Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. To platí ve všech sférách lidského života. Své o tom dnes už ví i třicetiletá Daniela, která až po pěti letech manželství zjišťuje, že chce-li zůstat se svým mužem, bude se muset vyrovnat se situací, kterou opravdu nečekala.

Není to nevěra. Není to manželův alkoholismus ani sklony k násilí. Její manžel má JEN problém s dodržováním základních hygienických návyků.

Je mi to až trapné přiznat, protože cizímu neštěstí se člověk nemá smát, ale pravdou je, že nám s kolegyní Klárkou cukaly koutky, když jsem toto téma přednesla na poradě. Samozřejmě zaznělo i pár názorů a jsme, milé čtenářky, zvědavé, co byste nešťastné Daně poradily vy. Sama totiž přiznává, že s tím nemá už sílu bojovat, ale na druhou stranu se nechce vzdát jinak milého a starostlivého muže, navíc milujícího otce svých dvou dětí.

Daniela byla dle svých vlastních slov celkem normální holka. Dětství strávila na vesnici v harmonické rodině, kde se nějak zvlášť nič neřešilo. Rodiče měli pěkný vztah a dělali vše pro to, aby se jejich dvě dcery měly v životě dobře. Na toto období vzpomíná Daniela s láskou a s trochou hořkosti, protože maminka ji prý často nabádala k tomu, aby se chlapovi na první rande podívala, zda má čisté ponožky.

smell

Na střední škole proběhly nějaké lásky, ale nic vážného. Po škole dojížděla do města, kde před tím i studovala. A jednoho dne zde v místním klubu, kde s kamarádkami slavily nějakou událost, potkala Pavla. Byl plachý, ale příjemný. A Daniela hned věděla, že je to konečně ten pravý.

Povídali si o muzice a našli mnoho společného. „Už si ani nevzpomínám, jak mě vlastně pozval na rande, ale najednou jsme spolu chodili,“ říká Daniela, která svého partnera stále miluje, ale nedokáže vystát jeho proměnu z prince na bílém koni v neandrtálce.

Na začátku vztahu bylo prý vše v pořádku. Vždy čistě oblečený Pavel ji vyzvedl, procházeli se po městě a rande zakončili v nějakém příjemném podniku. Samozřejmě mu na radu maminky nenápadně zkontrolovala i ty ponožky... „Jen tak z legrace,“ dodává, ale dnes se tomu už nesměje.

Zamilovaný pár spolu trávil stále více času. „Když tak teď lovím v paměti,“ rozpomíná se Daniela,  „byly tu momenty, které mě mohly varovat. Třeba když Pavlův otec sarkasticky prohodil něco ve smyslu ´jo, tak ty máš známost, to už si čistíš zuby, viď?´, ale tehdy mi to přišlo jen jako příliš špatný vtípek otce na adresu syna.“

Události nabraly spád, když se ukázalo, že jejich pravidelné setkávání nezůstalo bez následků. Těhotenství probíhalo v pohodě a teprve nyní začali oba snoubenci uvažovat o společném bydlení. „Po porodu jsem se už nevrátila domů, ale nastěhovala jsem se do bytu, kde žil Pavel se svými rodiči,“ vypráví Daniela a dodává, že toto období bylo velmi náročné. Starost o kojence, soužití s cizími lidmi, nebylo čas přemýšlet o dalších věcech, i když teď - když o tom přemýšlí, vidí některé události v jiném světě. „Maminka, moje tchyně, mého muže často peskovala a za dveřmi se odehrávaly tajné rozhovory, které jsem neslyšela a ani vlastně nechtěla,“ komentuje tyto události s odstupem.

Ale stále bylo vše v pořádku. Zlom nastal ve chvíli, kdy Pavlovi rodiče prohlásili, že se odstěhují na venkov za svou dcerou, aby jí tam pomáhali s dětmi, a jim spadnul do klína jejich zařízený byt. A na Danielu bohužel také dolehla v celé tíze realita soužití s jejím mužem.

Když mu Daniela důrazně neřekne, nevymění si několik dní spodní prádlo ani ponožky. A i tak je kolem toho spousta řečí. Podobné je to se samotným procesem očisty. „Jsem ráda, když ho jednou za týden dostanu do vany, kde po něm zůstane špinavá stopa v místě hladiny,“ říká zlomeně žena, která neví, co si má o tom všem myslet.

„Když mu vezmu smradlavé tričko, že už ho vyperu, vynadá mi, že mu operu všechny věci,  a kolikrát ho vyhrabe z koše se špinavým prádlem a dál nosí,“ popisuje situaci Daniela, která marně vzpomíná, kdy naposledy viděla svého muže, že by si třeba umyl ruce po toaletě, ať už jsou kdekoliv. A dokonce si prý před ní zamyká některé oblečení v autě, takže třeba jeho oblíbenou mikinu nemá šanci vyprat, jak je rok dlouhý.

„Nechci mít doma nějakého navoněného seladona, ale v dnešní době přece už dávno neplatí, že by měl chlap smrdět,“ snaží se o trochu humorného pohledu maminka dvou dětí, která tvrdí, že má děti doma vlastně tři. „Jen to nejstarší je zralé na polepšovnu, protože ho nezvládnu a veškeré snahy o komunikaci jsou v tomto směru zbytečné a pro mě frustrující,“ uzavírá téma, kterému by se ráda smála, kdyby jí nebylo tak často do pláče, protože s každou další příhodou a hádkou kolem osobní hygieny ji přechází chuť na společný život, o tom pohlavním nemluvě.   

A co si o tom myslíte vy, milé čtenářky?

Přečtěte si také:

Reklama