Manžel ke mně přestal být milý. Ne že by někdy nějak extra byl, ale je to čím dál horší.

„Nezlob se, Terezo, ale já ti vždycky říkala, že on není nic pro tebe, myslela sis jako naivka, že se léty změní, a podívej!“ rozumovala kamarádka z dětství u kávy.

Cestou domů mi docházelo, že má pravdu. „Tak proč ho miluju?“  Byla první věta v předsíni před zrcadlem. A pak vidím sama sebe v tom zrcadle, jak zvedám telefon a vyťukávám číslo.

„Aha, hm," mumlám si při čekání a slyším jen tupý tón. „Prosím tě, kde jsi, hned mi zavolej,“ říkám do hlasové schránky. „Prosím.“ dodávám ještě.

Už mi bylo všechno jedno, šla jsem se totálně ztrapnit. Postávala jsem na rohu ulice, je odtud pěkně vidět a jinudy se jet nedá. Výsledek se dostavil těsně před druhou hodinou ranní. 

„Šárko, já ho viděla," fňukala jsem do telefonu kamarádce jako nějaká 17letá puberťačka.

„Cože, koho jsi viděla, víš, kolik je hodin, proč nespíš?"

„Já čekala na Radima před domem."

„Ježiš, ty nejsi normální, že se..."

„Oni se muchlovali," oznámila jsem jí v půlce její věty.

„Tak to by stačilo!" prohlásila rezolutně a zároveň ospale. „Běž domů, dnes za tebou dojdu." Oznámila mi a zavěsila. Poslechla jsem ji. Ale usnout šlo jen stěží.

 

„Čau, jdem na to."

„Jdeme na co?" Ještě v pyžamu jsem si prohlížela energickou a na první pohled naštvanou Šárku. Sjela mě pohledem.

„Takhle nikoho neokouzlíš, děvče, poslouchej," vylíčila mi její plán, a jelikož byla machr, díky svému zaměstnání přes PC, internet a vizáž, pustila se do práce. Chtěla totálně změnit mou image. Úplně mi změnila účes, oblečení, a prý to nejdůležitější nakonec. Nechápala jsem, co je nejdůležitější, ale když  nakonec, tak nakonec. Musím uznat, že nový účes mě naprosto proměnil. A z reakcí rodiny usuzuji, že k lepšímu.

 

„A teď ten důležitý bod," mrkla na mě.

„Co?" nechápala jsem. „Co chceš prosím tě ještě změnit, už mám všechno!“

„Všechno ne a neříkám, že budu něco měnit, spíš obnovím." Sledovala jsem, co dělá, byla vždycky taková do všeho hr a kupodivu jí to v životě vycházelo. Šla najisto. Na internetu zadala adresu www.pradelnik.cz a já zírala na takové množství spodního prádla, že se mi hlava zatočila. Šárka se spokojeně opřela do židle. „Tak," rozhodila rukama, „můžeme vybírat."

„A na co mi to bude?"

„No to snad ne," plácla se do čela.„Na co asi, okouzlíš Radima, svedeš ho a nakonec mu oznámíš, že jdeš od něho."

„Ale..."

„Nezůstaneš s ním přece, nebo snad jo?" Zírala na mě tak upřeně a já začala cítit, že to chci takhle udělat. Vybraly jsme krásné spodní prádlo, dokonce i sexy, a zakončily to vyzývavou noční košilkou.

 

Dnes je den, kdy se Radim vrátil ze služební cesty a kdy se to mělo odehrát. Už mám celou tu parodii za sebou. Když to shrnu, prostě během toho, co byl pryč a já změnila image, mě Šárka vytáhla do společnosti. Prý abych nebyla pořád tak zakřiknutá a trochu nabyla sebedůvěry, což se jí myslím podařilo. Dokonce se našlo několik nápadníků, mezi nimi i Šárčin bratr. Možná to mi dodalo odvahu a sebevědomí.

 

A výsledek? No, trochu jsem změnila Šárčin scénář a Radima jsem neopustila. Moje proměna zabrala. Šárka stále radí jít od něj pryč, ale už jsme pár roků spolu a člověk si zvykne. Bratr Šárky je velice pozorný a hodný. Mimochodem, před chvíli mi Radim volal, že přijde domů později, a mně to vůbec nevadí.

 ¨

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Reklama