A mamince se to vůbec nelíbilo.
“Co tomu řeknou lidi?“
Byla její nejčastější otázka a zároveň argument, proč jí vadí, že její (ač dávno dospělá dcera) žije takzvaně na hromádce s nějakým chlapem.
Ten nějaký chlap byl stejně starý spolužák, se kterým jsem chodila za dob studií.
Nevím, co tomu řekli lidi, a bylo mi to srdečně jedno.
Lidi byli z malého východočeského města a já své nemravné spolubydlení provozovala v Praze.
Navíc nevím, jak by se to dozvěděli, kdyby jim to maminka sama neřekla.
Ale spíš si myslím, že lidi byli pouhým zastíracím manévrem, aby se mnou nemusela otevřeně řešit důvody, proč se jí to nelíbí.
Aby nemusela nazývat věci pravými jmény.
Nechtěla si připustit, že už nade mnou nemá žádnou moc a nemůže ovlivnit, co tam s ním v tom bytě dělám.
Můj protiargument, že si spolu zkoušíme život nanečisto, moc neobstál.
Ale ani to mě příliš neznepokojovalo, protože mi v osmdesátých letech společné soužití bez oddání připadalo normální a maminčin názor jsem brala jako zastaralý a hloupý předsudek.
Až s odstupem času jsem pochopila, že jako matka "medvědice" měla vyvinutý ochranářský smysl a její varovné signály byly oprávněné.
Ale to mi tenkrát vůbec nedocházelo a nehodlala jsem na svém způsobu života nic měnit.
Chtěla jsem být svobodná a soběstačná, ale že se tak mohlo stát jen za finanční podpory rodičů, mi nedocházelo také.
Stačilo uzavřít kohout a pěkně jsem šupajdila zpátky na kolej, na čtyřlůžkový pokoj, kam si spolubydlící bezostyšně vodila partnery a ani se nenamáhala posílat nás do kina.
Možná že koleje páchnoucí nevydařenými kuchařskými pokusy, koleje, kde se nedalo spát ani studovat, byly hlavním důvodem, proč jsem tak ráda a brzy přijala nabídku odstěhovat se ke svému klukovi, milenci, nebo jak ho nazvat. Tenkrát se termín přítel snad ještě neužíval.
A tak jsem celá studia putovala se svým partnerem z pronájmu do pronájmu, z jedné pražské čtvrti do druhé a neměla se ke vdávání.
Takhle jsme to spolu tloukli pět let, v tom manželství nanečisto.
Prošli si hádkami, usmiřováním, až se náš vztah dostal do podivného bludného kruhu, ze kterého bylo jen jedno východisko. Rozchod.
Nebo svatba.
Radili ostřílení.
Nakonec jsme vyměnili „psí knížku" za oddací list.
A jak to dopadlo?
A - Jsme spolu dodnes.
B - Rozvedli jsme se po dvou letech.
C - Vydrželo nám to dalších pět let.
Nový komentář
Komentáře
Hm, ale někde jsem četla o manželovi a dcerách
Typuji C a dodávám,že já sama žiju na psí knížku s mojí drahou polovičkou už 16 let
B... ale to tipuju jen proto, že začátek článku není moc nadějný, jinak bych volila A..uvidíme
Verana: kdepak, "tip" je mi úplně jasnej, nejsem negramot
měla jsem na mysli jinou hrubku 
femme: jestli nas na mysli ten tip, tak jsi vedle ty
tip, -u m. (doporučení, odhad výsledku)
typ, -u m. (druh, model apod.)
paní Marie: co k tomu dodat? snad jen kam proboha chodíte na sílený archaismy?
Mickey Mouse: no fuuuuuuuuuuuj, co ta hrubá chyba
přísp.42
Já mám, bohužel, vlastně teď už díkybohu, tu zkušenost, že ona svatba po 3 letech soužití urychlila náš rozchod. A já přišla o byt
taky jsem pro c
sotik: bivena:
Ať si každý žije tak jak mu to vyhovuje, ale, a to je právě to o čem nikdo nechce mluvit. Co ty samoživitelky na „psí knížku“ - proč asi nepřiznají druha ve společné domácnosti. Vím není to tolik peněz ze státní kasy, ale každá korunka dobrá.Teď jsem asi rejpla do vosího hnízda, že.
Manžel přijde domů a sedne si k televizi,
manželka zklamaně povídá:"to mi nedáš ani pusu?"
"Co? Po dvou letech manželství máš chuť ještě na orgie?"
Je zajímavé, že klišé "buď se musíte vzít nebo rozejít je docela rozšířené"
Svatba je velký stres, který rozpad nahlodaného vztahu spíše urychlí, stejně jako třeba narození dítka.
Chtěla bych říct A, ale spíš to bude B.
Vivian: já myslela, že to ani jinak nejde
- moje babička byla ukázkový příklad takové matky - její děti byli ti nejhorší osoby na světě, které ničemu nerozumí, neznají život, lžou a podvádějí, atd. Tahle absolutně podezřívavá osoba, která měla na černé listině hned po svých dětech (a svých vnoučatech) jejich kamarády a rodiče kamarádů (všichni potencionální zlodějí, vrahové a sexuální násilníci) klidně naletěla prvnímu podvodníkovi 
Takže by to tak bylo správně ??? 
Ale vážně, nedávno mě dorazila "naše paní učitelka" (2. tř. ZŠ), která prohlásila, že nemáme svým dětem moc věřit, že si stejně všechno, co se děje ve škole překroutí a vše je úplně jinak.
B
Tipuji A, ať to má štastný konec
.
B i C by asi znamenalo, že žít s někým nanečisto zas tak moc k dobru věci není.
osobně tipuju céčko, přechozené vztahy stojí ve většině případech za houby, když už se člověk jednou rozhoupe k rozchodu, ať už skončí svatbou nebo ne (má vl. zkušenost)
Taky si nemyslím, že je manželství východisko.Myslím, že je to rozvrzaná židle.Usedám-li na ni,očekávám,že se zřítí,nestane-li se tak, jsem příjemně překvapena
možná bych chtěla vysvětlit pisatelkám že svatba není řešení ničeho,ale to neznamená že nemá význam!!!
Naopak dnešní doba jí přikládá jen význam papíru a to je velmi velmi velmi zléééé........v tom přece není smysl snatku.
ahoj tipuji B - svatba nemůže zachránit rozpadající se vztah !!! já sama jsem rozvederná a teď žiji 7 let s přítelem / o 10 let mladším / , máme moji dceru 20 , společnou dceru 4 a ke štěstí žádný úřední doklad nepotřebujeme !!!!