5a3c861953cb9-obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Žaneta patřila mezi ženy, pro něž je mateřství prioritou. O své dva syny se vždy bezchybně starala a dávala jim svou lásku najevo vrchovatou měrou. Tím spíš, když je před devíti roky opustil jejich otec. Odešel k milence, která nestála o to, být macechou. A on dal přednost její společnosti před vlastními dětmi. S chlapci se vídal jen párkrát do roka, a to vždy jen krátce. Zprvu se jeho pozornosti dožadovali, ale časem pochopili, že mu na nich až tolik nezáleží. Proto na otce částečně zanevřeli a postupem času dokonce schůzky s ním odmítali. Až letos úplně otočili. A to tak, že se k němu na konci prázdnin přestěhovali.

„Přišli s tím za mnou jako s hotovou věcí. To jsem jim měla bránit, když to chtěli? Ondrovi je šestnáct, Maxovi čtrnáct. Už jsou ve věku, kdy jim matka nemůže úplně přikazovat, co mají a nemají dělat. Zvlášť ne v případě, kdy chtějí ke svému otci,“ krčí rameny zdrcená matka, která dobře ví, co děti ke stěhování přimělo. Je jim jasné, že u otce budou mít větší klid.

„Honím je do učení, uklízení, nenechám je poflakovat se kde buď. Na rozdíl od mého exmanžela, který nic z toho neřeší. To jsou samé dárečky, výlety, leháro, pohodička. Proč by se tam pak netěšili, že jo? A je úplně jasné, proč to dělá! Potřebuje si přeci vyžehlit těch devět let, kdy na kluky totálně kašlal. Teď už může. S původní přítelkyní, která děti nesnášela, se totiž před rokem rozešel a nabrnknul si jinou. Taky rozvedenou, s jedním dítětem. Tak si s ní teď může hrát na velkou, spokojenou rodinu,“ popisuje Žaneta s tím, že ona teď zůstala sama. Dohodli se, že kluci k ní budou jezdit alespoň jednou za dva týdny na víkend. To jí sice nestačí, ale dobře ví, že hádáním se s nimi a vynucováním si, aby bydleli s ní, by si nepomohla.

„I kdybych je třeba i přinutila bydlet se mnou, třeba ve střídavé péči, jak by na mě asi koukali? To bych je ztratila úplně. Tak jsem je nechala jít. Věřím, že ani jejich otec nebude ve výchově tak měkký, když je bude mít na starosti. A jen doufám, že si kluci časem uvědomí, kdo z nás dvou jim dal ze svého života víc, komu na nich víc záleží. To ale neznamená, že mě jejich rozhodnutí nezranilo. Jsem totálně zklamaná a cítím šílenou nespravedlnost,“ dodává Žaneta.

O vyjádření jsme požádali terapeutku Kristínu Pelikánovou:

Žaneta přichází se situací, která se jí stala. Taková situace může otřást našim životem, jak se tedy Žaneta cítí? Mluví o tom, že je zklamaná a cítí nespravedlnost. Jak to prožívá? Pláče? nebo je podrážděná? Jak se jí teď existuje? S čím do terapie přichází? Je možné, že chce současný stav nějak změnit nebo už to i zkoušela. poprosila bych Žanetu, aby zkusila tento příběh barvitěji popsat. Takto to zní, že se to stalo se dne na den. Co tomu předcházelo? V jakém vztahu a kontaktu jsou kluci a ona se svým ex? Tyto otázky a odpovědi by pravděpodobně zabraly jedno sezení. Záleželo by zda by žaneta chtěla dále docházet a tuhle zkušenost více rozebrat. Já bych se pokusila jí k tomu dodat odvahu. Pokud jí něco takového vadí - může zasáhnout. I kdyby jen rozhovorem s bývalým manželem nebo dětmi, které jsou ještě nezletilé. Pak jsou tu ještě praktické otázky. Jaká dohoda po rozvodu vznikla? a jak se tyto dohody v čase upravovaly? Pokud je má například ve výhradní ona, tak bude pravděpodobně potřeba se spojit i s nějakým sociálním pracovníkem - odborníkem, který se v tomto odvětví vyzná. Záleží, co chce Žaneta dělat. Pokud to neví, tak to společně zkusíme zjistit. Žanetě bych také doporučila navštívit jednu z poraden pro rodinu, které jsou ve velkých městech. 

57ed378a1019c-obrazek.jpgKristína Pelikánová je jednou ze zakladatelek platformy Feministické terapie, pracuje jako terapeutka, psychoterapeutická poradkyně a lektorka. Má vystudovanou Pražskou vysokou školu psychosociálních studií a absolvovaný psychodynamický psychoterapeutický výcvik. Během sezení se často s klienty vrací do minulosti, do důležitých a často traumatických momentů, které ovlivňují klientovu přítomnost i budoucnost.

Do terapií zahrnuje i feministický aspekt, a to tak, že poukazuje, že naše životy ovlivňuje kromě nás samotných i společnost, od které se nelze oddělit. Zabývá se tématy duševního zdraví, zotavení s duševních onemocnění a provázení během procesu zotavování, vztahy, vyhořením, prokrastinací. 

Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.

a170c6fb8b8a7-se5.jpg
MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:
Vytáhla jsem dceři rukáv a zůstala koukat, popisuje Žaneta. Sebepoškozování u dětí řešte s chladnou hlavou, říká psycholožka
TÉMATA:
PÉČE O DĚTI PUBERTA RODINA ROZVOD VÝCHOVA DĚTÍ