K tomuhle tématu mě přivedla úžasná věta mládence ze sousedství, takto studenta druhého ročníku klasického gymnázia: “Proč já chodím na ten gympl? Všichni kamoši už mají rodinnou výchovu, akorát já mám houbec!“

Jistě - mládencům šlo hlavně o fakt, že výchova k rodičovství začíná plozením dětí - a tedy pro děti jejich věku velmi zajímavou teorií o sexu, antikoncepci a jiných lahůdkách. Přesněji - tohle jsem si myslela až do chvíle, kdy k nám dorazil synův stejně starý spolužák. Na synovu otázku „Tak co rodinka?“ ucedil „Jsme brali úchyly, to zíráš, co?“
Přiznám se, že jsem zírala taky…

A pomalu jsem začala rekapitulovat, co vlastně vím o daném tématu. Co kdyby se syn zeptal, že? A tak jsem okoukla slovníky, navštívila internet … a na serveru http://www.sexus.cz  jsem objevila definici, která se dá v případě nouze použít:

Sexuální úchylka: Něco, co je považováno za odbočení od sexuálního standardu. Je velmi obtížné něco podobného definovat, protože každá země, každá věková skupina, každý příjmový a vzdělanostní stupeň, má jiné sexuální formy chování. Proto se člověk od člověka, skupina od skupiny liší v pohledu na sexuální odchylku...

Celý problém je tam rozvedený mnohem hlouběji, ale myslím si, že tohle by mohlo stačit. A samozřejmě - jaké je například dělení takových úchylek?
Tady jsem dost tápala - za mého mládí bylo přece jen strašně odvážné připustit, že mezi nohama a krkem má člověk ještě něco jiného než žaludek a možná ještě ledviny.
Nakonec jsem našla dělení podle sexuologa Doc. PhDr. Petr Weisse: Jde o úchylku v aktivitě, jako je voyerismus, tušérství, frotérismus, sadismus a masochismus a nebo o úchylku v objektu: pedofilie, zoofilie, fetišismus a další.

Tak, to by snad bylo všechno … ne, nebylo.
Z pokoje slyším, jak si kluci vyměňují zkušenosti typu: „No jo, ale ti úchylové si za to můžou sami! A když jim na to přijdou, tak je strčej do blázince, a tam je vyléčí! Voni jsou totiž děsně nebezpeční…“
A tak sedám k dalšímu studiu literatury.
Faktem zůstává, že ještě nedávno jsem někde četla, že „ …v každém městě je dneska sexuolog, který si s takovou úchylkou hravě poradí. Navštívíme jej proto co nejdříve…“, ale bohužel ve svém věku už mám o podobných textech lehké pochybnosti.

Jak to tedy je?
Nemalou roli při vzniku úchylky hrají vrozené dispozice, velký vliv má samozřejmě i prostředí, ve kterém takový jedinec žije. Úchylka jako taková nesouvisí s věkem - i když se sexuální úchylky často projeví v pubertě, a proto to lidé často dávají do souvislosti a domnívají se, že „vždyť oni z toho vyrostou…“

Faktem ale zůstává, že pokud nevíme, jak něco vzniká, nemůžeme to ani léčit. Můžeme člověku pomoci, aby si uvědomil, že jeho okolí má jiný názor na jeho sexuální aktivity než on sám a můžeme v něm vypěstovat mechanizmy pro okolí přijatelné. V krajních případech je možná hormonální léčba a nebo kastrace.

A jak je to s tou nebezpečností? Tak tam už si nejsem jistá vůbec … pro jistotu hledám nějaké statistické údaje, ale je jich žalostně málo.
Co vím ze své praxe, je fakt, že ne každý, kdo se dopustí například znásilnění, trpí nějakou sexuální úchylkou. Přesněji řečeno - většina násilníků netrpí žádnou sexuální úchylkou … a naopak - pokud se deviant naučí své chování ovládat, pak se nemusí dopustit žádného sexuálního deliktu po celý svůj život.

Poslední otázka mi ovšem vyrazila dech: „Mamí, a voni tady fakt žijou, to jako normálně mezi náma, jo? A známe nějakýho?“ Na to jsem odpověď opravdu nenašla…

Zdroje:  server www.sexus.cz a spousta psychologických příruček... 

       
Reklama