Nadnárodní společnosti dnes nenabízejí jenom samé výhody, ale také povinnosti, které se nutně váží k té které funkci.
„Marek jako odborník na elektrotechniku dostal práci ve firmě, která na východě republiky otevřela filiálku. Dohodli jsme se, že žádné velké stěhování nebude a že to bude on, kdo bude pendlovat. Oba dva jsme tuto Markovu příležitost vzali jako výzvu – Marek firmě ukáže, co v něm je, a my dva uvidíme, jak jsme schopni zvládat toto slaměnné vdovství.“
Šárka s Markem si samozřejmě na nový způsob života museli zvykat – najednou pro každého byla spousta volných večerů, hlavně poté, co televizní pořady a rádoby nenucené čtenářské chvilky už přestaly bavit.
„Protože jsme o víkendech chtěli být spolu, své volnočasové aktivity jsme nasměrovali do pěti dnů. Zapsala jsem se na kurzy keramiky, začala chodit do jazykovky a předplatila si kurzy power jógy v jednom fitku, kam jsem předtím chodila dost nepravidelně. Vlastně jsem tím vyřešila i takový problém, že asi tak po dvou měsících jsem začala mluvit i s hrníčkem v kuchyni – zjistila jsem, že prostě nepopřu fakt, že jsem komunikativní typ, tak jsem to vyřešila tímto způsobem.“
Že by nebyly žádné partnerské problémy? Žádných závažných si Šárka a ani prý Marek nejsou vědomi. Oni sami mají toto manželství na dálku v nich samých vyřešené. Po čase si sedli a z jejich
„Komunikujeme a řešíme podstatné věci, ne jestli jsou k večeři lepší rohlíky, nebo pizza. Takovými každodenními věcmi si ty naše dva dny opravdu nekazíme. Taky jsme oba dva dospěli k názoru, že to naše oddálení je vyjádřením určitého spojení a důvěry. Důvěry, o které nepochybujeme, ale nevěřili byste, že ten, kdo se snaží zasít ono semínko nedůvěry, je vaše okolí.“
Přeci jenom by se dalo říct, že se styl života v určitém směru posunul, přizpůsobil ekonomickým změnám. Ale myšlení lidí zůstává stejné. „Kolikrát už jsme slyšeli, že si tím určitě řešíme ten či onen partnerský problém, že nám to takhle spolu dlouho nevydrží, že místo abychom se rozvedli, tak jsme to zakamuflovali Markovou prací na druhém konci republiky, atp.“
Já jim oběma přeji moc štěstí, ať jim toto období přinese mnoho pozitivního a ať věří hlavně sobě.
Co pro Vás znamená manželství na dálku? Dokázali byste takhle žít?
Nový komentář
Komentáře
Vztah na dálku může fungovat, proč ne.. záleží na lidech, ne na vzdálenosti. Znám pár prima lidiček, kterým to takhle funguje už celé roky (manžel má práci na druhém konci republiky). Mají štěstí, vídají se každý víkend. Jedni z mála lidí, co znám, jejichž manželství je ŠŤASTNÉ. Jasně, není to tou vzdáleností
- jak říkám: záleží na lidech. Pak to klape, ať jsou spolu 24 hodin denně, nebo jen jednou za dlouhý čas - stále jsou si blízcí.
- jde to. :-)
Ono... život se může zamotat všelijak. Třeba, po letech manželství denně spolu najednou nová práce, větší vzdálenost... Pevný vztah by to nemělo ohrozit. Jak řekla Matiee
A jak tak pročítám ohlasy, koukám, i tady je docela dost vás, kterým to funguje (nebo fungovalo, po ten čas, kdy to bylo nutné)
Matiee: Já mám čas na všechno to, co ty, a to jsme s manželem spolu 24 hodin denně.
Vás vztah s partnerem omezuje, že jste rády, když je pryč? Já se taky často válím s knížkou, cvičím, chodím ven s kamarádkama, večeře nevařím a šůruju s mírou. Nepotřebuju, aby kvůli tomu můj partner někam odjížděl.
mamina (56.): ale to přece není o tom, že by člověk nebyl schopen bez partnera přežít. Já UMÍM žít sama, ostatně ve svém dospělém životě jsem byla dlouho sama, bez partnera. Ale už nechci. Vybrala jsem si svého partnera, protože jsem s ním chtěla být - pořád, ne proto, abych žila sama.
Můj předchozí vztah byl na sakra velkou dálku (Houston-Praha) a prostě to nefungovalo. Ano, já umím žít svůj život, postarat se sama o sebe, mám přátele a skvělé hobby, dobrou práci, vystačím si. Ale potom jaksi jeho návštěvy jednou za 2 měsíce postrádaly smyslu. Většinu času jsem si připadala, jako že jsem bez partnera. Ale bylo to o to horší, že mě všichni přátelé a známí považovali za zadanou a podle toho se mnou také jednali. Je smutné sedět doma sám, když si přátelé myslí - co bych ji zvala do kina, vždyť ona má kluka?
A co víc, můj tehdejší partner mi nemohl být partnerem, protože tu pro mě nikdy nebyl, když jsem ho potřebovala, když mi bylo zle, když jsem se bála, když mi někdo ublížil. Pocit, že když vám je smutno, můžete se k němu stulit... že vás namasíruje, když vám ztuhne krk... uvaří vám čaj s medem, když máte chřipku... a samozřejmě že vy chcete dělat totéž pro něj... ale můžete si akorát tak telefonovat... ne, děkuju, vztah na dálku opravdu není nic pro mě.
Já to taky zažila a myslím, že to bylo fajn. Byli jsme s přítelem dva roky, pak byl dva roky v zahraničí, lítal domů každý víkend, já si všechny ostatní volnočasové aktivity naplánovala na pracovní dny a kamarádky taky. Snažila jsem se v práci, aby mi nic nepřelezlo do víkendu. A víkend jsme měli vždycky intenzivně pro sebe. A ne že bysme nevylezli z postele.
Spíš nevím, jestli jsme pro sebe neměli kolikrát víc času, než když je teď zpátky a buď on nebo já chodíme z práce v noci, pak koníčky, sport, kamarádi a kdoví, jestli toho čistýho času, kdy si se opravdu věnujeme není někdy míň. Ale už bych neměnila!
Dodnes mám noční můry z toho, že opět na celý týden odjíždím a uvidím svého přítele až za pět dní.....nikdy bych tohle už nechtěla zažít. Jsem ráda když vím, že se opět večer sejdeme doma a budeme spolu až do rána.
Vztah na dálku jsem taky zažila, protože on je cizinec, vídali jsme se ze začátku třeba jen dvakrát za rok, pak těch návštěv na obou stranách přibývalo a teď už jsme tři roky manželé, žijeme tady a klape nám to stejně teď jako to klapalo i předtím. Asi je to spíš o tom, jestli ten vztah někdo udržet chce nebo ne. Jasně že mi bylo vždycky dost líto, když odjížděl a věděla jsem, že se pár měsíců neuvidíme, ale přežili jsme to. Zpětně bych už to ale nechtěla
Ťapina: spíš fenomén internetové generace
Taky to znám, zažila jsem to několikrát, když jsem se seznámila s někým z daleka... většinou to nefungovalo
ale to jsem byla mladá a blbá.
.
Poslední vztah fungoval na dálku rok (Praha - Hradec), ale to bylo přechodné řešení, teď spolu už další skoro rok žijeme v jednom bytě a funguje to dokonale
Taky si myslím, že je to většinou přechodná záležitost, než se lidi sestěhují... ale chápu, že můžou být i tací, kterým víkendový vztah vyhovuje a neměnili by. Každý to holt máme jinak
medved: Klíííd, to je jenom fenomén internetové koncentrace
moc me prekvapuje kolik holek pise, ze vztah na dalku je pro ne dennim chlebem
...presto si myslim, ze je to prechodne a celozivotni reseni...nebo ne ?
ja (naivne) myslela, ze je to vzacna vec, promile vztahu a ted si zacinam ve svem kazdodennim vztahu pripadat jako exot
smekam pred Vama...smirovala bych se s takovym vztahem hodne tezko...ale kdyz se chce a musi se...holt jde vsechno
Bridgetj: nedivím se, že nikdo nechce dělat ručitele na hypotéku - chcete dítě, a kdo by jako tu hypotéku splácel ? Z mateřské teda těžko...
Taky bych to nedokázala, vyhovuje mi být spolu. Já bych to spíš viděla jako to, že každý žije svůj život a občas protne, jak psala JanaS.
bych se asi nedoplatila
. Já jsem takovej
stýskací typ.
Jo a
piknik: A jak dlouho bude muset ta Tvoje "chuděra" čekat než Tvoje děti odrostou ??? Jestli vydrží, tak si zaslouží obrovský obdiv.
Známá čekala šest let na to než jejímu příteli zamřela manželka na rakovinu.
On milence nechal postavit barák, finančně ji podporoval a když jeho žena zemřela, tak se ta moje známá pomalu chystala na svatbu a jaké bylo její překvapení, když jí milej zlatej oznámil, že má novou přítelkyni a svatba nebude.
Jí je teď 34 a všechno co má je ten pitomej barák a oči pro pláč.
Nevím, proč by to měl být problém.
Jsou lidi co umí žít sami nebo se to musí naučit. Vezměte si ženy těch mužů co pracují nepravidelně a nepřetržitě. Moje máma se musela taky jako mladá nevěsta naučit žít se strojvedoucím, co jezdil po republice a ne jen na místních tratích...a šlo to. Býval pryč celý noci i dny, soboty, neděle, svátky, narozeniny
Navíc na malým městě bez auta, bez kulturního vyžití. A další profese...letec, námořník, ale třeba i montér a další a další. Není to o tom jestli to vztah rozbije, ale o důvěře, lásce, o volnosti.
a nemyslím, že by se nějak navzájem dusili, jen to tak prostě potřebují
Chápu ale i ty co potřebují mít partnera po celou dobu u sebe pro svůj pocit jistoty a bezpečí
gryzli: Ano ano, a proto každá žena přihlásí muže k pracovnímu pohovoru co nejdál od místa bydliště, jde tam za něj, dostane pro něj místo a posadí ho na vlak. Aby si mohla užívat doma klidu a chlap chudák mohl dřít dvanáctky. To zní logicky
Vztah na dálku jsem zažila a není nic pro mě, celý týden nám bylo smutno, pořád jsme si volali, toužili jsme po sobě... Pak o víkendu jsme nevylezli z postele
takže jsme vlastně krom
spolu nic jinýho nedělali, to přece nemohlo mít dlouhý trvání
Luciš: Nechceš zaskočit k nám? Potřebuju umýt okna
. Hezky si to v pátek užijte, vítání jsou fajn...
vse se da zvladnout, kazdy je jiny,..nekomu to vyhovuje -nekomu ne..
uz jsem si zvykla na svuj svobodny klid a me by to i vyhovovalo..
Já mám zrovna svého
druhý týden včetně víkendu na školení v Rakousku. Je to docela síla, když sme před tím byli denodenně spolu i v práci tři roky. Moc se těším na pátek, tentokrát přijede na víkend domů a pak bude zas nejmíň čtrnáct dnů v tahu. Je to jen jednorázovka. Pořádně gruntuju ve kvartýru, pozašívala na co nebyl čas (fusekle), ušiju si sukni, povlečení, co se mámě válí tři roky ve skříni látka, pudu sednout s kamoškama, vyrazíme nakupovat...