Učinila jsem zajímavý objev a možná našla i recept na dlouhodobý harmonický vztah. Netrvat za každou cenu na tom být spolu, ale dát si vzájemnou svobodu a žít vedle sebe. Mám důkaz, že to jde.
Znám je už pěknou řádku let. Od vysoké školy. Je to jeden z mála párů, které spolu vydržely v dobrém i zlém. Když jsou pohromadě, máte pocit, že je každý absolutně z jiného těsta. Snad je opravdu něco na tom, že protiklady se přitahují. Nikdy jsem tomu moc nevěřila, a najednou, když jsem ty dva zase po několika letech viděla, uznávám, že tahle dvojice přesně naplňuje význam toho rčení.
Ona křehká žena, po které byste nemohli chtít, aby vyměnila sifon u dřezu, naštípala dříví na zimu nebo sjela sjezdovku na jeden zátah. I když nepopírám, že v dobách mládí a zamilovanosti to vše byla schopna udělat. Dnes už podobné záležitosti přenechává povolanějším, tedy svým synům. (Jak už to chodí, ženám, které vždycky toužily alespoň po jedné dcerce, kterou by obšívaly a čančaly, se narodili dva „raubíři“.)
A možná ten mužský kolektiv z ní ukoval ženu pevných zásad, smyslu pro humor, ženu důslednou, trpělivou a milující, kterou její muži respektují a doslova si ji hýčkají. A rádi se vracejí do její vřelé náruče, i když jsou to chlapáci samostatní a dospělí.
On, její manžel, je zvláštní „samorost“. Od té doby, co kluci „vylétli“ z hnízda, vylétl tak trochu s nimi. Vždycky byl sportovec, ale poslední dobou se své vášni oddává s ještě větší vervou. Má potřebu zdolávat každý kopec, ať už pěšky, na kole či na lyžích. Spát jedině pod širákem (nejraději by tak činil i v jejich bytě zavěšen z oka) a posouvat hranice přežitelnosti v extrémních podmínkách.
(Podobnost s naším šéfredaktorem je čistě náhodná.)
Často vyráží s partou stejně „potrhlých“ dobrodruhů na pánské jízdy, mizí na několik dní až týdnů a s klidem Angličana nechává svou ženu doma.
A ona se nedurdí, nežárlí a nevyčítá. Naopak, v jeho expedicích ho podporuje a na otázku, proč nejezdí spolu, se oba srdečně zasmějí. A už je mi jasné proč. Ti dva se naučili žít vedle sebe, a přitom spolu. Navzájem se tolerují a respektují zájmy toho druhého.
A co je možná nejdůležitější, z jejich vztahu se neztratil humor. On má smysl pro roztomilou „neohrabanost“ své ženy a ona pro neškodnou ironii svého muže.
Jeho špičkování a dobírání, jež by nestranná osoba brala jako cílený útok, odráží s úsměvem a šarmem pravé dámy.
Tak, milé ženy-in, pokud jste teprve na začátku vztahu a chcete si ho udržet, tady máte zajímavý příklad, jak na to.
Nový komentář
Komentáře
Něco podobného je má situace a taky už jsme spolu 26 let. Někdy je to ale trochu náročné na emoce.
Velmi obdivuji její toleranci, ale zase pokud spolu žijí pořád, tak se nedivím. Já již zažívám odloučení od přítele, tak až brzo budeme žít spolu, určitě budeme vyjíždět jen my dva a ne solo.
saruz — #49 moja reč
i tak to může fungovat ve vztahu. Každého věc
Žít vedle sebe, to není nic pro nás, máme společné zájmy a dalo by se říci, že jsme na sobě závislí, obzvlášť teď, když už jsou děti dospělé a mají svůj život.
ivusa — #39 trefné a pravdivé
Rikina — #28
Pentlička — #43 Sama vis, jak clovek trpi, kdyz se takovy vztah rozpadne. Taky zijeme vedle sebe, manzel golfovy maniak a ja workoholik, ale ty chvile spolu, ty za to stoji!
Trefa:ja bych si ho vazila.on jezdi na hory a vy si muzete zajit s kamaradkou do divadla a nebo do kina.kdyz se rozejdete,mezete si najit horsiho,a pak by vas to mrzelo.
Altamora — #18
Takový vztah by se mi nelíbil. Já mám ráda, když ti dva mají podobné zájmy a cíle a dělají věci víceméně spolu. Samozřeujmě musí mít každý svoji svobodu, zajít si s kamarády na pivo nebo do kavárny, nebo čistě jen být chvíli sám, ale mít muže, který doma jen jí a spí a jinak je v čudu, to by mi vadilo.
Hanula — #11 souhlasím
zzandaa — #12
proboha proč?! Pokud by chtěl něco provádět, provede to i tehdy když se pak večer "normállně" vrátí domů.
femme — #13
velmi trefné!
TO JE TĚŽKÉ - KAŽDÝ JE JINÝ A KAŽDÉMU VYHOVUJE ÚPLNĚ NĚCO JINÉHO ... TAKŽE FAJN JE TO TAK I TAK , ABY TO VYHOVOVALO TĚM DVOUM ...
Předpokládám, že zavěšen by chtěl být z okna?

Může to fungovat, ale u nás je to trochu jinak.
Tak u nás je to taky tak, jen ten humor mi v některých situacích chybí...
Rikina — #29 My v podobném vztahu žijeme, ale právě protože vím, co tomu předcházelo a proč jsme si ho vyvolili, tak jsem opravdu opatrná.
Já si to myslela o svém manželství taky. 31 let jsme se nepohádali a časem jsme se naučili dělat drobné radosti navzájem. Musí se snažit a zároveň tolerovat oba. Třeba já nejsem moc na sport ale manželovi jsem nebránila, ba jsem mu kupovala občas nějako výbavu. Zrovna jsem mu k narozeninám koupila vstupenky na fotbal na slavnou Barcelonu a těšila sem se s ním. On mě podporoval v divadelních zájmech. K vánocům jsem dostala vstupenky na Romea a Julii. Když ho odvezla záchranka, všem povídal, že se nemůže zdržet, že se mnou musí večer do divadla.