Památka zesnulých, Dušičky, Halloween, Samhain… Nespočet názvů nadcházejících svátků, jejichž cíl byl vždy společný – zavzpomínat na všechny blízké, kteří zemřeli, a pomoci jejich duším najít klid.
Zdroj foto: Shutterstock
Začalo to už za pohanů. Ti slavili v noci z 31. října na 1. listopadu takzvaný Samhain. Nešlo jen o přerod léta v zimu nebo začátek jejich nového roku, ale také o čas, kdy se stíraly hranice mezi světy živých a mrtvých. Tehdy se měly duše zemřelých navracet domů. Aby jim jejich blízcí posvítili na cestu, rozsvěcovali za okny svítilny z vydlabaných řep. Mohlo se ale stát, že mezi smrtelníky zabloudily i duše zlé. Na ochranu před nimi se Keltové převlékali do hadrů a malovali si děsivé obličeje. S oslavami zemřelých nebyli pozadu ani pohanští Slované, kteří byli Kelty do jisté míry ovlivněni. Pořádali oslavné rituály přímo na pohřebištích svých předků.
To všechno se začalo vytrácet se sílícím vlivem křesťanství. Církvi se nedařilo zažité pohanské zvyky vymýtit, a tak přišla s jiným řešením. Ustanovila v daný čas své vlastní svátky. A tak 1. listopadu slavíme Svátek všech svatých - v angličtině to je All Hallows' Day, z čehož lidé později odvodili Halloween. Na 2. listopadu pak připadá Svátek zesnulých či Památka na všechny věrné zesnulé, lidově řečeno Dušičky. Jejich kořeny spadají do 10. století našeho letopočtu, kdy je zavedl Odilo, opat z francouzské Cluny. Během dalších staletí si je začaly osvojovat křesťané z celé Evropy.
Pekli kosti a svítili máslem
Naši předkové věřili, že v noci před Dušičkami (z 1. na 2. listopadu) se duše zemřelých vrací z očistce mezi smrtelníky, aby si alespoň na chvíli odpočinuly od útrap. Proto se jim snažili všemožně ulevit. Nikdy ten večer nezapomněli vyměnit olej v lampách za máslo. To mělo sloužit všem duším, aby si namazaly rány po plamenech, které je po celý rok očišťovaly od hříchů pozemských. Podobně chladivý efekt na „spáleniny“ mělo mít i to, že se lidé před spánkem napili studeného mléka. Fungovalo to prý i v případě, že se jím symbolicky polili. Aby pak hladové duše nasytili, házeli do ohňů různé potraviny. Hospodyňky také pekly speciální sváteční pečivo – zakroucené rohlíky připomínající „kosti svatých“ nebo čtyřhranné pečivo s povidly nebo s mákem zvané „dušičky“.
Kromě toho se při svíčkách u hrobů zemřelých také modlili.
Na dušičky pamatujme, z očistce jim pomáhejme!
Budou na nás vzpomínat, až my budeme umírat.
V dušičkový večer, rozžehneme svíčky,
modlíme se tiše, při nich za dušičky.
Poslední již svíce zvolna dohořívá,
za duše, jichž nikdo, nikdo nevzpomíná.
Kdo však chtěl svým zemřelým blízkým zajistit pokojný posmrtný život na 100 procent, zaplatil za přímluvu „tam nahoře“ přímo církvi.
Za nic na světě však nebylo radno chodit do kostela v inkriminovanou noc. Věřilo se, že v pravou půlnoc mají bohoslužbu duchové, kteří každého živáčka v dosahu rozsápou na kousky.
A že strašidelné masky a průvody patří jen k novodobému Halloweenu? Kdepak! I tohle patřilo k tradicím našich předků, konkrétně v Podkrkonoší.
Zdroj foto: Shutterstock
Jak vzpomínat dnes?
Přestože na pověry možná nedáte, není od věci na blízké, kteří už s vámi nejsou, zavzpomínat. Nemusí to být jen o návštěvě hrobu, jak jsme zvyklí. Zapalte svíčku, vytáhněte staré fotky a historky, zavzpomínejte společně. Najednou budou vaši blízcí zase s vámi. A je přitom úplně jedno, jestli na povídačkách o propojení světa živých a mrtvých něco je. Tohle období (ať už jde o noc z 31. října na 1. listopadu, nebo o předdušičkovou noc) je k tomu jako stvořené.
Zdroj informací: České tradice, Wikipedia, Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Nový komentář
Komentáře
My jsme jeli na Dušičky na hřbitov s věnečkem ze slaměnek a naši nám vydlabali strašáka z dýně, když jsme byly malé, jako větší jsme ho dělaly samy pro mladší sestru a pak pro naše děti. Ema má 2 tancovačky, lampionový a strašidelný pochod, ta to bere úplně jinak, je to zábava, těší se. Jestli ji vezme tatínek na hřbitov, že by zanesli květiny dědečkovi nevím, ale můžu ho motivovat.