„S Lukášem nás seznámili naši společní přátelé na jednom večírku. Okamžitě mi padnul do oka a celý večer jsme si spolu povídali. Byl zábavný, vtipný a měl neuvěřitelný přehled téměř o všem. Jeho oči se mi zavrtávaly pod kůži a cítila jsem, že ani jemu nejsem lhostejná. Bohužel hned během prvního večera jsem se dozvěděla, že má už téměř rok přítelkyni,“ vzpomíná Markéta na party, kde poznala svého přítele.
„Když jsem se druhý den ráno probudila, musela jsem na Lukáše stále myslet. Bylo mi jasné, že jsem se zamilovala, a taky že mám asi smůlu. O to větší bylo překvapení, když mě Lukáš o pár dní později kontaktoval. Sehnal si číslo od našich společných přátel a zval mě na drink. Nejprve jsem chtěla odmítnout, ale nakonec jsem neodolala. Začali jsme se vídat poměrně často, sem tam jsme si vyrazili jen tak posedět, někdy do kina, jindy na koncert. Věděla jsem, že má stále přítelkyni, ale náš vztah byl čistě platonický, tedy pokud pominu moje city k němu, které se samozřejmě prohlubovaly. Nedokázala jsem to ale stopnout, a tak se z nás stali velmi dobří přátelé. Já jsem ale toužila po něčem víc,“ svěřuje se Markéta.
„Pamatuju si, že jsme měli domluvenou schůzku na pátek pozdě v noci, chystali jsme se na jednu oslavu narozenin. Během večera ji ale Lukáš najednou zrušil, aniž by mi vysvětlil, co se děje. Neozval se dva dny, až v neděli večer zavolal, jestli si nezajdeme někam sednout. Souhlasila jsem a u vína se mi Lukáš svěřil, že se s přítelkyní rozešli. Byl z toho špatný, a tak jsem se ho snažila utěšit. Dost jsme toho vypili, netrvalo dlouho a skončila jsem u něj doma,“ vypráví Markéta, která si myslela, že půjde pouze o záležitost na jednu noc, ze které se bude dlouho dostávat. Nakonec jí však štěstí přálo a z ní a z Lukáše se stal pár.
„Byla jsem nepopsatelně šťastná. Vypadalo to, že on je ten pravý. Po několika týdnech jsme se k sobě nastěhovali a všechno vypadalo pohádkově. Bohužel, ne vše je tak růžové, jak se na začátku zdá, a brzy začaly problémy. Zjistila jsem, že Lukáš poměrně dost pije. Když jsme spolu ještě nebyli, často se stalo, že jsme někde popíjeli a on se najednou sebral, že musí nutně domů. Nechápala jsem to, ale tehdy jsem to příliš neřešila. Teď jsem teprve poznala, o co šlo. Když se totiž Lukáš opil víc, začal mít depresivní stavy a hroutil se. Dlouhé měsíce jsem nevěděla, co je příčinou, a trápilo mě, že se mi odmítá svěřit. Jeho deprese se stále víc a víc prohlubovaly,“ vzpomíná Markéta. Ta se část kruté pravdy dozvěděla od společného kamaráda.
Pravda byla krutá: Nemůže na ni zapomenout!
„Prozradil mi, že Lukášovi před několika lety zemřela přítelkyně. Jak a za jakých okolností, mi ale odmítal říct, prý si o tom mám promluvit přímo s Lukášem. Dlouho jsem k tomu ale nedokázala najít odvahu, až Lukáš sám zjistil, že něco tuším. Nejdřív zuřil, ale nakonec mi řekl pravdu, která mě šokovala. Několik let zpátky si totiž jeho bývalá přítelkyně sama vzala život. Řekl mi, jak moc ji miloval a jak není schopen se s její smrtí smířit. Byla jsem v šoku a bylo mi ho strašně líto,“ říká Markéta. Svému příteli se snažila pomoct, udělat mu příjemný domov, zabavit ho, aby neměl černé myšlenky, nabízela mu i společnou návštěvu psychiatra. Všechno ale marně.
„Nepomohly prosby, nátlak ani pláč. V tomhle směru s ním prostě nebyla rozumná řeč. A jakmile mu moje snaha začala přerůstat přes hlavu, vždycky mi jen řekl, o co se snažím, že stejně nikdy nebudu jako ona… Svoji bývalou si prostě postavil na piedestal a žádná žijící bytost neměla šanci se jí vyrovnat. To všechno samozřejmě vedlo k čím dál častějším hádkám, které mi házel na triko, protože prý na něj a na jeho bolest neberu ohledy. Jak jsem ale mohla, když se ani v nejmenším nesnažil svůj problém řešit?“ zoufá si Markéta.
„Snažila jsem se ho pochopit, porozumět mu, pomoct mu, všechno marně. Jen alkoholu a nářků přibývá a mojí trpělivosti ubývá. Miluju ho nade všechno na světě, ale copak se celý život dá žít ve stínu mrtvé přítelkyně? Začínám si říkat, že si zasloužím normální a fungující vztah, a čím dál častěji myslím na rozchod…“
Nový komentář
Komentáře
Pentlička — #11 ze článku jsem pochopila, že odmítá veškerou pomoc... Prostě nechce. Musí na to přijít sám, ale to už bude opravdu sám, protože pro jeho přítelkyni tohle není k žití.
A co takhle nějaká psychoterapie? Možná by mu mohla pomoct vyrovnat se se smrtí přítelkyně a s tím, že sice žádná nebude jako ona, ale i tak může milovat i nějakou jinou.
Pryč od něj!
Altamora — #1 Jistě. On si vždy důvod najde, aby to mohl na někoho svalit.
hyenka — #7jasně, proto jsem reagovala na to, že jestli se zabila kvůli němu.. I když, dá se najít situace, kdy to skutečně kvůli někomu je, i když je tím důvodem právě nevidění cesty z dané situace (tím myslím případy týrání, když už člověk nevidí a nevnímá jinou cestu - tam bych asi souhlasila, že je to kvůli někomu, že za to ten dotyčný může..)
cilani — #6
Nikdy se nikdo nezabije kvůli někomu. Vždycky jen kvůli sobě.
datura — #5a kdy je to kvůli někomu.. Mně bývalý kdysi vyhrožoval sebevraždou. Dokonce mi volal, že se loučí, že už má v sobě prášky a spoustu dalších srdceryvných slov.. Kdyby to doopravdy udělal, mohla bych za jeho smrt? Podle jeho rodiny ano..
Jestli si ta přítelkyně vzala život kvůli němu, tak se nedivím, že ho chodí strašit a on se dal na pití, v tom případě pryč od toho, milé děti.
Tedy jestli nemá v lednici schovanou živou vodu, tak má problém a velký. problémy jsou od toho, aby se řešily.
Miluju ho nade všechno na světě - to je ta největší chyba. Nade všechno na světě musí milovat hlavně sebe S tím se totiž lépe rozhoduje, když je člověk v situaci, která mu fakt nedělá dobře. Jedině když ona bude spokojená, může udělat něco pro druhé.
A druhá věc, nikomu nelze pomoci, pokud on sám nechce.
pryč od něj a to co nejrychleji, než se stejně úplně zblázní !!! Pěkný den
Je jedno, proč pije. Od alkoholika pryč co nejrychleji.