Zřejmě je vám jasné, proč jsem slůvko veteš dala do uvozovek. Ano, správně, protože starou veteš miluji. Já vím, že je to silné slovo a nemělo by se používat v souvislosti s věcmi, ale já si nemohu pomoct. Ke starým věcem, které chtěl někdo vyhodit, po někom jsem je zdědila nebo jsem je objevila v nějakém zapadlém frcu, mám vztah. A čím podivnějším způsobem jsem k nim přišla, tím větší radost z nich mám.
Staré věci jsou krásné, mají svůj příběh a duši a zaslouží si naši pozornost.
Jestli jste stejně potrefené jako já, pak je zítřejší téma pro vás jako stvořené. Budu se těšit na vaše příspěvky a samozřejmě i fantastické úlovky z bazarů, starých půd, smetišť a frců na adrese:
Veteš a soutěž, jak se to rýmuje?
Kromě povídání o vetešárně si můžete ještě zasoutěžit o krásnou látkovou knížku pro děti. Zítra v 10.00 zveřejníme její pravidla, tak se přijďte podívat.
