Ve středu 3. 8. si budeme  povídat o tom, co chceme, aby s námi bylo po smrti, ale i o tom, jak se ke smrti stavíme.

Zítřejší téma dne mne napadlo při četbě knihy Mariusze Sczygiela „Udělej si ráj“. Píše v ní spousta zajímavých věcí o nás, Češích. Mimo jiné, že spousta z nás si nevyzvedává urny s popelem příbuzných. O tom více v úvaze v zítřejším vydání.

Moje žena Klárka je ulítlá na hřbitovy. Již v prvních měsících našeho vztahu, před dávnými věky, mne tahala na jeden hřbitov, zda si myslím, že by se jí tam po smrti líbilo. Asi čekala, že řeknu, že to je pěkné místo pro nás oba, ale takový romantik nejsem. Od té doby jsem byl podobné výzvě vystaven několikrát, až před 14 dny jsme si našli pěkné místo na malém hřbitůvku v Zadní Třebáni pod keřovou růžičkou s výhledem na Brdy. A taky tam skoro celý den svítí sluníčko. Prý se nám tam bude líbit.

Zároveň moje maminka říká, že nechce do země, ale spálit a rozprášit, protože si je jistá, že my, její potomci, udržovat její hrob, jako ona se stará o hrob své maminky, nebudeme. A nechce mít ani po smrti ostudu.

Tak si říkám, že toto téma je možná časté v našich myšlenkách. Vždyť smrt je opakem zrození. Stejně přirozenou součástí života.

Kdysi jsem dělal rozhovor s jednou hodně starou paní v domově důchodců. Vyprávěla mi o svém synovi, který přežil gestapo a koncentrák, a nakonec ho zavraždili až komunisté. A ta mi pak mimo kameru říkala, že se na smrt těší. Že se těší, až se s ním znova setká, a v jejích očích jsem viděl naplněný život, klidné štěstí a vyrovnanost.

Ta paní pár měsíců po tom zemřela. A tak se na můj dokument podívala asi až z nebe, pokud nějaké je.

A co vy? Těšíte se na smrt? Bojíte se jí? Chcete po smrti obřad a položit do země ke svým předkům, nebo spálit a rozptýlit? Nebo doufáte jako já, že jednou zemřete sami v pustině dalekého severu a vaše tělo najdou až vědci za několik tisíc let?

Pište mi vaše úvahy, přání, historky na e-mail

redakce@zena-in.cz

Uvažoval jsem, že vám za příspěvek, který se mi bude nejvíc líbit, něco dám. Napadly mě rakvičky, ale řekl jsem si, že to je nesmysl. Nechci toto téma vyloženě zlehčovat, a tak jsem se rozhodl, že za ten nejzajímavější příběh nebo úvahu pošlu 1 000 Kč na dobročinné účely. A vy můžete rozhodnout, kam je mám poslat. Napište to ke svému příběhu.

A zítra v 7.30 se těším na vaše příspěvky. Posílat je můžete samozřejmě již teď!

Reklama