nechtěla. Dtto Ostrava. Liberec je taky fajn, ale zase bych si hodně vybírala, který kus Liberce. Takové Ústí - které dle internetu neexistuje, stejně jako Finsko 
- to je vůbec kapitola sama pro sebe. Úžasné město v krásném prostředí, ale nesmíte se koukat moc zblízka do některých ulic... Naopak mě třeba nezaujala Plzeň, ani neumím pořádně říct, proč. Budějovice, kde by "chtěl žít každý", taky moc ne. Zato mi přijdou zajímavé Drážďany a Bratislava. Z menších měst jsou celkem sympatické Čáslav, Kutná Hora, Kolín, Nový Bor, Česká Lípa, Mělník by taky šel, a ani Poděbrady bych nezatracovala. Vesnice jmenovat nebudu, těch je moc, ale zcela určitě by se mi nelíbila vesnice, která je víc než místo k životu skanzenem pro turisty a nakašírované centrum turistického ruchu. Pár takových znám, a je to děs. Horší než to velkoměsto. 