gigolo

Padnout na špatného chlapa může pořádně zamotat člověku život. A právě to se stalo třicetileté Věře. Když konečně potkala životní lásku, muže, kterému padaly k nohám stovky žen, vyklubal se z něho svůdník, který se živil sexem. A to na holku z vesnice byla přece jen trochu silná káva.

Věra se do Prahy přistěhovala z malé vesnice kvůli práci kuchařky. Pražákům moc nerozuměla a v novém městě se cítila dost osamělá. „Byla jsem tedy hlavně v práci, a když jsem měla nějaké volno, tak jsem aspoň chodila cvičit, protože jsem nechtěla dopadnout jako většina mých stokilových kolegyň.“ A posilovna byla právě tím místem, které jí změnilo život. Tam se seznámila se svým princem, s člověkem, který pro ni znamenal všechno. S Martinem.

„Vypadal jako manekýn a skoro všechny přítomné z něj byly úplně na větvi. Já jsem se ale pomalu styděla na něj podívat, a když se zahleděl on na mě, styděla jsem se ještě víc, nemohl si nevšimnout těch mých špeků a vůbec s ženami, které okatě vystavovaly svá propracovaná těla, jsem se nemohla ani srovnávat. Přesto ony ho nezajímaly a měl oči jen pro mne, což jsem nechápala ani já, ani ostatní, přece jen nejsem žádná krasavice. Brzy se dal se mnou do řeči a překvapilo mě, jak byl příjemný a zábavný. Z posilovny mě pak bolelo břicho, ovšem ne cvičením, ale smíchy,“ usmívá se, když vzpomíná na to, jak její přítel dokázal být milý.

Netrvalo to dlouho a Martin pozval Věru na večeři a příběh se odvíjel opravdu jako z červené knihovny. Zamilovaný páreček měl oči jen pro sebe. Nebyly to ale jen veselé chvilky. „Když jsme šli spolu, stále jsem slýchávala narážky, jak si takový krasavec mohl najít takovou ošklivku, a pomalu si na nás lidi ukazovali prstem. V práci si mě ženské dobíraly a přezdívaly mě Modelka Boubelka a šuškaly si, že jsem ho utáhla na jídlo a že budu zírat, až ho najdu v posteli s nějakou Miss. No, nebyly bohužel daleko od pravdy...“ konstatuje smutně Věra.

Jenže nevěra nebyla tím nejhorším, co ji potkalo. Martin často cestoval do zahraničí a Věře napovídal, že pracuje jako manažer. Svou náklonnost k ní korunoval tím, když  navrhl, že si spolu koupí domek. Tím ji přesvědčil, že vztah bere vážně. A tak se Věra začala věnovat hledání vhodného domku. Pár se rozhodl, že si ho pořídí na hypotéku. „Prodala jsem tedy svůj byt po mamince a veškerou hotovost dala na akontaci. Martin peníze neměl, ale dohodli jsme se, že on zas bude platit měsíční splátky. A to mi přišlo fér. Vybrali jsme si domek na okraji Prahy, nedaleko letiště, aby to neměl daleko. Do práce... Přijížděl vždycky moc unavený a jediné, co chtěl, bylo mít klid a pohodlí. Tak jsem mu vařila jeho oblíbená jídla, prala mu, aby byl jako ze škatulky, vyprovázela jsem ho na letiště a čekala na něj. Jenže když přijel, začal chodit do hospody, kde prohrával na automatech, a to nejen svoje, ale i moje peníze, protože jsme měli společné konto. Nic na něm ale nezůstalo a placení splátek hypotéky vázlo, proto jsem musela prodat i svoje auto a nakonec si vzít půjčku u banky a pak další... Sliboval, že s hraním přestane, a o to víc cestoval, aby vydělával, a já byla zase osamělá.“

Jednoho dne se ale na paní Věru zase usmálo štěstí. Přinesl jí ho těhotenský test. „Vůbec jsem to nečekala, protože jsem brala antikoncepci a po pravdě moc často jsme s Martinem nebyli. Přesto jsem otěhotněla a myslela jsem si, že to je dar z nebes, že dítě pomůže překonat naše těžké chvíle a že Martin jako otec začne být rozumný. Chtěla jsem to Martinovi zavolat, ale pak mě napadlo, že ho překvapím a přijedu za ním. Byla jsem přesvědčená, že i pro něj to bude radostná novina.“

Byl na služební cestě v Německu a z paní Věry se stal doslova detektiv, aby zjistila, kde je ubytovaný, ale povedlo se... „Já se na něj tak těšila, že bych udělala snad cokoliv, abych ho viděla hned. Takže jsem si opět půjčila peníze a odletěla jsem do Německa. Byla jsem takhle někde poprvé a říkala jsem si, jaký to je báječný život.“

To, co se odehrávalo pak, bylo jak z špatného filmu, jenže to byla tvrdá realita. „Zaklepala jsem na pokoj a po chvíli mi přišel otevřít rozjařený Martin. Na sobě měl lesklé trenýrky, které doma nikdy nenosil. Když mě viděl, lekl se a začal koktat, co že tam dělám. Mně se úplně zatemnělo před očima, rozrazila jsem dveře a vrhnula jsem se dovnitř. Tam ležela na posteli nějaká asi čtyřicetiletá žena. A ještě na mně zamávala... Na zemi se válely prezervativy, různé sexuální pomůcky a letáky. Můj pohled na jednom z letáků spočinul a k dalšímu mému nepříjemnému zjištění patřil fakt, že jsem si začínala uvědomovat, o co tady asi jde.

Na letáku byl Martin a slova jako gigolo a striptease nebylo něco, co bych nepochopila, i když jsem si myslela, že tohle existuje jen v televizi. K tomu jeho telefon u nápisu CALL NONSTOP. Začala jsem brečet a hystericky křičet a pořád jsem tomu nemohla věřit. Martin jen s ledovým klidem řekl: „Tak už to je venku, tak teď vypadni a nedělej mi tu ostudu.“ Rozbrečela jsem se ještě víc a on mě popadl a vyhodil za dveře. S pláčem jsem utekla a nevěděla, co mám dělat.“

Věra tedy odjela na několik dní k bývalé spolužačce, a když se vrátila, jako by to nestačilo, čekalo ji další nemilé překvapení, celý dům byl holý. „Nechtěla jsem si přiznat, že mě podvedl a využíval a že jsem žila s mužem, který se živil poskytováním sexu jiným ženám! Nemohla jsem ani uvěřit jeho otřesnému sobectví, ale bylo to bohužel tak.“

Pro většinu žen je těhotenství to nejšťastnější období, ale paní Věra se měla co ohánět, aby mohla začít opět normálně žít. Na splácení hypotéky a půjček neměla, navíc Martin nechal po sobě spoustu dluhů. „Martina jsem už nikdy neviděla, ale poslala jsem mu dopis do hotelu, že má dceru. Neozval se a už o to ani nestojím. Z toho nejhoršího jsem se vyhrabala, vrátila jsem se k nám na ves a kamarádi mi pomohli. Jsem ráda, že mám Terezku a je nám spolu hezky. A opravdu věřím, že jednou potkám muže, který nás bude milovat a nebude myslet jen na sebe.“