Nemyslím si, že jsem přehnaný romantik, ale poslední roky manželského života mě rozhodně nenechávají chladnou.
Manželství jsme s Pavlem uzavírali před více než třiceti lety. V době těsně po revoluci jsme spolu založili dnes již renomovanou firmu a z malého města se přestěhovali na předměstí Prahy do dvougeneračního domu.
Dařilo se nám a peněz nikdy nebyl nedostatek. Byla jsem ráda, že mohu dětem dopřát vše, po čem já jsem toužila, a nikdy nedostala. Nevadilo mi, že na mě lidé koukají skrz prsty, když dostal starší syn k osmnáctinám nové auto a dcera posléze za úspěšné složení maturitní zkoušky roční pobyt ve Spojených státech.
Nedotýkaly se mě výčitky, že moje děti patří mezi “zlatou” mládež, která jen slaví, paří a pořádá bujaré oslavy bez konce. Několikrát jsem se dokonce pohádala s kamarádkou, která se mi snažila vnutit, že to pro ně není vůbec nic dobrého.
Ale já ji odbyla s tím, že je to naše věc, jak si děti vychováváme, a že se jí do výchovy také nepletu.
Pravda, teď v téměř třiceti letech syn nepracuje a stále se nechává živit. Nedělám si iluze, že s námi žije ze samé lásky k rodičům nebo snad z neutuchající touhy sdílet s rodiči společný dům.
Ale stejně tak mě trápí to, v jakém prostředí žije. S manželem jsme si přestali rozumět už před deseti lety. Našel si milenku a já to nechtěla akceptovat. Bylo mi oznámeno, že mi nic jiného nezbude, a tím to haslo. Zcela nepokrytě se s ní ukazoval na veřejnosti, na firemní večírky jsem já chodila sama a on s ní.
L
A od té doby, je to už deset let, žijeme podle harmonogramu. Rozpis máme naprosto všude.
Ráno mám od půl sedmé do sedmi koupelnu, on kuchyň, další půlhodinu se to vymění. Stejně je to rozdělené po zbytek dne. Obývák máme přepažený na dvě poloviny, a vždy když někdo z nás pořádá oslavu a potřebuje větší prostor, prostě jen zasune zástěnu a hotovo. S manželem se vídáme pouze na pondělních poradách firmy, doma se nemáme šanci potkat.
Když za mnou přijde dcera, že hledá tátu, netuším, zda je doma. Přestože spolu žijeme, vídáme se méně než s kolegy z práce, a to téměř deset let. A já už toho mám dost, chci to ukončit. Rozvod mi nikdy nepodepíše a soud s našimi právníky bude opravdu na dlouhé lokte. Navíc se nikdo z nás nechce vzdát toho nádherného renesančního domu s obří zahradou, ve kterém bydlíme. A teď, babo, raď, co dál. Přeci nebudu celý život žít sama a takto potupně?!
Hana
Nový komentář
Komentáře
Vivian: vezmu to od konce - proč mimo mísu? To je přeci vaše obvyklá rada na jakýkoliv problém, tak nevím, nad čím kroutíš hlavou.
Nemám dvojí metr, dvojí metr používají právě některé pisatelky, když tomu, kdo peníze má doporučí, at na ně kašle, ale jak se jedná o jeho prachy, už je to něco jiného. Proto jsem holkám, co pujčily nezodpovědně a naivně taky poradila, at nad tím mávnou rukou, vždyt přesně totéž ony radí jiným - tak nad čím zase přemýšlíš? Mě do toho vůbec netahej, já i kdybych měla miliony, nebo jen pár tisícovek, tak prostě nepujčím a basta, takže mě se to netýká, tady papní radím, at bojuje o své právo, totéž bych poradila i ostatním, co teda půjčily těch pár tisícovek, ale když je tady čtu, jak poradí, at na to kašle, tak jim řeknu to samé, tak proč se jim to nelíbí?
Jak si má paní ujasnit co chce? Ty ji prostě dáváš, at si vybere, že nemůže mít všechno, ale proč by neměla mít všechno - jak své peníze, tak svůj klid, když je to její? Tak tohle porad holkám, co pujčily, at si ujasní, co chtějí? jestli chtějí peníze, nebo raději klid...
ad.astra: odkud máš informace o desítkách miliónů? Zjevně víš o situaci té paní víc než já
Nenutím ji, aby nad těmi penězi mávala rukou, jen si musí ujasnit, co chce.
Nikde se neptám, zda bys někomu půjčila, jen reaguju na tvou úžasnou velkorysost, pokud jde o cizí peníze, a taky na ten tvůj dvojí metr. O velké peníze by se měla paní rvát, zatímco pokud nejde o milióny, můžou se klidně peníze půjčovat bez práva na vrácení... To mi, bez urážky, prostě připadá naprosto pitomé.
A poslední větu tvého příspěvku nechápu už vůbec, celé to na mě vůbec působí dojmem "mimo mísu"
Hani a ty sis za celou dobu nikoho nenašla ? Ve dvou se to táhne líp, možná kdyby sis domů nastěhovala milence začalo by to vadit manželovi a konečně by to chtěl řešit. Jestli máte velký majetek, určitě se dá při dobré vůli vše dohodnout tak aby vám oběma zůstalo dost i když se rozstěhujete. Vily bych se klidně vzdala, kup si pěkný domek někde blízko lesa, bude se ti líp dýchat s volnými křídly
Vivian: nebudeme rozebírat, jestli jsem, či nejsem milionář. Takže nad deítkama milionů by paní měla mávnout rukou a nad desítkama tisíc se mávat nemá? Proč?
A jestli bych milion půjčila? Ne, zatím jsem zdravá a mám to v hlavě v pořádku, takže nepůjčila. Od půjčování peněz jsou tu jiné ústavy a pokud právě ty nepůjčí, asi vědí proč.
Možná by bylo dobré poškozeným holkám poradit - najděte si milence, bude žít spokojeně a budete mít klid, co? Tohle taky jsou dobré rady
Já osobně bych tímto způsobem života žít nemohla. Paní Hano, jestli to i nadále takhle budete provozovat, tak jak to vidíte do budoucna, aspoň by to chtělo nějakého přítele, ale to by pak při rozvodovém stání nastaly asi ještě větší problémy...
Vivian: take me to s temi penezi a ad.astrou napadlo
ad.astra: já ale nejsem "postižená", já nikomu peníze nepůjčila
Jestli jsi milionářka, pak jsi taky dost odtržená od reality. Půjč někomu milión a až se začne cukat s vracením, tak nad tím velkoryse mávni rukou...
Já osobně sice téhle paní přímo neradím, aby se na peníze vykašlala, ale jak jsi správně postřehla, jsou to jen rady... Jak se zařídí je její věc. Ale obojí (majetek i klid) zjevně mít nemůže, protože pokud bude o ty peníze a majetek bojovat, tak může na nějaký klid a spokojenost asi zapomenout, minimálně pro příštích pár let
Dle mého názoru je to "buď-anebo".
Jinak o případu LFNikita nevím víc, než co se psalo tady, takže se zdržím komentářů, ale nechápu, proč si myslíš, že nad několika desítkami tisíc by holky měly mávnout rukou...
Vivian: právě kvůli tomuto článku jsem vám, které jste takto postižené, že jste půjčili, psala at se nad to povznesete, nebot ono je to přesně tak, jak se to hodí do krámu, že? Tady paní má plno peněz a radíte jí, at na ně kašle - ale jsou to její peníze, proč by měla na ně kašlat, ale jak se jedná o vaše peníze, už o ně bojujete, tak proč je tady plno těch, co téhle paní radí, at na peníze kašle a užívá si klidu? Protože se vás to osobně nedotýká, ale jak někdo šáhnul do vaší peněženky, tak už bijete na poplach, proto jsem pod článkem u Nikity psala, at se nad to povznesete. Této paní j¨de pravděpodobně o miliony, Vám jde jen o pár korun, když jste Nikitě chtěly pomoct v nouzi, kdy neměla na jídlo, nebo se snad mýlím a půjčily jste jí mnohem víc?
ad.astra: zvláštní je, že tady píšeš, jak má o ty peníze, na které má nárok, bojovat, ale pod jiným článkem píšeš (holkám, které nejinak chtějí peníze, na které mají nárok), aby se nad to povznesly, protože "co to jsou peníze, peníze budou a my nebudem"... proč totéž neradíš téhle paní? V čem je to jiné?
Meander: jistě, postěžovala si, kdo si občas nepostěžuje, ale stále má nárok na polovinu, ještě to nevzdala. Vzdá to teprve tehdy, až bude rozvedená 3 roky a nepožádá o soudní rozdělení majetku, pak si teprve postěžuje a pak ji můžete říct, že to vzdala. teď má teoreticky stále všechno, akorát pro ten klid užívá jen část.
A to se dělají srdceryvné scény, když někdo chce sepsat předmanželskou smlouvu...
ad.astra: A protože má nárok na polovinu, tak ať bojuje. Jenomže ona to vzdala, žije jako vyhnanec ve vlastním domě a stěžuje si na ž-in
a samozřejmě, že právníci sedřou oba dva
Vivian: a vo vo tom to je
nesedře ona jeho, sedře on ji
Až bude mít všechny nepříjemné peripetie za sebou, potom může spokojeně žít dál, takhle asi těžko, nebo má fakt čekat na jeho smrt? On čeká na její
ad.astra: čemu bych já dávala přednost, není tady vůbec podstatné (protože mám beztak holou řiť a jen dělám chytrou
), ale jak už jsem napsala, pokud jde té paní o majetek, ať si najme kvalitní právníky a soudí se. Co jiného se dá dělat?
Meander: co zmohla? no fakticky nic, ale prakticky se firma rozrostla a stále má nárok na polovinu, nebot je stále manželkou. Před deseti léty by se handrkovala o milion, ted se bude moct handrkovat o mnohem víc
a....: Vivian: a čemu by jste daly vy přednost - po 30 ti letech společné práce? Nebo si snad myslíte, že ta paní seděla doma a kopala se do zadnice? Má na tom stejný podíl, jako její muž. Vychovala děti - i když to musím říct blbě, společně budovali, mají společný nárok sklízet ovoce své práce. A že si její muž přisvojuje vše, což je typické, mám (měla) jsem to v bleděmodrém, tak ji můžu říct - bojoj, je to tvoje právo. Já už jsem rozvedená - konečně, ale majetek má taky jen ex a nechce pustit dobrovolně ani špendlík, z počátku jsem dělala taky takovou chytrou, at si včechno sežere, ale proč bych mu dávala to, na co mám podle práva nárok? Takže on ted usnul na vavřínech, myslí si, že když zriovna ted nic nedělám, že už asi zapomenu na majetek úplně, ale to néé, nechce dobrovolně pustit chlup, i když jsem mu nabídku dala, tak ted bude muset pustit polovinu. Paní má nárok taky na půl, radím, rozved se a během 3 roků požádej soudně o majetek, bude se to táhnout, ale něco vysoudíš. Většinou dělají chytré ty, co toho moc nemají, ale kde se jedná o miliony, nesmějí se brát servítky. A ted mě kamenujte
dami: Na boj měla deset let. A co zmohla?
Teda klobouk dolů - takový život já bych nevydržela.
Anebo bych se možná chovala jako on. Sice papírově manželka, ale zbytek jako svobodná ženská (ať už v čemkoliv)
ad.astra: myslím, že nejde ani tak o to, co bude po rozvodu s nemovitostmi (ať už je to dům nebo firma), ale hlavně o to, čemu dá paní přednost, jestli nemovitostem, nebo vlastní spokojenosti
.