Žil před více než sto lety. A přesto napsal knihu, kterou nejen její název - Současnost - činí platnou ještě dnes. Vystihl totiž atmosféru epochy, kterou označil za dobu porevoluční. Jmenoval se Sören Kierkegaard a byl to Dán. A neměl rád novináře. Ale budiž mu to odpuštěno...
Době porevoluční, nebo snad lépe řečeno postrevoluční (zní to tak trochu jako postkoitální a skutečně - je v ní všechen ten smutek a únava, ačkoliv pocit určitého naplnění někdy jaksi schází), předchází doba revoluční. Té je vlastní „bytostné zanícení“ a „niternost“ - zkrátka hluboká vášeň - a ta kultivuje. Taková doba běsní jako živly, je destruktivní, nikoliv však hrubá. Idea, která tuto dobu vede, však musí vycházet z nitra každého jednotlivce - dav spojený pouze vnější ideou je neukázněný, chaotický a svárlivý. Vnitřní přesvědčení je pak nahrazeno tlachavostí a prázdnotou - o velkých věcech se mluví místo toho, aby byly vykonány. Tlachal se zajímá jen o to, co se stalo nedávno, hledá zdání aktuálnosti, iluzi vztahů, nikoliv skutečnost.
„Současnost je doba bytostně rozumová, reflexivní, nezanícená, která vzplane chvilkovým nadšením, a pak důmyslně spočine v netečnosti,“ říká Kierkegaard o své epoše, a až překvapivě tak vystihuje i tu naši. A dodává, že proti času, kdy i sebevrah nejedná ze zoufalství, ale z „rozumnosti“, kdy je každý dost racionální, aby mohl být obhájcem, je těžké vznášet jakoukoliv žalobu. Současnost vytvořila v člověku jakési očekávání, vědomí, že se cosi velkého stane nebo se to právě stalo, toto očekávání však zůstává jen obsahem řečí. O změně se jen mluví, aby byl člověk spokojen, nikdo se však neodhodlá k činu, ba co více, blahopřeje si za moudrost své nečinnosti. V současnosti je hrdinství považováno za šílenství a obdivováni jsou ti, kteří dosáhnou samé hranice rizika, nikdy ji však nepřekročí. Možná proto jsou v naší současnosti v oblibě takzvané extrémní sporty a nejrůznější reality show.
I komično této apatické doby postrádá zanícení, je to vtipnost, která nezná hloubku, a vysmívá se tak jen životu, jako prázdná náhražka činů. Současnost má jen representativa, nikoli hodnoty, jen něco, co hodnoty zastupuje. I peníze jsou tímto representativem, a lidé po nich prahnou, nahrazují jimi skutečnou cenu věcí. Říkají si, že kdyby měli peníze, byl by jejich život lepší, a neuvědomují si, že to, co jim schází, nejsou peníze, ale skutečné hodnoty. I vtip se stal jen prostředkem bez významu a vyrábět a pozměňovat vtipy se stalo výnosnou živností - odtud zřejmě současný boom „vtipných“ televizních pořadů.
Krédem současnosti je takzvaná nivelizace - při ní se význam jednotlivce neposuzuje podle něj samého, ale podle počtu těch, kteří se k němu přidají. Hlavou „nestvůry nivelizace“ je Veřejnost. Tato Veřejnost přitom není nic konkrétního, je to abstraktní Nic. Je masou bez odpovědnosti a bez skutečného názoru, jen s povrchními hesly, soubor nesčetných nul, před které má každý dostatečně hlasitě křičící právo dát svou jedničku. Vše může být řečeno či činěno jménem veřejnosti a pro veřejnost, která nemá svědomí. Jejím psem je především tisk, poštvaný na kohokoli jen z omrzelosti, aby byl rušitel pořádků - ten, kdo se vzepřel Veřejnosti - smýkán a vláčen bahnem.
Byla-li by však veřejnost volána k odpovědnosti za toho psa, náhle není její, je bez pána a smí být bez milosti utracen.
Slyším to dnes a denně - stesky, že novináři už nejsou to, co bývali, že českému humoru schází hloubka a břit, že na politické scéně není nikdo, koho by stálo za to poslouchat. A názorem Veřejnosti se ohání každý druhý, zatímco se lidé honí za penězi nebo se „odreagovávají“ čím dál tím extrémnějšími koníčky. „Něco se konečně musí změnit!“ zazní občas z pomyslných „kazatelen“. A pak už se jen tlachá... U piva, nad kávou, v diskusních pořadech, na serverech... Tak mě napadá, co se vlastně za těch více než sto let změnilo?
S využitím knihy Sörena Kierkegaarda - Současnost
Myslíte si, že Kierkegaardova současnost je blízká té naší? Znáte nějaké současné velké komiky, nebo dnes žádní nejsou? Nemáte pocit, že předrevoluční humor byl jaksi hlubší? Znáte nějaké tlachaly? Třeba na politické scéně? A co mínění Veřejnosti?
horor
Nový komentář
Komentáře
Manx: na Nionetu jsem se podívala jednou. Stačilo. Humus největší..
aiša: Ne, to není nářečí. Ve spisovné češtině se to "j" na začátku nevyslovuje, nebo přinejmenším vyslovovat nemusí. Nicméně psát se musí. Nářečné výrazy zní jinak. Nejsi v češtinářském kroužku, ani ve škole v hodině českého jazyka, jsi v Česku, tak piš prosím česky
aiša: Ty mas tedy vydrz
Nebylo by lepsi ji uplatnit nejakym uzitecnejsim zpusobem?
I kdyz... to bych se zase tak dobre nepobavila
Ťapina: oprava sou-jsou spokojená holt používám slova jak mě pusa narostla a nebo je to nářečí,prostě automatika.Takže za těch kdovíkolika let sem si toho všimla.Ale nejsem snad v češtinářském kroužku a nebo ve škole,v hodině Českého jazyka????
Radek Kříž ja novinář? V tom případě mu vřele doporučuji, aby si zopakoval pravidla interpunkce.
Pro ilustraci:
"Možná rýpnu do vosího hnízda, ale jste skutečně přesvědčené o tom,že má být novinář vzdělán v oboru o kterém píše?
Není to spíš o tom pro jakou cílovou skupinu píše?
Nebo-li není potřeba jak vzdělaných tak nevzdělaných novinářů?"
A další a další chybějící čárky v každém příspěvku...
gentiana: D
Ťapina: škoda že jste nikdy neslyšely mluvit mého kolegu, uši by vám upadly, slzy vyhrkly a ve finále byste omdlely. Co jsou to hrubky ve srovnání s kostrbatou mluvou a formální plytkostí
Jazyk se pochopitelně vyvíjí, ale vývoj lze postrčit nějakým směrem. Na Islandě mají nějaký ten ústav pro jazyk islandský, který vymýšlí nová slova místo mezinárodních.
Novinář by měl číst. Buduje si tím slovní zásobu, získává jazykový cit a taky nějakou tu vědomost o něčem. Pak si nesplete hvozd a hvozdík, starček a stařeček, snědek a sněden. (Pro sečtělé: na základě předešlé věty lze usoudit, že gentianu zajímá (a) geologie (b) žrádlo (c) Bles, Třesk a Plesk (d) botanika (e) nic. Odpovědi do komentářů.)
aiša: Jak tě má člověk brát vážně, když sis za kdoví kolik let používání češtiny neráčila povšimnout, že všechny tvary slovesa "být" v přítomném čase začínají na J?
Jazyk je preci zivy, neustale se vyviji a nektere jevy se proste dostavaji na okraj systemu a naopak. V novinarine je to videt asi nejvice, ne? Proto nova slova, spojeni, novotvary atd. V clancich mi ale vadi hrubky a nespravne pouzivani prechodniku. Nektere prilis revolucni tendence v pravopisu (viz aisa) se ale opravdu kousou tezko....
Ťapina:
Nyotaimori:urážky nejsou realita,sou to jen a jen urážky,a z lidí co druhé uráží(nejde tu o upozornění na pravopis),ale o něco jiného,mě je na
a mám o nich své mínění a jejich ubohost je taková, že jí ani sami vidět nemohou.
aiša: Bohužel
Nyotaimori: nebo toto je realita????
30.1.2007 12:38:59 - Meander (Odpovědět) (Poslat vzkaz)
aiša: Aby novinář mohl psát pro tebe, musel by si nechat z odsát mozek, aby se ti intelektuálně přiblížil.
Nyotaimori: žádný pravidla nepohřbívej,já ještě beru to když mě někdo upozorní na pravopisnou chybu,ale realita nejni to když tě někdo uráží ve smyslu tvého IQ a tak podobně
tak teď už nevím, kdo je tu větší chudák
Zdravím Meander, Nyotaimori a Vivian.
Matelka: né sem češka
marketa.brenikova: proč chudák ???